Londýn - Svět čeká v následujících třech desítkách let kvůli stárnutí populace doslova epidemie Alzheimerovy choroby: počet nemocných se do roku 2050 zřejmě až ztrojnásobí a dosáhne 277 milionů lidí. Spolu s tím pak strmě porostou i náklady na péči a léčbu.
Takové varování vydalo tento týden ve své výroční zprávě mezinárodní sdružení pro Alzheimerovu chorobu (ADI). Podle něj není prakticky žádná země světa na rostoucí počet pacientů s demencí připravená - péče o ně přitom nebude namáhat jen postižené rodiny, ale i zdravotní a sociální systém.
Alzheimerova choroba je celosvětově čtvrtou až pátou příčinou úmrtí a neexistuje na ni žádný účinný lék. Jde vlastně o zrychlené stárnutí mozku a postupnou ztrátu duševních schopností a osobnosti až do fáze, kdy je člověk zcela závislý na pomoci druhých. Právě nemohoucnosti se přitom lidé ve stáří nejvíce obávají a Alzheimerova choroba patří v tomto směru k největším strašákům.
Hrozí i vyšší náklady na léčbu
Sdružení ADI spočítalo, že v současnosti potřebuje dlouhodobou péči 13 procent lidí starších 60 let, což je 101 milionů obyvatel planety. Do poloviny 21. století jejich počet naroste na 277 milionů. Až u poloviny těchto lidí se přitom v průběhu stárnutí objeví degenerativní onemocnění mozku. Ve věku 65 let podle statistik trpí Alzheimerovou chorobou asi pět procent lidí, ve věku 80 let už je to třetina.
"Lidé s demencí mají specifické potřeby. Ve srovnání s dalšími uživateli dlouhodobé péče potřebují osobnější přístup, více hodin péče, víc dohledu, a to všechno je spojeno s nutností většího množství pečovatelů, a tedy i s vyššími náklady," upozornil spoluautor výroční zprávy, přední britský psychiatr Martin Prince.
Už nyní stojí péče o současných 35 milionů pacientů s demencí přes 600 miliard dolarů (přes 11 bilionů korun) ročně. Pro představu je to asi jedno procento celosvětového hrubého domácího produktu.
Nenechávejte mě doma, neničte si život
Náklady porostou nejen kvůli většímu množství pacientů, ale i kvůli tomu, že čím dál větší část z nich bude závislá na institucionální péči. Nyní se o postižené Alzheimerovou chorobou starají převážně rodinní příslušníci, kteří to dělají zdarma nebo s malým příspěvkem.
Dokud ale nebude existovat propracovaný systém, jak rodiny pečující o nemocného podpořit a ulevit jim, bude jich ubývat. Starost o člověka s demencí je totiž psychicky, fyzicky i finančně velmi náročná a příbuzní nemocného ji často sami nezvládají, varuje ADI.
Další významný problém představuje klesající porodnost. V rodinách je méně dětí, a tedy i méně potenciálních pečovatelů.
Díky včasné diagnostice se také čím dál víc pacientů dokáže ještě za plného vědomí na život v nemoci připravit a mnoho z nich volí institucionální péči záměrně, aby svou rodinu příliš nezatížili. Jedním z nich je třeba 68letý americký lékař David Hilfiker, který si o postupu nemoci už rok píše blog s názvem Watching the Lights Go Out (Pozorování uhasínajícího světla).
"Až bude čas dát mě do ústavu, nenechávejte mě dál doma a neničte si život," napsal otevřeně Hilfiker.
Upozornil tak, že nemocný s Alzheimerovou chorobou může fatálně narušit rodinné vztahy. Starat se o dezorientovaného člověka s náhlými změnami nálad, poruchami řeči, paměti a orientace a neschopného běžných činností totiž může být a zpravidla i je extrémně náročné.
