Pchjongjang - Severní Korea zaskočila okolní svět. Opět. Tentokrát prohlášením, že úspěšně provedla test miniaturizované vodíkové pumy. Nazvala ji bombou "spravedlnosti".
Řada států i jednotlivých odborníků tvrzení Pchjongjangu zpochybňuje, ve skutečnosti ale mezinárodní společenství tápe v šeru. Tak je tomu ostatně v případě KLDR často.
Jakými zbraněmi komunistický režim skutečně disponuje a kde panuje nejistota?
Vodíková puma
Vodíková neboli termonukleární puma by pro KLDR znamenala významný posun. O vodíkové pumě, silnější než "obyčejné jaderné", ve vlastnictví svého režimu hovořil Kim Čong-un už loni v prosinci. Vyvolal tím ale spíš skeptické reakce.
I po nynějším oznámení úspěšného testu panují mezi mnohými zahraničními státníky a odborníky pochyby, zda byla otestována skutečně právě vodíková puma. A nakolik byl test úspěšný.
"Možná testovali nějaké zařízení na půl cesty mezi atomovou a vodíkovou bombou," soudí například Čang Uk z Korejského obranného a bezpečnostního fóra.
Také podle dalších odborníků Severokorejci pravděpodobně přidali izotop vodíku do běžné jaderné bomby. "Není to ale skutečná termonukleární bomba," dodal jaderný expert Joe Cirincione, citovaný agenturou Reuters.
Důležitější se tak může jevit poznámka režimu, že se jedná o miniaturizované zařízení. To značí, že by mohlo být uzpůsobeno, aby jej mohla nést střela. Podobná prohlášení už ale Pchjongjang učinil v souvislosti s jaderným testem v roce 2013.
Jaderný arzenál
Nejdiskutovanějším tématem je v souvislosti s ambicemi KLDR její jaderný a raketový program. Jaderné testy země provedla v letech 2006, 2009, 2013 a podle svého tvrzení i nyní na začátku roku 2016. Kolem všech ale panuje řada nejasností a pochyb.
Štěpným materiálem u prvních dvou testů bylo zřejmě plutonium, u testu z roku 2013 to není jisté. Podle některých zdrojů mohlo jít i o uran. Test z roku 2013 byl navíc silnější než dva předchozí. Stejně jako u toho nynějšího byly zaznamenány otřesy o síle 5,1 stupně Richterovy stupnice.
Čtvrtý jaderný test byl očekáván už delší dobu, přesto bylo jeho načasování překvapením. A zřejmě jde o "poselství" Číně.
#NEWSGRAPHIC North Korea says it conducted a hydrogen bomb test @AFP #NKorea pic.twitter.com/J3xqY7Twnq
— Agence France-Presse (@AFP) January 6, 2016
Hlavní otázkou je, zda KLDR skutečně disponuje jadernou bombou. Technicky vzato ano, ačkoliv v porovnání s obdobnými ukázaly testy poměrně slabé exploze.
Odhaduje se, že stalinistický režim má dostatek plutonia na nejméně šest bomb, nicméně dosud se předpokládalo, že nemá způsob, jak je "doručit".
Severní Korea v minulosti několikrát souhlasila se zmrazením svého jaderného programu a rozmontováním hlavního zařízení v Jongbjonu výměnou za určitou pomoc. V roce 2013 se ale ke svému programu vrátila i veřejně. Po oznámení zatím posledního z testů dnes KLDR oznámila, že se svého jaderného programu nevzdá, dokud vůči ní budou Spojené státy zastávat svůj "agresivní postoj". Zacházet s jadernými zbraněmi ale podle svého prohlášení bude "zodpovědně".
Raketový program
Pchjongjang opakovaně testuje střely různých dosahů. Mezinárodní společenství trápí nejvíce možnost, že by technicky doladil mezikontinentální rakety schopné nést jaderné hlavice.
