Skopje – Maďarsko do konce srpna dokončí protiuprchlický plot na srbské hranici. Srbsko a Makedonie se připravují na to, že desetitisíce běženců uvíznou na jejich území.
Starosta makedonského města Gevgelija, které leží na řecké hranici, volá po stavbě plotu už na této hranici.
Do Gevgelije dorazí denně přibližně dva tisíce uprchlíků. Ještě v červenci to bylo "jen" tisíc.
Na nádraží se snaží dostat do vlaků, jedoucích do Srbska. Míst je málo, zájemců hodně. Přibývá tak bitek o sedadla.
Novináři byli před několika dny svědky i toho, že někteří uprchlíci v zoufalství a ze strachu, že nepojedou dál, vytáhli nože.
"Za tento problém nemůže Makedonie ani Gevgelija. Problémem je to, že sem přicházejí z členské země Evropské unie, z Řecka,“ uvedl starosta města Ivan Frangov.
Podle něj by po Maďarsku měly postavit své ploty jak Srbsko, tak Makedonie.
Někteří Makedonci se obávají, že právě v jejich zemi s dvěma miliony obyvatel zůstane po zavření maďarské hranice nejvíce běženců. A že to snad může být i tajný plán Evropské unie. Problémem bude najít na zimu ubytování pro tolik lidí.
Podle makedonského deníku Telegraf vznikne po dostavbě maďarského plotu velký tábor v Gevgeliji, a v Srbsku dokonce tábory až pro 400 tisíc osob.
"Bojím se, že nás čeká humanitární katastrofa. Tisíce lidí budou chtít odejít ze Srbska, ale nepůjde to. Teď je léto a můžeme lidi nechat ve stanech. Ale co budeme dělat s ženami, dětmi a nemocnými, až bude minus dvacet stupňů?" ptá se srbský ministr Aleksandar Vulin, který má na starosti problematiku uprchlíků.
Do Srbska přicházejí tisíce uprchlíků také z Bulharska. To už na své hranici s Tureckem postavilo 33 kilometrů dlouhý plot s ostnatými dráty a nyní ho prodlužuje.
Makedonie na začátku léta začala vydávat uprchlíkům, překračujícím hranici z Řecka, třídenní povolení k pobytu. Nyní už je téměř nekontroluje, nestíhá.
Na nádraží v Gevgeliji je jen malá policejní hlídka. Místní prodávají lidem, utíkajícím z válek v Sýrii, Iráku či Afghánistánu, co potřebují. Jídlo, pití, cigarety nebo jim za poplatek dobíjejí mobily.
Nástupiště i prostory před nádražím jsou přeplněné lidmi.
"Musíme spěchat, abychom stihli přejít přes ten plot,", řekl zpravodaji agentury Reuters dvaatřicetiletý Mohamed ze syrského Aleppa.
Před pokladnami jsou neustále dlouhé fronty na jízdenky a kdo se do vlaku nevejde, čeká mnoho hodin na další. Většina uprchlíků se až sem dostala poté, co na své cestě zaplatila tisíce eur či dolarů převaděčům a pašerákům.
Osmnáctiletý Syřan Hikmet popsal novinářům z televize al-Džazíra chaos, který na nádraží panuje. "Pěšky jsme se dostali z Řecka do Makedonie. Na nádraží v Gevgeliji nám ujely dva vlaky. Bylo tam tolik lidí, že jsme se do nich nedostali. Druhý den v pět ráno to bylo znovu šílené, takže jsme se rozdělili. Doufám, že matka se sestrou se dostanou do dalšího vlaku."
Jízda vlakem přes Makedonii je pro běžence nejlevnějším způsobem, jak se přiblížit k Maďarsku a jak se také vyhnout gangům, které na severu Makedonie skupiny uprchlíků přepadávají a okrádají.
Někteří uchazeči o azyl jdou část cesty přes Makedonii po kolejích pěšky, aby se neztratili. Několik skupin smetl vlak, když nestačili uskočit. Stojvůdci už v některých úsecích zpomalují, protože tuší, že tam mohou jít nebo sedět lidé.
Byznysem se stalo v Makedonii prodávání kol běžencům. Za řeckou hranicí si ho zájemci koupí a před srbskou ho nechají tam, kde slezou. Některá kola pak podnikavci vracejí přes celou zemi zpět na jih, kde si je kupují další uprchlíci.
"Touha dostat se do Maďarska, do schengenského prostoru je u běženců tak velká, že jsou schopni riskovat vše, aby se tam dostali," říká Radoš Djurovič, ředitel nevládní organizace Centrum pro ochranu azylantů v Bělehradě.
