Londýn - Problém je znám již dlouhou řadu let. Jmenuje se nadměrný výlov. Je pravidelně předmětem ostré výměny názorů na zvláštních summitech Evropské unie věnovaných rybolovným kvótám.
Právě ty ale nemalou měrou přispívají k tomu, že rybí populace kvapem mizí ze světových moří. Aby totiž rybáři kvóty dodrželi, háží velkou část svého úlovku, mrtvou či polomrtvou, zpět do moře. Poslední studie přitom ukázaly, že se jedná až o polovinu celkového množství ryb, které se uloví.
Ve Velké Británii proto nyní začala kampaň, jejímž cílem je přinutit Evropskou unii, aby změnila svou Společnou politiku rybolovu (CFP). A především, aby přiměla rybáře změnit metody lovu. Ty mají hlavní zásluhu na tom, že loviště v Atlantickém oceánu jsou systematicky plundrována.
"Velká část ulovených ryb je zcela nesmyslně házena přes palubu zpět do moře, protože dopravit je na břeh by bylo ilegální," říká vedoucí osobnost kampaně, publicista a odborník na rybí speciality Hugh Fearnley-Whittingstall. "Rybáři by tím překročili stanovené rybolovné kvóty."
Třetina lovišť je zničena
Stanovit přesně kolik tun ryb je každoročně házeno zpět do moře, nelze, protože rybáři jsou ochotni přiznat, že se takto zbavují jen "malé části úlovku". Profesor Callum Roberts z univerzity v severoanglickém Yorku je na základě monitorovacích misí ochranářských organizací přesvědčen, že v moři končí "nejméně polovina" a tedy řádově stovky tisíc tun ulovených ryb.
Jedná se zčásti o podměrné ryby, zčásti o ty druhy, které jsou z komerčního hlediska pro rybáře méně zajímavé. Při lovu tresky jednoskvrné se kupříkladu často zbavují mladých tresek obecných, které v dospělosti dorůstají až dvounásobné délky než prvně uvedený druh.
"Skutečnost, že se do moře hází mrtvá část úlovku, je největší slabinou Společné politiky rybolovu," citoval deník The Independent britského rezortního ministra Richarda Benyona.
Jedním z opatření, které by tyto praktiky zmírnilo, by mohlo být povinné zvětšení průměru ok používaných sítí nebo lov na šňůry s více háčky, ačkoliv i tato metoda je předmětem kritiky ze strany ochranářů.
Odhaduje se, že jen v severním Atlantiku je nadměrným výlovem ohrožena většina lovišť a plná třetina je již ve stavu, kdy se je nepodaří obnovit.
Ochranáři se navíc obávají, že pokud bude současný trend pokračovat, budou hlavní oblasti rybolovu vypleněny již v polovině tohoto století.
Zájmy národních lobby
Evropská unie se sice každým rokem dohodne na rybolovných kvótách, ty jsou ale negativně ovlivňovány rybářskými velmocemi, jako je Británie, Španělsko a Francie, podřizujícími se zájmům rybářských lobby ve svých zemích.
Rybářský průmysl přispívá k celosvětové ekonomice přibližně 240 miliardami dolarů ročně. Podle serveru CIA World Factbook činilo celosvětové HDP v roce 2007 65 bilionů dolarů.
Jednotlivé vlády světa poskytují rybářům na dotacích celkem 27 miliard dolarů ročně. Šedesát procent z této částky jde ale do obnovy rybářských flotil a v žádném případě neslouží k zavádění metod, které by extenzivní rybolov omezovaly.
K ničení stávajících rybích zásob přispívá i výstavba větrných parků budovaných u pobřeží a pokračující těžba ropy.
Díky rybolovným kvótám se sice částečně podařilo v severním Atlantiku zregenerovat početní stavy tresky z odhadovaných 37 tisíc tun v roce 2007 na letošních 54 tisíc tun.
Vědci ale odhadují, že k tomu, aby se populace určitého druhu ryb skutečně obnovila, musí se její odhadovaný objem dostat na 70 až 150 tisíc tun.
