Bratislava - Slovenský sen pokračuje, země má vedle prvního zlata ze zimních Olympijských her už druhou medaili.
Zároveň přitom stále platí, že posledním sportovcem, který se narodil na Slovensku a zlatou medaili vybojoval, zůstává krasobruslař Ondrej Nepela a jeho Sapporo 1972.
Slovenské medailové nadělení je totiž "adoptivní". Nová hrdinka, vítězka sobotního biatlonového sprintu na 7,5 kilometru a čerstvě stříbrná žena úterního sprintu Anastasia Kuzminová, pochází až ze Sibiře.
Historie zná řadu případů, kdy sportovci, narození v jedné zemi, změnili občanství a reprezentovali jinou.
Martina Navrátilová po své emigraci hrála za USA, Peter Šťastný za Kanadu. V dánských dresech běželi keňští běžci, Katar si do svého reprezentačního týmu za velké peníze koupil bulharské vzpěrače.
Příběh Kuzminové je ale odlišný.
Ke Slovensku se dostala kuriózním způsobem. Kdyby před lety nastoupila v rakouském Dachsteinu do kabinové lanovky o jednu jízdu dříve nebo později, velmi pravděpodobně by nyní ve Vancouveru ani nebyla a Slováci by na své první zlato dál čekali.
Kuzminová byla v Rakousku v roce 2006 na soustředění širší ruské biatlonové reprezentace, napsal deník Sme.
A právě tam při cestě kabinovou lanovkou poznala muže, který se pak stal jejím manželem. Daniela Kuzmina. Ruského rodáka, žijícího už tehdy na Slovensku.
Z Ťumeně na Sibiři tak později přesídlila na střední Slovensko, k Banské Bystrici. Šéf Slovenského svazu biatlonistů Juraj Sanitra připouští, že jí tehdy vůbec neznal, ani pod jejím dívčím jménem Šipulinová.
Žádost o změnu reprezentačního dresu musel schválit také Ruský svaz biatlonu. Ten tak po dlouhém čekání a obstrukcích nakonec učinil.
Rusům se předtím údajně nelíbilo, že Kuzminová nechtěla přijet na jejich soustředění kvůli tomu, že měla krátce po porodu a kojila. To jí ulehčilo rozhodnutí závodit za Slovensko.
Cítím se jako Slovenka
Po vancouverském závodě se ocitla v roli první Slovenky, která má zlato ze zimní olympiády. Prohlásila, že se cítí jako Slovenka a jako Slovenka se také raduje.
Občanství a pas získala na konci roku 2008. Jak je vidět a slyšet z videozáznamu rozhovoru na konci tohoto textu, slovensky hovoří velmi dobře.
"Necítím taký veľký tlak. V Banskej Bystrici mám svoju pohodu, môžem sa pripravovať s manželom a so synčekom, čo mi dodáva psychickú silu. Na Slovensku je úplne iná atmosféra, a to nielen v športe," odpověděla na otázku deníku Pravda na rozdíly mezi jejím životem v Rusku a na Slovensku.
Je naše, není naše?
Po jejím prvním medailovém triumfu nicméně v diskuzích na slovenských internetových serverech někteří přispěvatelé dávali najevo, že vítěznou závodnici přece jen za Slovenku nepovažují.
Například v diskusi na serveru Aktuálne.sk zaznívaly názory, že zatímco Sáblíková je skutečnou českou vítězkou, v případě Kuzminové je sporné hovořit o zlatu pro Slovensko.
Jiní oponovali, že Kuzminová si dobrovolně zvolila Slovensko za svojí vlast a rozhodla se jí reprezentovat.
Slovenská média se shodují v jednom. Kuzminová tvrdě trénovala, překonala následky zranění. Zlato si zaslouží a není důvod, aby ho Slovensko neoslavovalo s ní, když jde o zemi, kterou má ráda a rozhodla se v ní žít.
Stejně to vidí i někteří slavní slovenští sportovci.
"Hneď po jej víťazstve som si otvoril šampanské a pripil som si na výnimočnú športovkyňu, ktorá nás preslávila vo svete. Ale v tejto súvislosti musím povedať, že veľké uznanie patrí predovšetkým biatlonových funkcionárom, ktorí dokázali takú skvelú pretekárku, ako je Kuzminová, na Slovensko priviesť - a ktorí ju dokázali pre náš biatlon získať. Moja gratulácia patrí aj im," citoval server Aktuálně.sk bývalého československého hokejistu Jozefa Golonku.
Při druhé medaili už mu, zdá se, dávala za pravdu většina Slováků. Všechny velké deníky ve středu ráno oslavují stříbro na titulní straně a emotivním spojením typu "Fantastická Kuzminová" dávají průchod naplno.
