Komunistický režim tajil informace o ukrajinském hladomoru. Reálné počty obětí se nesměly zveřejňovat, také bylo zakázáno uvádět hlad jako příčinu smrti. Sovětský svaz uplácel určité novináře a využíval propagandu. Jaký byl jeho cíl?
Režim se chtěl zbavit veškeré odpovědnosti za spáchané zločiny. Nacisté byli po druhé světové válce odsouzeni, komunisté po skončení té studené nikoliv. Nepotrestané zlo se vrací s jistotou, že mu to projde znovu. Ve 30. letech, v době bez masových médií, se hladomor snadno zatajoval. Válečné zločiny nešlo zaznamenat hned při jejich spáchání. Očité svědky zavírali do vězení nebo vyhlazovali.
Máte i nějaký příklad?
Obyvatelka Charkova Alexandra Radčenková si denně zapisovala do deníku, co viděla v ulicích. Šla za to na deset let do vězení. Sovětský svaz nepojmenovával věci pravým jménem, hladomor označoval za všesvazový hlad. Přitom se týkal hlavně Ukrajiny a etnických teritorií, kde žili často Ukrajinci, jako Kubáně nebo severního Kavkazu.
Teprve loni byl po dlouhém zkoumání popsán záměr hladomoru (studii připravila nezisková organizace Centrum pro ekonomický výzkum - pozn. red.). Podle studie měl zlikvidovat nacionální osvobozenecké hnutí a zabránit obnovení Ukrajiny.
Byla Kubáň na jihu Ruska něčím specifická?
Hladomor na Kubáni, kde se polovina obyvatel hlásila k ukrajinské národnosti, byl rychlejší a drsnější. Vytvářely se tu takzvané černé desky. Šlo o zvláštní seznamy obcí, z nichž se nedalo utéct a kam nešlo dovézt potraviny. Hlídkující sovětská vojska je obklíčila. Vojáci navíc mučili tamní kozáky nejen hladem, ale také je upalovali v kostelech. Aby je šlo zapálit rychleji, psali jim pryskyřicí na záda písmeno CH, podle slova chochol (hanlivé označení Ukrajinců používané Rusy - pozn. red.).
Ukrajinský hladomor
- Hladomoru z 30. let minulého století předcházel hladomor v Povolží po občanské válce v roce 1921.
- V srpnu 1932 vešel v Sovětském svazu v platnost soubor nařízení známý pod lidovým názvem zákon pěti klásků. Trestem za krádež "kolektivně vypěstovaných plodin" byla smrt. Ukrajinským kolchozům byly zvýšeny plány takovým způsobem, že je nebylo možné splnit.
- Rolníci se proti Stalinovým krokům bouřili, odpor se koncentroval na Ukrajině.
- Během hladomoru v letech 1932 až 1933 zemřelo mnoho lidí. Ukrajinská tajná služba SBU eviduje přes devět milionů obětí hladomoru přímo na Ukrajině a zhruba 1,3 milionu na Kubáni a severním Kavkazu.
Jak moc velké demografické ztráty způsobil hladomor konkrétně na Ukrajině?
U genocidy nehraje roli území států. Podle úmluvy OSN jde o částečnou nebo úplnou likvidaci určité etnické, národnostní, rasové nebo náboženské skupiny. Obdobné to bylo s genocidou Židů. Nejde o počet Židů vyhlazených v Německu, Polsku nebo na jiném území. Jde o celkový počet zabitých členů té či oné skupiny.
Genocida celého národa
Ruská státní agentura Ria Novosti otevřeně píše v komentáři, že by Ukrajina neměla existovat. Jak se rétorika ruské propagandy proměnila od dob Sovětského svazu?
Hladomor se během komunismu maskoval jako "problémy s potravinami". Poté se mylně označoval za genocidu rolníků, protože 90 procent Ukrajinců tehdy žilo na vesnicích. Šlo přitom o genocidu celého národa. Mnoho lidí odmítalo znárodnění a nechtělo vstupovat do kolchozů (družstev - pozn. red.). I zde panoval odpor ke kolektivizaci.
