Příčinou demonstrace studentů bylo zavedení afrikánštiny jako povinného jazyka do škol. "Jazyk utlačovatelů", který vyšel z holandštiny, většina černošských studentů neuměla, a celé nařízení tak vnímala jako pokořující.
"Studenti se nemohli v afrikánštině učit, vyučující v něm nemohli vyučovat. Byla to naprosto stupidní politika," vysvětluje pro AFP ministryně školství Naledi Pandorová.
Režim apartheidu chtěl podle Pandorové pomocí tohoto opatření podpořit svoji ideologii. "Mladí tehdy cítili, že staří harcovníci již na boj proti apartheidu nestačí a že se něco musí stát," říká Pandorová. Podle ní tehdy převládal pocit, že "otcové již nebojují, a proto musíme bojovat my".
|
K čertu s afrikánštinou
Ráno 16. června 1976 zaplnily tisíce studentů v uniformách Soweto s transparenty jako "K čertu s afrikánštinou" nebo "Krugere, nenávidíme tvoji řeč".
Infobox
PŘEČTĚTE SI:
- Video: Zločiny apartheidu šetří policie
- Afriku povede k míru nestabilní Kongo
- Organizace: Pomozte hladovějícím Keňanům
Poklidná demonstrace nakonec skončila střelbou do studentů.
Ti odpověděli házením kamenů a vše se zvrhlo v chaos a paniku, během níž zahynulo přes dvě stě studentů (podle jiných zdrojů až pět set).
Brutální zákrok policie a snímky mrtvých studentů následně obletěly celý svět a v historii Jihoafrické republiky znamenal tento den "bod obratu" v protirežimní revoltě.
Během několika týdnů zasáhly nepokoje celou zemi.
"Události z tohoto dne měly ohlas ve všech městech země. Pohřby obětí státního násilí se staly místem vyjádření protirežimních pocitů. Mladí Jihoafričané byli najednou zasaženi duchem protestů a rebelie," napsal černošský vůdce Nelson Mandela ve svých pamětech.
Soweto: Předměstí plné legend
Předměstí, se kterým jsou spjatá jména bývalého jihoafrického prezidenta Nelsona Mandely či arcibiskupa a legendy boje za svobodu Desmonda Tutu, se současná vláda snaží pomoci výstavbou nových domů a modernější infrastrukturou.
Město se sice po pádu apartheidu již nedělí na černé a bílé, rozdíly mezi chudými a bohatými částmi města ale stále rostou. Zatímco v ghettech třetího největšího města Afriky stále žijí miliony lidí bez elektřiny a kanalizace, nedaleko vyrůstají přepychové vilky pro horních deset tisíc.
Lidé, kteří se na legendárním předměstí narodili, si však nestěžují. Padesátiletá sekretářka Kuli Booi opustila chatrče johannesburského Soweta před osmi lety, nyní se ale vrací, aby zde koupila vlastní dům.
"Bydlení v Sowetu je mnohem levnější než v samotném Johannesburgu a mnoho věcí se zde zlepšilo," tvrdí.
- Speciál: Současné problémy Afriky - ČTĚTE ZDE
