"Nechceme chudobnou mzdu", "chceme žít lidsky" a "vyhrajeme vzdorem", volali během svého vlastního protestu kurýři rozvážkové služby jídla Yemeksepeti. Ve stávce, která navázala na odpor řidičů z Trendyolu, jsou už od začátku února. Kromě zvýšení mezd žádají i lepší pracovní podmínky. Nejsou totiž zaměstnanci, ale pracují jako živnostníci, podobně jako například řidiči českého Rohlíku. V Turecku proto mají mimo jiné jen omezené možnosti se sdružovat v odborech.
Protestní blokádu provedlo v únoru i 400 pracovníků v istanbulském skladu supermarketu Migros, stávkovaly i ženy v továrně na ponožky Alpin Corap. Ta vyrábí pro značky, jako je Adidas, Decathlon nebo H&M. Za 24 hodin si vymohly 70procentní přidání. Další stávky jsou už v plánu, píše opoziční server Arti Gercek.
Yemeksepeti işçisi kardeşlerimizin haklı mücadelesinin yanındayız, biz de Yemeksepeti uygulamasını siliyoruz.#YemeksepetiniSildimGitti pic.twitter.com/kUHXhbhHIA
— Trendyol Çalışanları (@trendyolcalisan) February 15, 2022
Podle údajů iniciativy Labor Studies Group vypuklo v Turecku mezi 12. lednem a 10. únorem nejméně 56 stávek. Většina z nich v Istanbulu a jihovýchodní provincii Gaziantep. Pro srovnání, mezi roky 2016 až 2020 vláda zaznamenala celkem 84 stávek, uvádí server Al Jazeera.
"Aby pracující v Turecku revoltovali, musí být splněny dvě podmínky," myslí si Erkan Kidak, odborník na ekonomii práce z Univerzity Pamukkale. "Aby jim poklesla kupní síla a aby jejich šéfové a vláda byli v oslabené pozici. Jelikož obě tyto podmínky byly naplněny, zaměstnanci v různých sektorech v celém Turecku se bouří," vysvětluje Kidak.
"Ani ti, kteří hlasují pro AKP a MHP (strana autoritářského prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a koaliční nacionalistická strana) nevěří údajům (o inflaci) uváděným statistickým úřadem," míní Basaran Aksu, koordinátor jednoho z hnutí pracujících.
Například podle Skupiny pro výzkum inflace nyní ceny rostou spíš o víc než 114 procent než o oficiálních 49 procent. Už to je přitom nejvyšší hodnota za posledních dvacet let.
Erdoganovy experimenty
Za zdražování potravin, paliva a dalšího zboží a současně znehodnocování mezd a úspor Turků může podle ekonomů experimentování s ekonomikou, za kterým stojí prezident Erdogan. Zatímco běžný postup je při vysoké inflaci zvyšovat úrokové míry stanovené centrální bankou (jako to dělá například Česká národní banka), turecký autoritářský prezident od loňského září prosazuje, aby tamní centrální banka držela úroky naopak velmi nízké. Jeho cílem je podpořit výkon turecké ekonomiky. "To zákonitě vede a dále povede k oslabování kurzu liry a k eskalaci inflace," uvedl už dříve pro Aktuálně.cz ekonom České spořitelny Michal Skořepa.
Erdogan také od ledna zrušil speciální ceník elektrické energie. Ceny u většiny domácností následně vzrostly o polovinu, firmám víc než dvojnásobně. Změna se projevila prudkým poklesem prezidentovy podpory. Ta je tak teď s necelými 39 procenty nejnižší od roku 2015. Erdoganově straně AKP by svůj hlas dalo 27 procent Turků, tedy o deset procentních bodů méně než v posledních volbách před čtyřmi lety. Další parlamentní a prezidentské hlasování se v Turecku bude konat v druhé polovině příštího roku.
Rok stávek
Nyní se turecký prezident snaží situaci zklidnit. Ve středu oznámil, že čtyřem milionům domácností, které mají problém se s cenami elektřiny a plynu vypořádat, poskytne vláda dvakrát ročně finanční podporu. Ještě předtím snížil daň z přidané hodnoty u mléčných výrobků, ovoce, zeleniny a dalších základních potravin z osmi na jedno procento. "U chleba a mouky už jsme to udělali," uvedl Erdogan. Očekává, že obchodníci v návaznosti na opatření sníží ceny potravin pro koncové zákazníky o sedm procent.
"Nedovolíme, aby inflace rozdrtila náš národ," vyzval také turecký prezident. Už na začátku roku o polovinu zvýšil minimální mzdu, kterou v zemi pobírá asi polovina zaměstnanců. Ta teď dosahuje 4250 tureckých lir, asi 6700 korun. Tolik peněz ale jen těsně stačí k tomu, aby člověk nehladověl. Pracovníci Trendyolu z úvodu článku si polepšili na konečných asi 12 500 lir, tedy necelých 20 tisíc korun. Nicméně pokud inflace dál poroste tempem, jaké předvídají ekonomové, nebude nárůst mezd zdražování zdaleka stačit.
Turecký prezident mezitím trvá na tom, že inflace je daní za "válku o osvobození", kterou země vede proti "imperialistům", kteří by chtěli prosperitu země ohrozit, píše v analýze pro časopis Mezinárodní politika a společnost Stefan Hibbeler, novinář z Istanbulu. Jenže Turci samotní jsou přesvědčení, že největším problémem země je ve skutečnosti právě ekonomika. Víc než polovina jich nevěří, že současná vláda situaci pomáhá zlepšit a spíš než k Erdoganovi nyní obyvatelé vzhlíží ke starostům velkých měst Istanbulu a Ankary. Ti se snaží vlastními programy pomáhat chudým.
Jak ale upozorňuje Tomáš Laně, analytik a někdejší český velvyslanec v Turecku, pro budoucnost Erdoganovy vlády nad Tureckem to ještě nemusí nic znamenat. "Nedovedu si představit, že by se vzdal moci demokratickou cestou. Udělá cokoliv, aby o ni nepřišel. Má mediální převahu, může nechat i zopakovat volby," míní Laně. Odpor Turků bude mezitím ale nejspíš dále sílit. "Předpokládám, že rok 2022 se v Turecku stane rokem stávek," dodává odborník na ekonomii práce Erkan Kidak.