Mluvila o hladomoru ve 30. letech zahraniční média?
První zmínky se datují do roku 1933. Zazněla i provolání duchovního Andreje Šeptyckého "Ukrajina v předsmrtných křečích". Žádal svět o pomoc Ukrajině. Sovětská vojska ale humanitární pomoc nepustila přes hranice. Tvrdila, že žádný hlad na Ukrajině není.
Co si myslíte o sérii článků moskevského zpravodaje amerického listu The New York Times Waltera Durantyho s názvem "Rusové trpí hladem, ale neumírají"?
Držitel Pulitzerovy ceny Walter Duranty proslul jako Stalinova hlásná trouba. Jeho mise spočívala ve zlepšení image Stalina i komunistického režimu po celém světě. Sovětskou realitu přikrášloval, hladomor popíral. Západní svět se o hladomoru dozvěděl až od Velšana Garetha Jonese. Sovětská tajná služba NKVD jej ale zlikvidovala. Nedožil se ani třiceti let (v roce 1935 byl zastřelen bandity ve Vnitřním Mongolsku, existují však vážná podezření, že za vraždou stála NKVD - pozn. red.).
Jak probíhalo přesídlení ruských a běloruských rolníků do vylidněných ukrajinských vesnic? Podle archivních dokumentů sovětská vláda použila ze státního rozpočtu na přesídlení až 15,5 milionu tehdejších rublů.
Rusové s Bělorusy měli osídlit vylidněné oblasti. Přeživší Ukrajinci museli před svým odchodem vymalovat zdi, vynést nepohřbené mrtvoly. Dokumenty dokládají, že Rusové či Bělorusové za přestěhování do ukrajinských vesnic dostávali krávu, zrní nebo vybavení domácnosti. Šokovalo nás, že někteří dostali i gramofon, aby se necítili v cizině osaměle. Bylo také zakázáno označovat Rusy za "kacapy" (hanlivé označení Rusů používané na Ukrajině a v Polsku - pozn. red.). Ukrajinec, který zákaz porušil, mohl skončit na Sibiři.
Srovnat Ukrajinu se zemí
Současná ukrajinská ombudsmanka Ljudmyla Denisovová nedávno oznámila, že od zahájení ruské invaze letos v únoru bylo z Doněcké a Luhanské oblasti vyvezeno do Ruska zhruba 700 tisíc Ukrajinců, včetně dětí (informaci ale nelze nezávisle ověřit). Co tím Rusko sleduje?
Rusifikace, přesidlování Ukrajinců a asimilace jsou součástí politiky genocidy. Z odposlechů ruských okupantů víme také o rozkazu srovnat Ukrajinu se zemí, aby se část lidí nemohla vrátit do svých domovů. Nové bydlení budou hledat jinde, možná v zahraničí.
Co všechno politika genocidy zahrnuje?
Genocida začíná tvořením seznamů Ukrajinců určených k rychlé likvidaci. Primárně jde o politické a vojenské vedení nebo novináře. Aby byla zničena inteligence a nežil žádný vůdce, který by mohl zorganizovat vzpouru proti okupaci.
Genocida pak pokračuje rusifikací dětí - jejich odtržením od rodin, adopcí ruskými rodiči, výchovou v jiných tradicích, zvycích a v jiném jazyce. Dále k ní patří ničení infrastruktury a obytných budov, znemožnění života na ukrajinském území. Vraždění dětí, žen a mužů podle národnosti.
Jak se během let proměnily způsoby demoralizace?
Rusko opakuje způsoby Sovětského svazu. Už během hladomoru bylo součástí genocidy také znásilňování žen, ale tehdy se o tom téměř nepsalo. Jeho cílem byla demoralizace a ponížení národa, aby Ukrajinci měli pocit provinění stejně jako oběti znásilnění.
