Chirac zemřel ve čtvrtek ve věku 86 let. Před Invalidovnou se již od dopoledních hodin tvořila dlouhá fronta lidí, kteří potleskem přivítali smuteční kolonu s Chirakovou rakví. Rozloučení začalo ekumenickým církevním obřadem za účasti Chirakovy dcery Claude, doprovázené manželem a synem, který je jediným Chirakovým vnukem.
Rakev pokrytá trikolórou a stojící mezi vlajkami Francie a Evropské unie je vystavena spolu s velkým Chirakovým portrétem v katedrále svatého Ludvíka, která je se svou pozlacenou kupolí symbolem Invalidovny. Monumentální komplex nechal v 17. století postavit Ludvík XIV. pro zraněné vojáky a dodnes je symbolem vojenské síly Francie. Je tu stále vojenská nemocnice, ale také hrob císaře Napoleona, armádní muzeum nebo sídlo velitelství pozemních sil francouzské armády.
Na nádvoří Invalidovny se konají především vojenské pohřby, ale v posledních letech se zde odehrávaly i významné civilní smuteční obřady, například pohřeb obětí atentátů.
Dav čekající před Invalidovnou tvořili především Francouzi a Pařížané všech věkových kategorií, od studentů, rodin s dětmi až po lidi důchodového věku.
Jedna skupina pařížských mladíků přišla především proto, že jsou členy strany Republikáni a Chiraka považují za duchovního otce republikánského hnutí. Pětadvacetiletý Theo řekl, že ho obdivoval jako symbol silné a nezávislé Francie, jako státníka, který se postavil Američanům a válce v Iráku a zároveň jako prezidenta, který myslel i na nejslabší či ohrožené skupiny občanů.
Ačkoliv byl v době Chirakova mandátu příliš mladý, aby vnímal politické dění, živě si pamatuje na jeho drtivé vítězství nad kandidátem krajní pravice Jeanem-Mariem Le Penem v roce 2002. Devatenáctiletý Baudoin zase považuje Chiraka za vizionáře, pokud jde o ekologii.
Všichni oceňují jeho blízkost obyčejným lidem a považují ho za jednotící symbol Francie. "Přišli jsme mu vzdát čest, protože sloužil Francii, místo aby sledoval jen své vlastní zájmy," myslí si Baudoin, podle něhož na dnešní politické scéně takové osobnosti chybí.
Osobní vděk k Chirakovi váže i skupinu z vietnamské komunity. Vietnamka Le Hang má v mobilu černobílou fotografii z roku 1979. Chirac, tehdejší primátor Paříže, na fotografii vítá na letišti skupinu vietnamských politických uprchlíků, takzvaných boat people. Mezi nimi je i mladá Le Hang, která byla jednou z prvních ze skupiny asi 1500 uprchlíků, kteří před 40 lety našli azyl ve Francii. Dnes přišla Chirakovi vyjádřit vděk. Pětasedmdesátiletý Tung Thien přijel do Francie už v roce 1968 jako student díky vládnímu stipendiu a ve Francii už zůstal. Připomíná, že Chirac je ve vietnamské komunitě znám a oblíben mimo jiné také proto, že s manželkou Bernadette adoptovali vietnamskou dívku, která patřila právě mezi uprchlíky.
Desítky lidí proudily v neděli také na hřbitov Montparnasse, kde bude bývalý prezident pohřben v pondělí odpoledne. Hrobka rodiny Chiraků je v centru hřbitova a tvoří ji jednoduchý mramorový náhrobek ozdobený křížem. Na náhrobním kameni je již vytesáno prezidentovo jméno a letopočty narození a úmrtí. Chirac zde spočine vedle dcery Laurence, zesnulé v roce 2016. Mezi lidmi, kteří se na chvíli zastavili u bílého náhrobku, byli náhodní návštěvníci hřbitova i Chirakovi fanoušci, pro které byl hřbitov Montparnasse zastavením před cestou do Invalidovny.
Jedním ze skalních obdivovatelů je Jacques, který vždy volil pravici a Chiraka považuje po generálu Charlesi de Gaullovi za největšího francouzského prezidenta. Jako bývalý důstojník si ho váží především pro jeho opozici proti válce v Iráku.
Dvě mladé Pařížanky Louise a Marta přiznávají, že se u Chirakova hrobu ocitly více méně náhodou, když měly namířeno k nedalekému hrobu šansoniéra Serge Gainsbourga. Chiraka nikdy nevolily, protože byly v době jeho mandátu ještě malé, ale vzpomínají na něj jako na prezidenta svého dětství a oceňují především jeho lidské kvality. Uvědomují si, že jejich pohled je neúplný, protože neznají do podrobností všechny politické kauzy, a že by se na bývalého prezidenta možná dívaly trochu jinak, kdyby ho zažily ve své dospělosti.
