Amsterdam/Berlín - Vše začalo v roce 2004. Tehdy se dvouletý Akim Camara vydal s matkou v Berlíně na koncert orchestru, který řídí známý nizozemský houslista, skladatel, kapelník a hudební producent André Rieu. Už tehdy hrál na housle.
"Na malé děti v publiku jsem zvyklý. Rodiče si berou na koncert i nemluvňata, první půlku většinou prospí, druhou probrečí. Jenže Akim ani nespal, ani nebrečel. Naopak mamince pyšně oznámil, že hraje také na housle, jako André, " vzpomíná na první setkání s geniálním malým houslistou Rieu.
Rodina ho po několika měsících kontaktovala, zda by si mohl Akima poslechnout, že ve hře na housle dělá velké pokroky.
Virtuos byl z jeho hry nadšen a malý talent už nepustil. Akim se s rodiči přestěhoval do Nizozemí a byl pod Rieuovou kuratelou. Po pár měsících, ve svých třech letech (2004), s ním vystupoval v Parkstad Limburg Stadion v Kerkrade na koncertě pro 18 000 lidí.
Camara všechny odzbrojil. Hrou i dětskostí
Housličky mu sice zpočátku ještě trochu "uvrzávaly", ale i tak byl jeho talent jednoznačný. Také tu nehrál nějakou jednoduchou skladbu, ale Concerto opus 11 od Ferdinanda Küchlera. A pochopitelně zcela zpaměti, neuměl tehdy číst ani nepoznal noty.
Lidé nadšeně vstávali ze sedadel a bouřlivě tleskali. Někteří se u toho smáli, jiným malý virtuos vháněl slzy do očí.
Choval se totiž stále bezprostředně dětsky. Stále chtěl předvádět svůj trik s litím vody do ucha a při hře se střídavě smál a střídavě vyplazoval jazyk.
Následovalo turné do USA
Po tomto úspěchu přesvědčil André Rieu rodiče, že ho vezme s sebou na plánované turné do USA. Akim s ním vystoupil v proslulém koncertním sále - Radio City Music Hall.
Psal se rok 2007 a jemu bylo pět let. Stal se z něho vyspělý houslový virtuos. Bez chybičky a opět zcela zpaměti zahrál svižný a hmatově náročný tanec.
Publikum začalo tleskat hned po prvních sebevědomých tónech houslisty. Na konci opět hromadně vstávali ze sedadel a aplaudovali mu.
Nechtěl jsem z něho mít nesnesitelného génia
André Rieu však nechtěl mít ze svého svěřence "cvičenou opičku na předvádění". Mnoho nabídek, které mu chodily pro Akima na koncertní či televizní vystoupení, odmítal.
"Akim byl velmi často z domu, byl jsem tedy trochu zodpovědný i za jeho výchovu. A nechtěl jsem z něj mít nesnesitelné geniální dítě, kterého bychom měli brzy všichni plné zuby," říká v dokumentu o Camarovi Rieu.
Zázračnému houslistovi je dnes 11 let. Svému nástroji zůstal věrný. Má to však nyní nesmírně těžké. Již to není ten roztomilý chlapeček, který při hře vyplazoval jazyk, jak se soustředil, usmíval se bezelstně na pana kapelníka a publikum bavil kromě hry tím, že si jakoby lil vodu do ucha a vyplivoval ji pusou.
Nyní již musí zaujmout pouze svou hrou. Jak si vede, lze průběžně sledovat na jeho vlastním kanále na YouTube.
