Od naší zpravodajky na Tchaj-wanu - Než dá mladá Tchajwanka Liou svého psa do kočárku, umyje mu nejdřív v umyvadle před veřejnými toaletami v parku Ta-an v centru Tchaj-peje tlapky. Ty má dvouletá trpasličí španělka ve světle růžovém oblečku po procházce ušpiněné.
"Utratím za ni hodně peněz," přiznává majitelka reportérce Aktuálně.cz a vypočítává, že kromě krmiva a oblečků, kterých "nemá víc než deset", musela koupit i kočárek. Pokud není zrovna ve slevě, vyjde na víc než osm tisíc tchajwanských dolarů (5900 korun).
V kočárku jede i jedenáctiletá Sing-sing, která je podle majitelky navzdory věku stále zdravá a aktivní. "Na Tchaj-wanu moc neřídíme a psi toho tolik neujdou, hlavně když stárnou. Ale v kočárku je můžeme vzít na hodně míst, do autobusu, metra i do taxi, můžeme jít spolu na nákupy," vyjmenovává její majitelka, která se také jmenuje Liou.
Prodeje kočárků pro zvířata, v nichž jsou kromě psů občas k vidění i kočky nebo husy, na ostrově rok od roku rostou. Mezi lety 2002 a 2015 stouply až pětkrát. Podobná situace je i v Japonsku a Jižní Koreji - v té poprvé loni v prosinci překonal počet prodaných zvířecích kočárků těch pro lidi, píše jihokorejský deník The Korea Times.
Všechny uvedené země se vyskytují na předních příčkách zemí s nejnižší porodností na světě. Předloni žebříčku vévodila Jižní Korea s 0,78 narozeného dítěte na jednu ženu v plodném věku. Na Tchaj-wanu počet psů a koček překonal počet dětí pod 15 let už v roce 2019, všímá si americký deník The Washington Post.
Méně nároční společníci
Vysvětlení je rovnou několik. "Děti jsou drahé", zní nejčastější argument Tchajwanců. Zmiňují i vysoké životní náklady, nízkou státní podporu pro rodiče i stále rozšířené stigma, když se dítě narodí nesezdanému páru. Takové děti například nemají ani zapsaného otce v rodném listu.
Že zvířata nahrazují v tamních domácnostech děti, připouští i spolumajitelka obchodu se zvířecími potřebami Just Dog. "Některé zákaznice jsou jako matky a rády psy oblékají. Některé se snaží vytvořit outfit, aby se psem ladily. Občas je to černobílé oblečení, jindy šedé, někdy nosí něco jako Chanel a pes musí mít něco podobného," popisuje vedle regálu se sezonními oblečky v červených barvách určenými pro oslavu nového čínského roku.
"Psi jsou dobří společníci. Můžete mít kamarády jakéhokoliv typu, muže, ženy, vaše kamarádka může být i rostlina. Zvířata jsou proto dobrou volbou," říká Liou, majitelka jedenáctileté fenky.
Miliardový průmysl
Na Tchaj-wanu roste i průmysl zaměřený na domácí zvířata. Běžná domácnost utratí za své mazlíčky ročně až 28 tisíc tchajwanských dolarů (přes 20 tisíc korun). Podle místního deníku Taipei Times to vychází z průzkumu ministerstva zemědělství. Hodnota průmyslu točícího se kolem domácích mazlíčků tak přesáhla 50 miliard tchajwanských dolarů (37,2 miliard korun).
V roce 2021 se počet koček na ostrově rovnal 870 tisícům, psů tu žilo 1,24 milionu. Stali se například i motivem pro předvolební plakáty v letošních prezidentských volbách, když měla na svých plakátech nakresleného kočku a psa vládnoucí Demokratická pokroková strana.
Nejdražší položkou na seznamu je krmivo, levně nevyjdou ani zvířecí salóny krásy. Jeden takový je propojen s obchodem s chovatelskými potřeby, který provozuje Chuang. "Nejčastěji sem lidé chodí se svými psy, a to jednou týdně. Kromě koupele jim ostříháme i drápy a vyčistíme uši," popisuje běžnou proceduru. "Máme tu ale i dražší lázně, kde psi dostanou mléčnou koupel, která je dobrá na jejich kůži," říká.
Na otázku, jestli se to psům líbí, říká, že "jsou jako lidé". "Napoprvé jsou nervózní, ale pak si zvyknou a líbí se jim to."
Salon navštěvují všichni psi, jejichž majitele Aktuálně.cz na ulicích Tchaj-peje oslovilo. "Naši psi tam chodí jednou za dva týdny. Navštěvujeme levnější salon, kde jedna návštěva vyjde na 500 dolarů (370 korun)," říká Mung, který přišel koupit startovací krmivo pro dvě štěňata, která se jeho psům narodila.
Na ostrově v jihovýchodní Asii mají majitelé i další možnosti, jak za zvířata utrácet - například sezením u takzvaného zvířecího komunikátora, tedy osoby se speciálním výcvikem nebo certifikátem, který údajně dokáže mluvit s živočichem mluvit.
Majitelé se tak mohou jejich prostřednictvím zeptat, zda jim chutná nové krmivo, které pořídili, či zda výlet, který nedávno podnikli, považují za dobře strávený čas.
Setkání s komunikátorem se většinou musí naplánovat několik týdnů dopředu. The Washington Post uvádí, že právě na Tchaj-wanu byla v roce 2021 největší koncentrace zvířecích komunikátorů na světě. Novější data nejsou k dispozici.