Jeden ze senátů slovenského ústavního soudu již v roce 2017 v Babišově případu rozhodl, že žalovaným ve zmíněných sporech nemůže být slovenský Ústav paměti národa (ÚPN), který dokumenty po StB spravuje. Tento verdikt znamenal průlom v praxi slovenských soudů, které dříve ve věci evidence osob u StB často umožňovaly žalovat právě ÚPN.
Ústavní soud tehdy ale neuvedl, kdo by měl být žalovanou stranou. Také Babiš zažaloval ÚPN a domáhal se verdiktu, že je v archivních svazcích StB veden jako její agent neoprávněně.
V původním sporu proti ÚPN Babiš uspěl, po zmíněném předloňském rozhodnutí senátu ústavního soudu bratislavský krajský soud Babišovu žalobu v obnoveném líčení loni zamítl a toto rozhodnutí slovenský nejvyšší soud potvrdil. Babiš následně podal ústavní stížnost a ústavní soud tento týden v úterý oba poslední verdikty obecných soudů v kauze zrušil.
"Vzhledem k tomu, že obecné soudy důsledně nerespektovaly právní názor ústavního soudu vyjádřený v předchozím zrušujícím nálezu a nevypořádaly se s otázkou, kdo má být žalovanou stranou v předmětném sporu, ústavní soud jejich rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení," uvedl ústavní soud k nejnovějšího verdiktu v případu, kterým dlouholetý spor vrátil krajskému soudu.
Podle ústavního soudu již bratislavský krajský soud plně nepostupoval v souladu s verdiktem ústavního soudu z roku 2017. Krajský soud sice akceptoval, že žalovaným nemá být ÚPN, ale zároveň neuvedl, kdo má být žalovanou stranou v Babišově žalobě na ochranu osobnosti. Z vyjádření ústavního soudu rovněž vyplývá, že nejvyšší soud zase případ náležitě neprojednal.
Babiš svou spolupráci s StB popírá dlouhodobě. Žalobu na ÚPN, který je obdobou českého Ústavu pro studium totalitních režimů, podal už v roce 2012, tedy před vstupem do politiky.
Archivní dokumenty uvádějí, že Babiš se v roce 1980 stal důvěrníkem StB a že o dva roky později ho k údajné spolupráci s tajnou policií coby agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Ten ale během líčení o Babišově žalobě u okresního soudu prohlásil, že tato informace není pravdivá a že Babiš k StB naverbován nebyl.
Slovenský ústavní soud v kauze ale dříve zpochybnil věrohodnost bývalých příslušníků StB, kteří u obecných soudů vypovídali ve prospěch Babiše a jejichž výpovědi byly klíčové.
Babiš neměl koho žalovat, vytýká Ústavní soud
Deník Aktuálně.cz má k dispozici kompletní vyjádření, jímž Ústavní soud vysvětluje své aktuální rozhodnutí ve sporu Andreje Babiše o evidenci v seznamech StB. Prohlášení zní následovně:
"Ústavní soud Slovenské republiky v neveřejném zasedání I. senátu 26. listopadu 2019 rozhodl, že základní právo stěžovatele na soudní ochranu a právo na spravedlivý proces rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě, jakož i usnesením Nejvyššího soudu Slovenské republiky byly porušeny.
Ústavní soud Slovenské republiky zrušuje rozsudek Krajského soudu v Bratislavě a usnesení Nejvyššího soudu Slovenské republiky a věc vrací Krajskému soudu v Bratislavě k dalšímu řízení.
Krajský soud v Bratislavě a Nejvyšší soud Slovenské republiky jsou povinni společně a nerozdílně uhradit stěžovateli náklady řízení spolu v částce 598,26 € na účet jeho právního zástupce do dvou měsíců od právní moci tohoto nálezu. Ústavní soud Slovenské republiky ve zbývající části ústavní stížnosti stěžovatele nevyhovuje.
Krajský soud v Bratislavě nepostupoval plně v souladu s právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 285/2017 ze dne 12. října 2017. Krajský soud v Bratislavě sice respektoval právní závěr Ústavního soudu o absenci pasivní věcné legitimace Ústavu paměti národa a žalobu stěžovatele zamítl, avšak arbitrárně nerespektoval právní názor Ústavního soudu, podle kterého měl identifikovat pasivně věcně legitimovaný subjekt ve věci žaloby o ochranu osobnosti podané stěžovatelem.
Ústavní soud dále dospěl k závěru, že Nejvyšší soud Slovenské republiky měl přistoupit k náležitému věcnému projednání dovolání, v rámci kterého měl důsledně posoudit, zda se krajský soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí náležitě argumentačně vyrovnal s odlišnou ustálenou judikaturou dovolacího soudu a zda identifikoval konkrétní subjekt , který je pasivně věcně legitimovaný ve věci žaloby o ochranu osobnosti podané stěžovatelem.
Vzhledem k tomu, že obecné soudy důsledně nerespektovaly právní názor Ústavního soudu vyjádřený v předchozím zrušujícím nálezu a nevypořádali se s otázkou, kdo má být žalovanou stranou v projednávaném případě, ústavní soud jejich rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Jelikož nález ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 285/2017 ze dne 12. října 2017 znamenal v otázce žalovaného subjektu zásadní odklon od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, bez vyřešení této otázky a argumentační vypořádání se s dřívějšími soudními rozhodnutími dochází k porušení principu právní jistoty a práva účastníka soudního řízení na soudní ochranu."
