"Soud je toho názoru, že Sýrie a Hizballáh mohly mít zájem na odstranění pana Harírího a jeho politických spojenců, neexistuje ale důkaz, že by vedení Hizballáhu bylo do Harírího vraždy jakkoli zapojeno a není ani žádný přímý důkaz o zapojení Sýrie," uvedl soudce David Re podle agentury Reuters. Četl z rozsudku, který má 2600 stran.
Libanonské šíitské hnutí Hizballáh, které podíl na Harírího vraždě vždy odmítalo, patří k nejvlivnější aktérům libanonské politické scény a dlouhodobě se jako strana podílí na vládě. Má ale také Íránem podporované ozbrojené křídlo, které řada zemí považuje za teroristickou organizaci a které jako spojenec Damašku bojuje i ve válce v Sýrii.
Sunnita Harírí, který byl premiérem Libanonu v letech 1992-1998 a 2000-2004, byl pro mnohé Libanonce respektovaným politikem mimo jiné proto, že hrál důležitou roli při obnově země po občanské válce (1975-1990).
Po jeho zavraždění vypukla v zemi takzvaná cedrová revoluce, jejímž výsledkem byly nové volby a definitivní odchod syrských jednotek. Ty přišly do země na počátku občanské války a Harírí se zasazoval o jejich odchod.
Úterní čtení rozsudku začalo minutou ticha za oběti exploze téměř tří tisíc tun špatně uskladněného dusičnanu amonného v bejrútském přístavu ze 4. srpna, který zabil na 200 lidí, šest tisíc osob zranil a čtvrt milionu lidí připravil o střechu nad hlavou. Výbuch v Bejrútu, který je i klíčovým přístavem pro zásobování země, dále zhoršil hlubokou ekonomickou krizi, která Libanon sužuje už několik let, a zesílil protivládními protesty trvající v zemi od loňského podzimu.
Vynesení rozsudku soudu OSN se podle agentury AP účastní i Harírího syn Saad, který byl rovněž premiérem Libanonu (2009-2011 a od prosince 2016 do letošního ledna).
Poprvé se jeho vláda národní jednoty rozpadla poté, co z ní odešlo 10 ministrů Hizballáhu, který požadoval ukončení vládní spolupráce s tribunálem OSN. Loni koncem roku oznámil Harírí svou demisi v reakci na protivládní protesty, jejichž účastníci viní vedení země vedení země z korupce, sektářského rozdělování moci a neschopnosti řešit dlouhodobou hospodářskou a finanční krizi.
