"Události v Číně jsou genocida," říkal ještě v roce 2009 Erdogan. Mluvil tehdy o zacházení čínské vlády s Ujgury, které Turecko od 50. let minulého století vítalo jako etnicky a jazykově blízkou menšinu.
V posledních letech se život Ujgurů v Číně ještě ztížil. Peking je posílá do takzvaných převýchovných táborů, kde potlačuje jejich zvyky a kulturu. Ze Sin-ťiangu také přicházejí svědectví o násilí dozorců, bití i znásilňování.
Zhruba v té době ale turecká vláda a Erdogan, který tuto neděli obhajuje ve volbách post prezidenta, začali mírnit svoji podporu. "V roce 2016 začal celý islámský svět mluvit o Ujgurech, dozvídali jsme se o koncentračních táborech a promlouvali první lidé, kteří se z nich dostali. V Turecku se ale situace změnila," říká pro online deník Aktuálně.cz Jewlan Shirmemet. Sám je Ujgur, který žije v Turecku od roku 2008.
Erdogan tehdy odcestoval do Číny, se kterou podepsal několik smluv. Následně se země předběžně dohodly, že si budou vzájemně vydávat zločince a podezřelé z trestných činů. Nejsou žádné veřejně dostupné informace o tom, že by Turecko skutečně někoho vydalo, nicméně Peking podal několik žádostí o vydání ujgurských aktivistů, a dokonce i Turků.
Podle Shirmemeta v té době o Ujgurech přestali mluvit politici a neinformovala o nich ani turecká státní média. "Ekonomika je nejdůležitější faktor," myslí si muž, kterému čínské velvyslanectví v Ankaře vyhrožovalo, že pokud nepřestane veřejně mluvit o situaci své rodiny v Sin-ťiangu, nikdy se s ní už neuvidí. Jeho matku pak úřady poslaly do tzv. převýchovného tábora a od roku 2018 se nemůže spojit se zbytkem příbuzných.
"Pro Turecko a Erdogana představuje Čína zoufale potřebný zdroj příjmů na obří projekty a na zachování alespoň nějakého zdání rozvoje, ačkoliv ekonomická realita je jiná," potvrzuje Shirmemetovu domněnku magazín Foreign Policy. Turecko se v současnosti potýká s více než 40procentní inflací.
Bez záchrany
Kdysi v zemi vítaní Ujguři nyní ztrácejí důvěru v tureckou vládu. "Nevím, jestli mi úřady lžou, když říkají, že něco dělají. Každopádně se nic neděje," říká například Medine Nazimiová. Spolu s Shirmemetem stojí v čele protestního spolku s názvem Kde je moje rodina, ke kterému se přidávají i další Ujguři v zemi. Nazimiová získala turecké občanství stejně jako její sestra, která se však později vrátila do Číny pečovat o jejich nemocnou matku. Brzy byla zatčena a skončila v převýchovném táboře.
"Moje sestra má turecké občanství. A nejde jenom o ni, v koncentračních táborech je 400 až 500 tureckých Ujgurů. Je to zodpovědnost turecké vlády. Přesto jsme zatím neslyšeli o nikom, kdo by se vrátil," uvádí matka tří dětí.
Kromě důvěry se mezi Ujgury vytrácí i pocit bezpečí. "Bojím se chodit na ambasádu. Je to čínské území, mohli by mě zatknout," líčí své obavy další příslušnice této menšiny Rabigul Hayithajiová, která v Turecku studuje. S čínskými úřady by přitom jednat potřebovala - turecké občanství na rozdíl od Nazimiové nemá a platnost pasu jí vypršela už v roce 2019. Její žádosti o obnovení byly ale vždy zamítnuty.
"Jeden z úředníků se mě ptal, proč se nevrátím do Číny. Jednodušší je přece požádat o pas ve svém rodném městě," popisuje Hayithajiová, která ale také veřejně mluví o životě Ujgurů v Číně, a tak se bojí návratu. V Turecku je v bezpečí alespoň do doby, než dostuduje. "Doufám, že pak dostanu turecké občanství. Zatím ale nevím, co bude."
Nazimiová doplňuje, že získat turecké občanství je ale složité a celý proces někdy trvá i roky. Bez něj se však dotyčnému může stát, že ho zatkne turecká policie a pošle jej na imigrační úřad. Na sociálních sítích se mezi Ujgury šíří zprávy svědčící o strachu z následného vydání do Číny.
Předvolební (ne)téma
Ačkoliv Ujguři tvoří v Turecku největší diasporu ve Střední Asii, jejich situace se nestala jedním z témat nedělních voleb.
"Turecká společnost je Ujgurům nakloněna. Jsou si podobní, jazykově i kulturně," uvádí pro Aktuálně.cz Louisa Greveová z neziskové organizace Uyghur Human Rights Project. "V kampani proto žádný kandidát neřekne, že posílí své vztahy s Čínou tím, že bude souhlasit s čínskou politikou proti Ujgurům," dodává.
"Máme velmi tragické osudy," říká o Ujgurech v Turecku Nazimiová. "Nemůžeme se spojit s našimi příbuznými, kteří umírají. Chceme jen to, aby pro nás někdo něco udělal," dodává. "Dosud se ale nic nestalo. Chci své vládě věřit, ale nemyslím si, že něco dělá. A už si nechci nic nalhávat."
