Historické centrum města od války zedníci a architekti zcela proměnili. Trosky jsou pryč, chodníky opravené, fasády barevné. Lidé v kavárnách. Opravené mešity září. Zvony bijí v nových kostelech. Město použilo dotace OSN.
- Více o válce v bývalé Jugoslávii ZDE
Stačí pár kroků do vedlejší ulice. Stopy po výbuchu granátu a cedule nedoporučující vstup do rozpadajících se staveb. V rozstřílené bytovce je jedno okno zasklené. Za ním žijí lidé.
Válečné roky připomínají desítky hřbitovů s jednoduchým náhrobkem, jménem a datem úmrtí, většinou 1992 nebo 1993. A nechybí označení národnosti.
Město je oficiálně sjednoceno, má jedno zastupitelstvo, ovšem mezi lidmi se bariéry odstraňují pomalu. Každý národ chodí do vlastních obchodů, má vlastní poštu, vlastní školy, vlastní nemocnici a vlastní centrum města.
Infobox
VÁLKA V MOSTARU:
- 3. dubna 1992 - Začalo ostřelování města srbskými vojáky.
- Červenec 1992 - Srbové ustoupili z města.
- 9. května 1993 - Chorvaté napadli své dosavadní spojence muslimy (Bosňáky), kteří žijí na východním břehu řeky Neretvy.
- 9. listopadu 1993 - Chorvatské dělostřelectvo zničilo Stari most, symbol města a soužití národů.
- 25. února 1994 - Podepsáno příměří.
- Po válce většina Srbů opustila město.
- 23. července 2004 - Znovuotevření opraveného Stareho mostu.
Ženy - muži: 11:1
Podle statistiky městského úřadu připadá na jednoho muže staršího 25 let téměř jedenáct žen. Jde pouze o orientační údaj, ale převaha žen v městě je patrná. Muži za války odešli, zemřeli nebo prostě zmizeli.
Pánové v oblecích a černých kalhotách, tatínci s dětmi na procházce. Kolik lidí každý z nich zabil? V Mostaru během války vystřelil ze zbraně téměř každý muž.
Před válkou tvořila obyvatelstvo hercegovinského Mostaru třetina Chorvatů, třetina muslimů (Bosňáků) a 20 procent Srbů. Zbytek lidí se hlásil k jugoslávské národnosti.
Dnes je město rozděleno na dvě skupiny - chorvatskou a muslimskou.
Nenávist se mění v nedůvěru
Většina Srbů z města odešla.
Napětí mezi Chorvaty a muslimy (Bosňáky) je stále silné. Přetrhané vztahy se obnovují pomalu. Přesto se už dnes Chorvat nebojí přejít po jednom z mostů přes řeku Neretvu na druhou, muslimskou stranu města. Raději se ale oba národy drží na svém území.
Nenávist zejména u mladých lidí není tak silná jako krátce po válce, nedůvěra v druhé etnikum ale zůstává.
Před říjnovými volbami se situace opět vyhrotila. 15. září jmenoval mezinárodní bosenský protektor Christian Schwarz-Schilling speciálního vyslance pro Mostar, německého diplomata Norberta Wintersteina. Má nelehký úkol sjednotit politiky města.
Více o parlamentních a prezidentských volbách v Bosně a Hercegovině ZDE
Stari most
Jedinečnou stavbu navrhl v 16. století architekt Hajruddin, žák slavného tureckého stavitele Sinana. Symbolem Mostaru (v překladu "Strážce mostu") je samozřejmě most. Za války zničený, pak znovu postavený. Za velké slávy otevřený. V ten den přijeli politici z celého světa. Obyvatelům města byl vstup na slavnost pro jistotu zakázán.
Na místě, odkud Chorvaté ostřelovali most, stojí dnes obrovský kříž. Bosňáci žádají jeho odstranění.
Pro místní má most mimořádný význam, přitahuje totiž turisty. Turistika je to jediné, co ve městě alespoň přes léto docela funguje.
Turistů přijíždí stále málo. Rok od roku jich však příbývá. Většina z nich sem bohužel pro místní zajede jen na jednodenní výlet z chorvatských pláží.
Nakoupí suvenýry. Kýčovité skleničky, oblečení s arabskými motivy, levné šperky nebo helmu padlého chorvatského vojáka.
