Káhira - Syrský režim prezidenta Bašára Asada se ocitá v úzkých. Alespoň diplomaticky.
Liga arabských států v sobotu Sýrii pozastavila členství, pohrozila jí ekonomickými sankcemi a vyzvala vojáky syrské armády, aby se nepodíleli na násilí proti civilistům a demonstrantům.
Z dvaadvaceti členských zemí Ligy arabských států hlasovaly proti rezoluci kromě samotné Sýrie jenom Jemen a Libanon, Irák se zdržel hlasování. Osmnáct států bylo pro.
Rezoluce je pro opozici obrovská vzpruha. Liga navíc oznámila, že chce pozvat k jednání Syrskou národní radu. Hlavní opoziční organizaci, která žádá Asadův odchod.
Po osmi měsících povstání, kdy zemřely přes čtyři tisíce lidí a více než deset tisíc jich režimní ozbrojené složky zranily, se situace začíná měnit v neprospěch prezidenta Asada.
K odchodu ho v pondělí vyzval i jordánský král Abdulláh II. "Kdyby šo o mě, odstoupil bych a ujistil se, že kdokoliv přijde místo mě, bude mít schopnost změnit status quo," řekl monarcha v rozhovoru pro BBC. "Ale myslím, že systém (v Sýrii) to neumožňuje. Bašár by měl prostě jít a někdo jiný by jej měl nahradit," dodal.
Protesty ale nedokázaly zastavit ani střelba ostrými náboji do davů lidí, ani mučení zatčených. Pokračují a Syřané v podstatě každou formou protestů riskují své životy.
Hospodářské sankce ze strany Evropské unie režim tvrdě postihují. Zastavila se turistika i export ropy. Podnikatelé a byznysmeni, kteří dlouho stáli za Asadem, už pociťují krizi.
(Na videu je palba režimních odstřelovačů ze střechy budovy v Hamá, zachycená mobilním telefonem.)
Teď se navíc režim dostal do izolace v arabském světě, přičemž drtivá většina veřejnosti v těchto zemích podporuje revolucionáře.
V Radě bezpečnosti OSN nedávno při hlasování Damašek zachránilo veto Ruska a Číny. Nyní, když se ke kritice přidaly arabské země, se i toto může změnit.
"Je to jasný signál Pekingu, že není nutné podporovat Asada kvůli tomu, aby si nerozhněval Araby. A pokud Čína změní stanovisko, bude o to větší tlak na Rusko," řekl agentuře Reuters britský analytik Chris Phillips z Economist Intelligence Unit.
Poté, co se na stranu povstalců jednoznačně přiklonilo Turecko, zbývá Damašku jako jediný silný spojenec v regionu Írán. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v pondělí naznačil, že i s Moskvou zatím Asad může počítat. Prohlásil, že rezoluce Ligy arabských států "není správná."
V neděli vláda zorganizovala několik demonstrací po celé zemi na podporu prezidenta a na protest proti rozhodnutí Ligy arabských států.
Podle opozičních aktivistů byli na řadě míst státní zaměstnanci a studenti nuceni se manifestací zúčastnit.
I tak se ale v Aleppu údajně sešlo jen deset tisíc lidí, v Hamá se naopak skupina lidí odtrhla a začala skandovat hesla nepřátelská režimu. Vojáci tyto muže pronásledovali do okolních uliček a čtyř z nich zastřelili.
Protesty proti režimu nejsou jen mírové. Vládním silám se staví se zbraní v ruce Syrská svobodná armáda. Tvoří ji zběhové, kteří odmítli střílet do civilistů a přešli na stranu revoluce.
Nyní ji podle odhadů tvoří asi pětadvacet tisíc mužů. To je zhruba patnáct procent z celkového stavu syrských ozbrojených sil.
Pokud dezerce budou pokračovat, nebo dokonce zesílí - což je velmi pravděpodobné -, znamená to pro režim další problém.
Podle televize Al-Džazíra dezertéři ostřelují vojenské konvoje a disponují i těžkými zbraněmi. Samotní příslušníci Syrské svobodné armády tvrdí, že jen chtějí chránit civilisty před útoky sil loajálních režimu.
Režim strany Baas stojí především na příslušnících náboženské komunity alávitů, kteří jsou jednou z odnoží šíitských muslimů. Alávitů je v Sýrii zhruba jedenáct procent, ale jsou na rozhodujících místech v armádě a tajných službách.
Asada, který sám patří mezi alávity, podporuje i velká část syrských křesťanů. Ti se bojí, že po jeho pádu by se mohla dostat k moci vláda sunnitských islámských fundamentalistů.
Malá část sunnitské muslimské populace, která je v Sýrii většinová (zhruba 70 procent), režim také podporuje. Jde hlavně o podnikatele a byznysmeny, kteří si založili úspěšné firmy a obchody díky státu.
Elitním syrským jednotkám, které potlačují protesty, velí příbuzní prezidenta. Čtvrtou obrněnou divizi, složenou téměř výhradně z alávitů, má na starosti jeho bratr Mahír. Asadův švagr Asíf Šavkát šéfuje zpravodajským službám.
Režim se téměř jistě jen tak nevzdá a bude za každou cenu bojovat o přežití. Už jen kvůli strachu z pomsty, která může nastat v případě, že ti, kteří dnes vládnou, zítra prohrají.
Vývoj je ale, zdá se, příznivější spíše pro ty, kteří chtějí diktátora svrhnout.
