Ankara - Turci jsou na tom nyní jako Češi loni. Poprvé ve své historii volí dnes prezidenta přímo.
Málokdo pochybuje o tom, že dvanáctým prezidentem Turecké republiky bude dosavadní premiér Recep Tayyip Erdogan.
Předběžné průzkumy mu předpovídají zhruba padesát až osmapadesát procent hlasů, hlavnímu opozičnímu kandidátovi Ekmeleddinu Ihsanogluovi méně než čtyřicet procent.
Erdogan je muž, který jasně vyhrál troje parlamentní volby za sebou, pozvedl turecké hospodářství (pozor, u nás pověstný pejorativní termín ve skutečnosti už dávno neplatí), ale zároveň svými názory a politikou zemi polarizuje. Více než Miloš Zeman Českou republiku.
Kritici ho obviňují z autoritářství a pozvolného kormidlování Turecka od demokracie k diktatuře.
Vyhlásil mimo jiné boj médiím, která ho kritizují. Státní televize TRT téměř nedává prostor jeho oponentům a nepokrývá opoziční demonstrace, v žebříčku mediální svobody World Press Freedom Index kleslo Turecko za Erdoganovy vlády ze 116. na 154. pozici ze 180 zemí.
Nelichotivé pro stát, který stále usiluje o vstup do Evropské unie.
Šedesátiletý premiér a předseda Strany spravedlnosti a rozvoje je rovněž zastáncem názoru, že islám by měl v turecké politice, veřejném životě a justici hrát vetší roli.
Podle jeho kritiků chce zemi islamizovat, což odpovídá jeho diktátorským sklonům. Obzvláště od loňských protestů na istanbulském náměstí Taksim, které policie brutálně rozháněla vodními děly, slzným plynem a bitím obušky.
Nedělá mnoho pro to, aby tyto obavy rozptyloval. Po první přímé volbě chce zavést prezidentský systém, ve kterém by hlava státu měla mít mnohem více pravomocí než dosud.
Čelí také obvinění, že v kampani využívá jako premiér peníze daňových poplatníků. Cestuje vládním leteckým speciálem a v televizi dostává nesrovnatelně více prostoru než jeho soupeři.
Jeho voličskou základnu tvoří hlavně silně věřící Turci a lidé, kterým se daří v posledních letech hospodářského boomu. Ekonomika několik let rostla až o deset procent ročně, šestiprocentní inflace byla loni nejnižší za poslední půlstoletí.
Symbolem rozmachu Turecka jsou například nedávno otevřená vysokorychlostní železniční trať nebo letiště v Istanbulu, které se stalo jednou z nejvytíženějších leteckých křižovatek světa.
"Zbožné střední a vyšší vrstvy, obchodně zaměřené, to je hlavní síla, která podporuje Erdogana a jeho Stranu spravedlnosti a rozvoje. Jsou to lidé, kteří se díky této straně dostali k lepším pracovním příležitostem, ziskům či vlivu," řekl nedávno v rozhovoru pro Aktuálně.cz turkolog a překladatel knih tureckého držitele Nobelovy ceny za literaturu Orhana Pamuka do češtiny Petr Kučera.
Podle něj není sporu o tom, že Erdogan má autoritářské sklony, přestože vyhrává v pluralitních volbách.
"Erdogan si myslí, že když mu voliči jednou za čtyři roky dají většinu hlasů, tak si de facto ty čtyři roky může dělat, co chce. Odmítá komukoliv naslouchat, vůbec nekomunikuje s opozicí. Nekomunikuje vůbec s nikým, kdo přímo nepodporuje jeho stranu.
Ano, je pravda, že ekonomicky šlo Turecko nahoru, ale pociťují to hlavně ti, kteří podporují vládnoucí Stranu rozvoje a spravedlnosti. Fungují tam určité kliky a určité spolky, které si navzájem takzvaně přihrávají a těží co nejvíce z hospodářského boomu," říká Kučera.
Opozice se snaží na Erdogana útočit přes zahraniční politiku, která se mu v posledních letech příliš nedaří.
Zhoršily se vztahy s Evropskou unií, Spojenými státy a Izraelem. Premiér ostře kritizuje za podle jeho slov sektářskou politiku vlády Sýrie a Iráku. V obou zemích Erdogan hájí sunnitské obyvatelstvo, které je vůči tamním režimům v opozici.
Damašek a Bagdád se dostaly do ostrých slovních přestřelek s Ankarou, napětí na jihovýchodě Turecka vyvolává příliv syrských uprchlíků.
"Říkám lidem, že jestli chtějí válku, jestli chtějí, aby jejich děti umíraly ve válkách na Blízkém východě, tak ať volí Erdogana," řekl v rozhovoru pro deník Hürriyet opoziční kandidát Ekmeleddin Ihsanoglu, bývalý generální tajemník Organizace islámské konference.
Zahraniční politika ale, jak známo, málokdy někomu vyhraje volby.
