Praha - Pokud jde o zásobování energií, je pozice České republiky velmi zranitelná, upozorňuje bývalý eurokomisař a expremiér Vladimír Špidla. Aktuálně.cz vám přináší druhou část rozhovoru o tom, jak si někdejší vysoce postavený evropský úředník představuje ideální energetický mix budoucnosti.
Aktuálně.cz: Německo, ale také Británie, Dánsko a ostatně i Spojené státy začínají masivně investovat do obnovitelných zdrojů. Má tento typ energetiky budoucnost u nás? Budovat v masovém měřítku větrníky v ČR je dost problematické…
Základní otázka zní: Co bude po uhlí? Uhlí se jednoho dne vytěží, ať už se dodrží těžební limity, či ne. Ta doba jednoho dne přijde. Energetický cyklus je čtyřicet, padesát let. A my teď nemůžeme ztrácet čas.
Pokud podceníme inovační možnosti jiných než tradičních zdrojů, pak budeme za těch padesát let znovu stát před stejným problémem. Česko není energeticky nezávislé, musíme dovážet plyn a ropu a až nám dojde uhlí, tak ho budeme muset dovážet také.
Jednoho dne pro nás budou důležité i ty větrné elektrárny v Německu či přílivové elektrárny mezi Irskem a Walesem. Rozvíjet konzervativní koncepci energetiky je dlouhodobě nebezpečné.
A.cz: Společnost na Západě myslí moderně, my se vůči obnovitelným zdrojům energie vymezujeme. Některá rozhodnutí, konkrétně stavba solárních elektráren na zemědělské půdě, byla ovšem více než sporná.
Za to solární energetika nemůže, je to problém správy území. Je ovšem pravda, že i těžba uhlí likviduje rozsáhlé plochy zemědělské půdy. Když otevíráte nový hnědouhelný důl, tak je to gigantická plocha, která je zabraná. Vezměte si plochu dolu, plochu skrývky, plochu komunikačních koridorů a plochu elektrárny, plochu odkladišť popílku.
Sluneční energie, která vlastně představuje jediné praktické využití jaderné fůze, byla u nás pouze dána do chybného kontextu. Samozřejmě, že je špatné používat za tímto účelem kvalitní zemědělskou půdu. A nechápu, jak k tomu mohlo dojít. Obecně si myslím, že ochrana zemědělské půdy je u nás příliš slabá. V podstatě by nemělo být možné nejkvalitnější půdy ze zemědělského půdního fondu vyřazovat.
Kalkulace nákladů je nutné dělat ve všem
A.cz: Když jste mluvil o padesátiletých cyklech, tak právě na tolik jsou odhadovány stávající vytěžitelné zásoby ropy, pokud nebudou objevena nová ložiska. Řada lidí ale zpochybňuje to, že ropa jednoho dne dojde.
Skutečně se mnoho nových ložisek nenalézá, ani neodkrývá. Je tu ovšem jiný problém. Když máte ložisko, tak ho musíte těžit, a když je uložené hluboko, nebo jinak nevýhodně, tak je to drahé a stoupá vám pochopitelně cena.
Kalkulaci energetických nákladů ale musíte udělat ve všem, včetně neobnovitelných zdrojů, a ukazuje se, že u některých ložisek je ta energetická náročnost tak velká, že do těžby vložíte pomalu více energie, než vám to vynese…
A.cz: U kanadské extra těžké ropy je to, tuším, čtyřicet procent…
Ta představa, že ropa náhle vyschne, je nesmyslná, nevyschne. Přijde ale období, kdy ropné produkty budou postupně zdražovat z technologických důvodů.
A.cz: Časy levné ropy jsou jednoznačně pryč. Do třiceti let by ropa mohla stát i dvě stě dolarů za barel.
Předpovědi jsou různé, člověk to ale nemůže úplně brát za bernou minci. Chybí argumenty pro to, že ropy bude přibývat, chybí i argumenty pro to, že bude levnější.
Je správné vycházet z představy, že ropy bude postupně ubývat a že v průběhu té doby bude čím dál dražší. A tu dobu musíme využít k tomu, abychom výpadky vyrovnali tím, že energetický mix daleko víc diverzifikujeme.
Ten mix nelze držet jen na uhlí a jádru. To je z hlediska dlouhodobé bezpečnosti České republiky ze všech hledisek chyba.
Každou korunu bychom měli otočit dvakrát
A.cz: S energií se ale plýtvá, a to na každém kroku. Lidé nejsou vedeni k tomu, aby šetřili…
Úspora energie je opravdu zásadní věc, my jsme vnitrozemská země a ty jsou z hlediska energetického v daleko nejnevýhodnější situaci. Když chcete dovézt ropu jako Nizozemci, tak prostě pošlete za moře tanker, když máte ale ropu dopravit po pevné zemi, tak ty ceny výrazně narůstají.
Mimochodem, ropovod Družba brzy skončí, kolem roku 2012 až 2015, a je načase, abychom si řekli, čím ho nahradit.
Bude pravděpodobně nutné se propojit se Štětínem a s Krkem v Chorvatsku, což jsou dva terminály, kam je možné ropu dopravovat. Technicky to vyřešit jde a mě trochu zaráží, že to není ve stadiu intenzivní diskuse.
Abych se ale vrátil k tomu základnímu, energetika je zkrátka na přechodu a způsob zásobování lidstva energií a její užití se bude měnit. Pokud jde o ČR, je zřejmé, že není možné směřovat k vystoupení z jaderné energetiky dřív než za dvě generace.
A.cz: Co by tedy Česko mělo učinit?
Nejsem si jist, zda je na místě rozvíjet dosavadní systém, který je koncepčně zastaralý a zda by nebylo správné vyčkat nějakých deset, patnáct let, co se stane v moderních reaktorech čtvrté generace, protože ty mohou být významně výkonnější, mají méně problémů se získáním paliva a mají daleko menší problém s odpadem.
Stručně řečeno, pozice ČR je velmi zranitelná, pokud jde o zásobování energií. V následujících několika desítkách let budeme nuceni provést zásadní modernizaci, která změní energetický mix, systém distribuce a podstatně zlepší využívání energie. Úspěšné zvládnutí tohoto problému bude vyžadovat velké soustředění sil, správné posouzení technického a mezinárodního kontextu bez velmi dobré spolupráce v rámci EU nebude prakticky možné.
Půjde o strategické rozhodnutí, kde bychom neměli udělat chybu a každou korunu otočit dvakrát. Vyžaduje to daleko hlubší diskusi, než na jakou jsme zpravidla zvyklí. Pevně doufám, že k ní dojde.
