V případě Miloševičova pohřbu připadal v úvahu Bělehrad i Moskva, nakonec přišel na řadu rodný Požarevac.
Právě tam v sobotu proběhne poslední rozloučení s mužem obviněným z genocidy a válečných zločinů. V očích mnoha Srbů je to však národní hrdina, který si státní pohřeb zasloužil. Nestalo se.
Srbsko není výjimkou
Problémy s pohřbem vypovězených či kontroverzních "národních" hrdinů řešila a řešit bude celá řada dalších států.
V exilu momentálně pobývá bývalý komunistický diktátor Etiopie Haile Mengistu nebo čadský prezident Hissene Habre. V Chile zase dozajista vyvolá silné emoce případná smrt bývalého diktátora Augusta Pinocheta.
Případ Uganda
Historický příklad týkající se repatriace a slavnostního pohřbu kontroverzního státníka, který poslední dny svého života strávil v zahraničí, najdeme například v Ugandě.
Dvacetileté krveprolévání a soupeření Miltona Oboteho s Idi Aminem dovedlo oba muže za hranice rodného státu. Zatímco Amin v roce 1979 zamířil do Saúdské Arábie, jeho soupeř Obote o šest let později do Zambie.
Po jejich smrti se jim ale dostalo různého přístupu. Zatímco Obotemu byl státní pohřeb povolen, Aminova rodina mohla v Ugandě uspořádat pouze rodinný pohřeb.
Podle editora britského deníku Africa Confidential Smithe je rozdíl mezi oběma muži "pouze v počtu mrtvých".
"Lidé se v pohledu na tuhle věc liší, ale obecně je Amin považován za nejhoršího ze všech masových vrahů," prohlásil.
Filipínec Marcos zůstává v mauzoleu
Když byl v roce 1986 svržen filipínský diktátor Marcos, uchýlil se do exilu na Havaji. Po smrti však jeho tělo bylo převezeno zpět na Filipíny, kde je dodnes k vidění v jednom z mauzoleí na severu země.
Snaha jeho manželky Imeldy zajistit mu státní a slavnostní pohřeb v Manile však vyšla vniveč. Marcosovo korupční jednání veřejnost znechutilo.
Čína se oslav obává
Miliardová Čína se ke slavnostním akcím obecně staví velmi skepticky. V živé paměti zůstávají události z června 1989, kdy na náměstí Tienanmen zemřely stovky demonstrantů.
Pouze pár týdnů před tímto masakrem se konal pohřeb někdejšího generálního tajemníka strany Chu Jao-panga, který byl o dva roky dříve odstaven právě kvůli "neadekvátnímu" zásahu proti studentům.
Jeho nástupce v čele strany Čao C'-jang postup na náměstí Tiennamen odsoudil. I jeho čekal odchod. Po smrti v roce 2005 se vláda rozhodla předejít možným demonstracím a jakékoliv veřejné oslavy zakázala.
Hrdinní Romanovci se dočkali
Zkušenost s pohřbem ostatků slavných má také Moskva. Ostatky Romanovců, zastřelených bolševiky v roce 1917, byly o více než osmdesát let později převezeny do Petrohradu.
Při slavnostním aktu promluvil také tehdejší prezident Boris Jelcin a vyvraždění Romanovců prohlásil za "stinnou stránku ruské historie".
Francie na mrtvé zapomněla, Napoleona pohřbila
V exilu na Svaté Heleně zemřel v roce 1921 francouzský císař Napoleon Bonaparte. Do Paříže se vrátil až po devatenácti letech, během nichž veřejnost zapomněla na dva miliony obětí napoleonských válek, a císaře vítala jako muže éry, kdy Francie vládla Evropě.
Realista Nixon vše vyřešil již před smrtí. Dopisem žádal o pohřeb bez státních ceremonií.
