Berlín - Říkalo se jim Romeové a měli za úkol svádět a mámit ze svedených žen tajné dokumenty.
Řeč je o speciální sortě bývalých agentů pracujících pro komunistickou tajnou službu Stasi v Německé demokratické republice (NDR).
Zhruba 30 žen, nejčastěji zaměstnankyň státní sféry, špiónským Romeům podlehlo a po pádu železné opony za to bylo potrestáno.
Podle britské stanice BBC, která přinesla reportáž o jedné z nich, se v Německu dodnes vede debata nad jejich proviněním.
Šedesátiletá Gabrielle Kliemová, která za svůj čin dodnes trpí, se domnívá, že by oklamaným ženám mělo být odpuštěno.
"Je to jako by vám amputovali duši," popsala své pocity potrestaná "zrádkyně", která se přestěhovala na holandský venkov. "Žiji sama, nemám rodinu, ani přátele."
Špión Robert Redford
V roce 1977 Kliemová pracovala jako překladatelka pro americkou ambasádu v Bonnu, když potkala podmanivě krásného Franka Dietzela. Vypadal prý jako Robert Redford a tvrdil, že pracuje pro mezinárodní mírovou organizaci. Hned se do něj zamilovala.
Po několika měsících vážné známosti se začal zajímat o dokumenty, na kterých pracovala.
"Říkal mi, že je nebude číst, že je v zájmu zachování celosvětového míru předá svým kolegům," doznala Gabrielle Kliemová. Nikdy ho z ničeho nepodezírala, jelikož jej "až příliš milovala".
Kliemová Dietzelovi předala informace vojenského charakteru včetně plánů výcviku pro tanky a střelné zbraně, na šest let dopředu.
Spisy, které na Kliemovou vedla Stasi, odhalily, že byla nejprve dva roky sledována, než na ni vyslali jejího "Romea". Podle všeho Kliemová věřila, že dokumenty předává západní, nikoli východní společnosti.
Po pádu berlínské zdi byla obviněna ze špionáže a odsouzena k nemalé finanční pokutě a dvěma letům odnětí svobody podmíněně.
Dietzel mezitím zemřel, ale jeho kolegové z tajných služeb vypovídali proti Kliemové. Sami paradoxně nebyli z ničeho obviněni.
"Nebyli za nic odsouzeni a přitom páchali ty největší zločiny," neskrývala oklamaná žena v reportáži BBC své rozhořčení.
Bývalí agenti Stasi to však vidí jinak.
Sedmdesátiletý Gotthold Schramm je přesvědčen, že spolu s kolegy zachránili svět před nukleární válkou. Přiznává však, že "taktika svádění Romey byla nemorální" a ženám, které jim podlehly, by se mělo odpustit.
Životy těch druhých
Tajná policie Stasi měla v době komunistického režimu v databázi neuvěřitelných 100 tisíc agentů.
V roce 2007 připomněl permanentní sledování obyvatel, na kterém byl někdejší režim NDR postaven, Oscarem oceněný film Životy těch druhých.
"Stále žijí mezi námi," připomíná Hubertus Knabe, ředitel berlínského muzea Hohenschönhausen, které dříve sloužilo jako vyšetřovací vazba komunistické státní bezpečnosti.
Po pádu komunismu byla za své skutky vedena k zodpovědnosti jen hrstka představitelů NDR a jejího rozsáhlého bezpečnostního aparátu. "Většina jich dodnes za své služby bývalému režimu pobírá důchod," říká Knabe.
Za své politické přesvědčení, které bylo jiné než komunistické, tehdy ve vězení pykalo až na 300 tisíc lidí. Podle Knabeho tito bývalí političtí vězňové trpí, jsou často nezaměstnaní a jsou odkázáni na státní podporu.
Knabe ale na rozdíl od bývalého agenta Stasi Schramma s potrestáním Kliemové a jí podobných souhlasí. "Krádež tajných dokumentů je zločin," je přesvědčen o její vině.
Zda i po dvaceti letech od pádu berlínské zdi dokáže společnost provinilcům, jako je Kliemová, odpustit, teprve ukáže čas.
"Bylo by fantastické, kdyby nám konečně odpustili a nevnímali nás jako nepřátele státu," říká bývalá překladatelka. "To se ale nikdy nestane," dodává smutně.