Od nástupu Kim Čong-una do funkce (prosinec 2011) až do poloviny loňského roku země nasadila podle americké Národní rady pro Severní Koreu asi 700 balistických raket krátkého doletu (schopné zasáhnout sousední státy) či 200 střel Nodong a 100 Musudan středního dosahu, které mohou ohrozit Japonsko. Úspěšnost, jakou KLDR vykazuje při vývoji raket dlouhého doletu, je nicméně opět zastřená.
Z mezikontinentálních raket KLDR s jistotou začala testovat typ Taepodong-2, který by podle některých odhadů byl teoreticky schopen zasáhnout i západní pobřeží USA. Modifikací pak vznikla raketa Unha, která dokázala, že je schopna vynést družici na oběžnou dráhu Země. Zahraniční odborníci nicméně věří, že se Pchjongjang nadále potýká s technickými problémy, které Taepodongu-2 brání stát se plnohodnotnou mezikontinentální raketou.
KLDR taktéž představila střelu KN-08 s údajným doletem až 10 000 kilometrů, která ale zřejmě nebyla dosud otestována.
Loni země částečně vyzkoušela také balistickou raketu KN-11 určenou pro ponorky. Podle americké Národní rady pro Severní Koreu zatím není akceschopná, její dosah by se nicméně podle odhadu mohl pohybovat mezi 1600 až 2400 kilometry.
North Korea missile ranges. (Via Voice of America) pic.twitter.com/MaDEzJyyj0
— The Int'l Spectator (@intlspectator) January 6, 2016
Zastaralá armáda
Severní Korea je silně militarizovaným státem. Podle serveru Globalsecurity.org čítá přes milion vojáků, některé odhady uvádějí až 1 200 000 uniforem. Údaje o počtu záložníků se pak pohybují mezi statisíci až několika miliony. Země sama má přitom okolo 25 milionů obyvatel a řadí se mezi nejchudší na planetě.
Tím, že se země soustředí zejména na asymetrické prostředky boje (jaderné zbraně, rakety apod.), je severokorejská armáda jako celek v mnoha ohledech zastaralá. Technicky, ale i morálně. Velká část pozemních, námořních i leteckých sil je prakticky za hranicí životnosti.
Z pozemní výzbroje stačí poukázat na tanky T55 nebo T62M, z nichž první jmenovaný začal Sovětský svaz vyrábět před sedmdesáti lety. V řadách ale má i čínské tanky typu 59 nebo své vlastní modernější tanky z 90. let. Server Globalfirepower odhaduje, že země může disponovat asi 4200 tanky, 4100 obrněnými bojovými vozidly, 4300 děly či 2400 raketovými systémy.
Námořnictvo KLDR pak disponuje více než 1000 loděmi včetně několika desítek ponorek. Země ale nemá ani jednu letadlovou loď a většina zařízení je zastaralá. V posledních letech se Pchongjang snaží námořní síly modernizovat, představil například dvě nové fregaty i novou ponorku.
Severokorejské letectvo čítá asi 900 letounů, většinou sovětské nebo čínské výroby. A většinou taktéž s dávno prošlou životností.
Ze stíhacích letounů lze zmínit čínské J-5 a J-7 nebo sovětské MiG-21 a MiG-23. V řadách bitevníků je pak možné najít například sovětské Su-25.
KLDR disponuje pátou největší armádou světa, alespoň podle počtu vojáků. Režim nicméně přísně střeží, kolik ročně na armádu vydá peněz, a odhady je prakticky nemožné udělat. Podle amerického ministerstva zahraničí by na armádu mohla ročně směřovat až čtvrtina celkového HDP země.
Zatímco KLDR oznámila, že například armádní rozpočet za rok 2009 byl v přepočtu asi 570 milionů dolarů, Jižní Korea skutečnou částku odhadla na necelých 9 miliard dolarů, připomíná americké Centrum pro strategická a mezinárodní studia.
Hrubý národní příjem KLDR přitom v té době činil asi 25 miliard dolarů.
