Finské vojenské letectvo zveřejnilo snímky turbín motorů stíhacích letadel F-18 Hornet, které vlétly do vulkanického mraku, vznášejícího se nad Evropou od výbuchu sopky na Islandu.
Pět finských hornetů se vydalo na cvičný let ve čtvrtek ráno, jen pár hodin před tím, než řídící letového provozu v severní Evropě, kam se mrak dostal z Islandu nejdříve, vyhlásili omezení startů. Finové nyní zkoumají i další stroje, které mohly být poškozeny.
"Snímky ukazují, že i krátký let může za takovýchto podmínek způsobit vážné poškození motoru," stojí v prohlášení finského letectva. Pokud by let pokračoval déle, vedlo by to velmi pravděpodobně k přehřátí motorů, jejich vysazení, a tím i pádu stroje resp. ohrožení pilota, upozorňují dále Finové.
Finové, podobně jako české vojenské letectvo, včera zcela zastavili cvičné lety, vzdušný prostor však státy chrání stejně jako kdykoliv jindy. Letecké síly jsou neustále připraveny v pohotovosti a vzlétly by - bez ohledu na okolnosti - ihned, jakmile by někdo narušil vzdušný prostor státu.
Finové včera vyslali dvakrát do vzduchu cvičný letoun BAE Systems Hawk vybavený speciálním lapačem částic, jehož úkolem bylo zjistit koncentrace sopečného prachu v různých letových výškách.
A co vlastně tryskovým motorům přesně hrozí?
"Pokud letoun letící vysokou rychlostí (řádově stovky km/h) do sopečného mraku vlétne, může motor nasát částice. Projdou kompresorem a dostanou se do spalovací komory. Tam je teplota kolem 1100° C. Vznikne mazlavá hmota podobná tavenině, ze které se fouká sklo a ta nejprve obalí lopatky turbíny, motor ztratí otáčky a tah," říká letecký publicista Radek Panchartek.
Vlivem nedostatku kyslíku (přebytku paliva ve směsi) začnou z motoru šlehat plameny. V důsledku nedokonalého spalování klesne teplota hoření ve spalovací komoře, hmota začne více tuhnout, nakonec motor "zalepí" a ten přestane fungovat," vysvětluje Panchartek.
Letecký publicista Radek Panchartek píše v blogu:
Co přesně hrozí letadlům, které vlétnou do sopečného prachu
Nejznámější je případ letu číslo 009 společnosti British Airways z června 1982. Boeingu 747-236B (registrace G-BDXH), který nad Indickým oceánem vlétl do mraku sopečného popela. Díky obrovskému štěstí a umění pilotů se podařilo letoun dostat v pořádku na zem a technici mohli zjistit, co se stalo. Kolik letadel se ze stejného důvodu zřítilo, aniž piloti nebo pozemní kontrola tušili proč - to už dnes nikdo nezjistí.
Piloti British Airways měli štěstí, že byli ve výšce 11 000 metrů a Jumbo má bez motorů klouzavost 15 (z kilometru výšky uletí 15 km vzdálenosti). Během desetiminutového klesání se sklovitá hmota ochladila, popraskala a proud vzduchu ji "vymetl" z motorů. Ve výšce kolem 4000 metrů se pilotům podařilo jeden motor nahodit a potom další. S vypětím sil, protože "vymleté" motory měly menší tah a prakticky poslepu ("mléčné sklo" - piloti se dívali "neopískovanou" štěrbinou, která zůstala pod stěračem) přistáli v Jakartě.
Zákeřnost celého případu byla v tom, že meteoradar, který byl na palubě jumba a který dokázal detekovat vodní částice v atmosféře (mraky), sopečný popel neviděl, protože byl tvořený suchým prachem. Jen díky obrovskému štěstí a pilotnímu umění se při pozdějším rozboru zjistilo, co bylo příčinou vysazení motorů. Od té doby se vulkanická činnost sleduje a výsledkem jsou podobná omezení letecké dopravy.
