Londýn - V moři severozápadně od Grónska se již řadu let hromadí sladká voda z roztátého ledu, která zde dala vzniknout velkému rezervoáru. Ten by se mohl jednoho dne "přelít" do severního Atlantiku a způsobit ochlazení Golfského proudu.
Potvrdily to satelity, které arktickou oblast pravidelně snímkují od roku 1995. V časopise Nature Geoscience o tom píše skupina vědců ze Střediska pro polární pozorování a modelování (CPOM) při londýnské University College.
Za posledních patnáct let přiteklo do oblasti na 7500 kubických kilometrů nové vody. Větry vanoucí v místě cirkulačního mořského proudu nazvaného po britském polárníku Francisi Beaufortovi (tzv. Beaufort Gyre) způsobují, že mohutný rezervoár o ploše několika Viktoriiných jezer vystupuje ve svém středu nad okolní oceán až o osm centimetrů.
"Vítr zde v posledních letech vanul převážně jedním směrem a mořské proudění ještě zesílil," cituje portál Evropské vesmírné agentury (ESA) vedoucí studie Katharine Gilesovou. "Pokud by se směr větru z nějakých důvodů změnil, mohla by sladká voda začít proudit směrem na jih."
Objem ledové přikrývky dále klesá
Vědci z CPOM použili ke svým závěrům snímky ze satelitů ERS-2 a Envisat. Zjistili mimo jiné, že zatímco ještě v roce 2002 byla mořská hladina v oblasti cirkulačního proudění přibližně pět centimetrů pod úrovní okolního oceánu, v posledních třech letech stoupla díky hromadění obrovských mas sladké vody a společnému působení mořských proudů a větru o téměř patnáct centimetrů.
Díky globálnímu oteplování se v Severním ledovém oceánu za posledních patnáct let nahromadilo na 70 tisíc kubických kilometrů nové vody, která nyní "plave" na vrstvách o vyšší salinitě.
Satelitní snímkování také potvrdilo, že se objem ledu v Arktidě v posledním roce opět snížil a dosáhl druhé nejnižší hodnoty od roku 1979. Jelikož ho nyní v oceánu plave méně, ať již v podobě souvislé přikrývky, či jednotlivých ker, odráží Arktida méně slunečního svitu, a teplota v oblasti proto stoupá.
V roce 2011 ležela o jeden a půl stupně nad dlouhodobým průměrem vytvořeným z hodnot za poslední tři desítky let. Potvrdila to rovněž měření amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA).
Arktický oceán je na druhé straně stále kyselejší, protože přijímá z atmosféry čím dál větší množství kysličníku uhličitého.
