Washington - Manning čeká na trest, Assange je dobrovolně uvězněn ve stísněných prostorách ekvádorské ambasády v Londýně, Snowden se skrývá v Rusku.

I tyto příklady trojice whistleblowerů ukazují, že prezident Barack Obama je rekordmanem. Americká administrativa totiž od jeho nástupu do Bílého domu dává jasně najevo, že úniky tajných informací jen tak nestrpí.

Úřady za posledního 4,5 roku vyšetřovaly bezpočet úniků dat. Hned sedmkrát jim ale ke stíhání údajných viníků posloužil Zákon o špionáži (Espionage Act) z roku 1917.

A to je - jak už loni upozornil list The New York Times - více než za všech Obamových předchůdců dohromady.

Žádné důkazy, dočasné škody

Pětadvacetiletý vojín Bradley Manning byl před pár dny uznán vinným, že může za největší únik tajných dokumentů v historii Spojených států, za což mu hrozí až 136 let žaláře.

Podle expertů přitom neexistuje žádný důkaz, že zamýšlel své zemi způsobit jakoukoliv újmu.

Vládní činitelé i představitelé justice v minulosti tvrdili, že vynesením diplomatických depeší napáchal "nenapravitelné škody americkým národním zájmům". A že publikované dokumenty o bojových akcích v Afghánistánu a Iráku "ohrozily životy a kariéry skutečných lidí".

"Strategická újma byla jen dočasná," odmítá silná slova někdejší mluvčí ministerstva zahraničí P. J. Crowley. On sám se nikdy netajil svojí nechutí k tomu, jak bylo s vojínem od zatčení zacházeno. Dokonce kvůli tomu v roce 2011 odešel z úřadu šéfky diplomacie Hillary Clintonové.

Pokračujeme normálně

Crowley souhlasí, že na 700 000 dokumentů, které průběžně publikoval server WikiLeaks, nevylepšily obraz Spojených států. Zpětně ale podle něj lze říci, že obavy politiků byly zbytečné.

A to přesto, že mnohá vyjádření ve zveřejněných depeších byla přinejmenším nelichotivá. Tehdejší ruský premiér Vladimir Putin byl vylíčen jako "alfasamec", francouzský prezident Nicolas Sarkozy coby "císař bez šatů".

Britský premiér David Cameron, bezpochyby největší spojenec USA, si pro změnu vysloužil přídomek nezkušeného politika, jenž se řídí hlavně průzkumy veřejného mínění.

Takřka nulový dopad na praktickou diplomacii podle agentury Reuters dokládá příklad Indonésie. "Úniky byly poměrně nepříjemné," přiznal Teuku Faizasyah, mluvčí tamního prezidenta pro mezinárodní vztahy. "Ale naše vztahy s USA od té doby pokračují normálně."

Americké velvyslanectví v Jakartě přitom bezpečnostní složky podezíralo ze spolupráce s extremistickou Frontou obránců islámu (FPI). "Lekcí bylo, abychom s tokem informací nakládali mnohem opatrněji," dodal Faizasyah.

Assange, Snowden...

Vzhledem k výše uvedenému proto není překvapivé, že se objevují domněnky, že Manning může posloužit k zastrašení všech, kteří by ho chtěli napodobit.

"Jde o odstrašující precedens," míní například Elizabeth Goiteinová z newyorského Brennanova centra pro spravedlnost.

"Může to mít i určitý psychologický efekt, jak se vláda - na základě Manningova procesu - do budoucna vypořádá s dalšími případy úniků," souhlasí s ní Steven Aftergood z nevládní Federace amerických vědců.

Naráží tak na již zmíněného zakladatele serveru WikiLeaks Juliana Assange či někdejšího technika CIA a NSA Edwarda Snowdena. Oba případy jsou podobné, ale zároveň v mnohém odlišné.

Prvně jmenovaný by (v případě obvinění a vydání do USA) stanul před velkou porotou civilního soudu, který se řídí zcela jinými pravidly než vojenský tribunál soudící Manninga.

Dvaačtyřicetiletý Australan navíc označuje WikiLeaks za zpravodajský server, jenž pracuje obdobným způsobem, jakým získávají informace novináři v tradičních médiích. A to by mohlo pro prokuraturu znamenat problém.

... novináři

U třicetiletého Edwarda Snowdena, který svět zpravil o rozsahu špehování, je situace dokonce ještě nejasnější. Američan, jenž před pár dny dostal roční azyl v Rusku, je totiž bývalým zaměstnancem tajných služeb.

Kauza Manning oprávněně straší i investigativce v médiích, byť Barack Obama nalevo, napravo ujišťuje, že "novináři by neměli čelit právním rizikům za výkon své práce".

Nedávné odhalení, že ministerstvo spravedlnosti špehovalo reportéry agentury Associated Press, ovšem vyvolává nemalé pochybnosti.