Během víkendu proti návrhu zákona demonstrovalo několik set lidí před francouzským konzulátem v Istanbulu.
Jednu svolala malá nacionalistická strana. Účastníci akce vyzývali k bojkotu francouzského zboží. Na protesty dohlíželi policisté ze zásahové jednotky.
Druhou demonstraci uspořádali ultranacionalisté, kteří obviňovali tureckou vládu z vlažné reakce na iniciativu francouzského parlamentu.
Kontroverzní návrh zákona vyvolal hněv Turecka, odmítavý postoj Evropské komise a dokonce i nesouhlas Arménů žijících v Turecku. Rozporné názory na něj byly i na francouzské politické scéně.
Běžně se udává, že obětí masakrů, jichž se osmanská říše na Arménech dopustila, se stalo 1,5 milionu lidí. Turecko tento počet odmítá, stejně jako termín "genocida".
Francie posiluje protiturecké nálady
Do sporu o prezentaci historických událostí se dostal tradiční unijní člen Francie a Turecko, které o vstup do Evropské unie usiluje.
Podle politických analytiků se Francouzi snaží posílit protiturecké nálady a zkomplikovat přistoupení Turecka do Unie. Roli mohou také hrát blížící se parlamentní a prezidentské volby, které čekají Francii příští rok. Ve Francii žije půlmilionová arménská menšina.
Turecko na schválený zákon zareagovalo ostře. Svaz tureckých spotřebitelů vyzval k omezenému bojkotu francouzského zboží. Nevládní organizace, která se snaží vychovávat místní konzumenty a také je hájit, oznámila, že bojkot začne u francouzské naftařské společnosti Total. Dodala, že bude pravidelně oznamovat, kterou francouzskou společnost mají daný týden Turci bojkotovat.
Problematická genocida
Co se vlastně stalo? Francie hlasováním v Národním shromáždění potvrdila, že Turci během první světové války vyvraždili 1,5 milionu Arménů. Turecká strana toto číslo odmítá, ostře nesouhlasí ani s termínem "genocida". Podle ní se jednalo o oběti partyzánských bojů, které provázely rozpad Osmanské říše a trpěly jimi obě strany.
Návrh předložený opoziční Socialistickou stranou musí ještě potvrdit Senát. Tam je prý podpora zákona velmi nejistá. Už teď ale jeho iniciátoři oslavují - jde podle nich o vítězství humanity a lidských práv. "Má snad genocida spáchaná v první světové válce menší hodnotu než genocida z války druhé? Samozřejmě ne," prohlásil poslanec Phillipe Pomezec z vládnoucího Svazu pro lidové hnutí.
Vedení tureckého parlamentu hovoří o "ostudném" a "nepřátelském" rozhodnutí vůči Turkům. Turecký ministr hospodářství Ali Babacan dokonce Francii pohrozil, že pro ni může mít ekonomické důsledky.
Průmysl se bojí o zisky
"Čas ukáže. Nemohu vyloučit, že tento krok nebude mít následky," sdělil Babacan. Situace znepokojila francouzské průmyslníky - v roce 2005 totiž do Turecka vyvezli zboží za 4,66 miliard eur.
Přijatý návrh zákona - který popirateli údajné genocidy hrozí jedním rokem vězení a vysokou peněžní pokutou - vyvolal negativní reakce nejen u Turků. Proti normě se postavila Evropská komise i francouzská vláda, která se od rozhodnutí distancovala.
"Velmi nám záleží na dialogu s Tureckem i na pevných vztazích přátelství a spolupráce, které nás spojují s touto zemí," prohlásil po hlasování poslanců mluvčí ministerstva zahraničí Jean-Baptiste Mattéi.
Evropská komise se shodla na tom, že dnes přijatý zákon uznávající genocidu arménského lidu nemůže být kritériem pro přístupová jednání s Tureckem.
Boj o hlasy - arménské a protiturecké
Většina analytiků se shoduje na tom, že dnešní výsledek hlasování je zcela účelovým předvolebním tahem. Bill Gardner z Americké univerzity v Paříži se domnívá, že se socialisté chtějí zavděčit lidem, kteří mají ze vstupu Turecka do Evropské unie obavy. "Zákon se pokouší zablokovat turecké členství. Vnímám to jako strategii některých lidí," řekl Gardner.
Návrh hraje podle něj i na další kartu - početnou arménskou menšinu. Arménů žije ve Francii zhruba půl milionu a tvoří tak jednu z nejsilnějších arménských minorit v Evropě. I o jejich hlasy francouzští politici bojují.
Arménská komunita se o přijetí zákona výrazně zasazovala. Podporu pro něj hledala u všech parlamentních stran.
Pro kontroverzní předlohu zvedlo ruku 106 poslanců, proti bylo jen 19 zákonodárců. Velká většina z 577 členů Národního shromáždění ale nebyla jednání přítomna.
