Před 25 lety se definitivně rozpadlo sovětské impérium. Ruský prezident Boris Jelcin, jeho ukrajinský kolega Leonid Kravčuk a běloruský předseda parlamentu Stanislav Šuškevič tehdy ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese dohodli rozpuštění státního útvaru jménem Sovětský svaz.

Šokovanému Michailu Gorbačovovi, který byl stále sovětským prezidentem, to oznámili telefonem. Státní útvar vzniklý z bolševické revoluce v roce 1917 už prostě nešlo udržet. Na troskách sovětského impéria pak vzniklo Společenství nezávislých států (SNS), které jeden z politiků označil za “způsob civilizovaného rozvodu”.

Jak využily jednotlivé republiky bývalého Sovětského svazu za čtvrtstoletí svou nezávislost?

Mezi jednoznačné vítěze patří pobaltské státy. Splnil se jim sen o obnovení suverenity a zapojily se rychle do Evropské unie i NATO. Jejich životní úroveň sice nedohnala průměr EU, ale v rámci postsovětských států je jednoznačně nejvyšší.

Průměrně jsou na tom nyní Rusko, Kazachstán a Ázerbájdžán. Jejich ekonomický růst se ale nastartoval až koncem devadesátých let minulého století, kdy konečně začaly stoupat ceny ropy a zemního plynu. Ani jedna z těchto zemí se ale nedokázala zbavit závislosti na jejich exportu, takže pokles cen těchto strategických surovin je před třemi lety znovu tvrdě zasáhl. Jde navíc o autoritářské režimy bojující s netransparentností a korupcí.

Obyvatelé zbylých postsovětských států jim i přesto můžou závidět. Jsou na tom za čtvrtstoletí evidentně nejhůře. Korupce, etnické konflikty a občanské války jsou hlavním důvodem, proč jejich obyvatelé žijí hůř než v dobách Sovětského svazu.