Dochází k tomu i nyní. S některými oběťmi znásilnění jsme mluvili, okupanti jim říkali: "Budeme vás znásilňovat do té doby, dokud už nebudete chtít mít vztah s ukrajinskými muži a rodit ukrajinské děti." (toto v minulých dnech popsala i ombudsmanka Denisovová - pozn. red.)
Kdy byl ukrajinský hladomor poprvé označen za genocidu?
K oficiálnímu uznání hladu došlo poprvé v roce 1989, kdy Volodymyr Ščerbickij nemohl pod tlakem emigrantů a Západu dál schovávat, že komunistický režim vyvolal hladomor. Poté o tom začali hovořit i další ukrajinští politici a prezident Volodymyr Kučma podepsal první dekret o uctění obětí hladomoru. Jako první uznalo hladomor jako genocidu Estonsko v roce 1993.
Kolik států ho považuje za genocidu?
Díky České republice už osmnáct. Jsme velice vděční, že čeští poslanci uznali 6. dubna hladomor jako genocidu ukrajinského národa. První zmínka o hladomoru zazněla 17. srpna 1933 právě v českém časopise Večerník Práva lidu.
Poučit se z historie
Jak hladomor ve 30. letech minulého století ovlivnil i pozdější ukrajinsko-ruské vztahy?
Během komunismu bylo zakázáno veřejně mluvit o hladomoru. Strach zůstává zakotven hluboko v paměti národa. Pamatuji si, jak mi babička vyprávěla o hladomoru, který v dětství zažila. Ale jen tajně a za zavřenými dveřmi. Pocházím z vesnice ve Vinnycké oblasti. Vedle domova mých rodičů stálo už od dob hladomoru několik chátrajících budov. Moje matka se babičky ptala, proč o hladu a příbězích těch domů neřekla dřív i jí. Odvětila, že její slova mohla prozradit ve škole. Babička by pak rázem dostala vyhazov z kolchozu. Pro běžného člověka to tehdy skoro jistě znamenalo smrt.
Když jsme s ní chodívaly do kostela, psala přímluvu za duši své zesnulé matky. Nikdy ale nenapsala přímluvu za svého otce a osm sourozenců, kteří zahynuli hlady. Až ve svých dvaceti letech jsem zjistila proč. Bála se, že kdyby duchovní nebo farníci zahlédli lísteček s upomínkou o obětech hladomoru, mohla by jít za mříže. Strach ze zmínek o hladomoru převládal až do roku 2000. Mír, bratrství a důraz na vítězství nad německými okupanty skryly tyto zločiny.
Dokážou je skrývat i nyní?
Rusové si i dnes dávají pozor, aby jejich zvěrstva nebyla snadno podložená důkazy. Vojáci dostávají ústní rozkazy, které nejsou nikde napsány. V Buči a Mariupolu ničili vše, aby nezbylo nic, co by mělo výpovědní hodnotu. Stejně jako za hladomoru ve 30. letech.
Jak je tedy nyní možné s omezeným sběrem důkazů prokázat, že se Rusko dopouští genocidy?
Jako důkaz slouží například zmíněný článek agentury Ria Novosti nebo odposlechy telefonátů okupantů a také výroky ruských politiků. Obsahují záměr, ze kterého vycházejí činy a jejich následky. Máme důkazy, podle nichž to lze označit za genocidu. Jedinou otázkou je, kdo z ruského vedení předstoupí před mezinárodní tribunál. Samotná deklarace, že se jedná o genocidu, nestačí.
Co je zapotřebí pro ukončení války?
Ukončení války spočívá nejen ve vítězství a vyhnání agresorů z ukrajinského území. Spočívá i v pochopení souvislostí mezi příčinou a následkem. Rusko rozpoutalo tuto válku, protože po studené válce nebyl komunistický režim potrestán a odsouzen. Pokud se z historie nepoučíme, budeme ji opakovat.
