Istanbul/Praha – Turecko překonává nejhorší hornickou katastrofu své historie.
Po explozi na šachtě u města Soma jižně od Istanbulu zemřelo nejméně 282 lidí. Dalších zhruba sto je pohřešováno.
Tragédii podle předběžných zpráv způsobil požár transformátoru. V dole vypadla elektřina, takže oběti se udusily oxidem uhelnatým.
Online deník Aktuálně.cz hovořil s ředitelem Hlavní báňské záchranářské stanice v Ostravě Josefem Kasperem.
Aktuálně.cz: Výbuch transformátoru není příliš častá příčina důlních neštěstí. Co se podle vás mohlo v Turecku stát?
Všechna zařízení, která jsou v dolech provozována, jsou stavěna tak, aby v tomto prostředí vydržela velkou zátěž. Ale musí tam být podmínky, aby vydržela. Například obsah plynů, které mohou vybuchnout, musí být pečlivě hlídán. U každého zařízení - včetně transformátoru - musí být čidla. Sledují metan, oxid uhličitý a další věci.
K tomu, abychom věděli přesně, co se stalo, potřebujeme znát tyto údaje. Nechci spekulovat o tom, co mohlo být příčinou požáru transformátoru. Možná vyšetřování ukáže, že byl problém jinde. Zatím nemáme moc informací.
A.cz: Podle jedné z verzí se transformátor mohl přehřát, došlo ke zkratu a pak požáru...
Víte, ono je opravdu těžké to takto z dálky říci. Je třeba si uvědomit, že jde o obrovský důl. Je tam více než sto kilometrů šachet a chodeb. Dá se to srovnat třeba s metrem ve velkém městě. Na různých místech tak velkých dolů pracují desítky lidí. Mohlo se stát cokoliv, nemusel to být nutně zkrat.
A.cz: V dole vypadla elektřina. Horníci umírali podle jejich kolegů ve tmě, nefungovala ventilace, zastavily se výtahy. Zrovna v době, kdy se střídaly dvě směny. Znamená to, že tam nebyly funkční záložní zdroje elektřiny?
Možná že tam i byly. Obvykle to bývá tak, že vedle hlavního zdroje tam další dva záložní vedou. Ale výbuch a požár potrhá jednotlivá vedení, takže ani ty záložní zdroje nepomohou. Často jsou ty výbuchy opravdu masivní. Silou srovnatelné například s explozí, která zničí dům.
A.cz: Ve chvíli, kdy se spolu bavíme, uplynulo od výbuchu čtyřiadvacet hodin (podle tureckého ministerstva energetiky exploze nastala v úterý ve tři hodiny odpoledne místního času – pozn. red). Je ještě šance, že někdo ze zhruba sto dvaceti pohřešovaných horníků přežil?
Záleží na tom, kde jsou nebo kde byli v době výbuchu. Já samozřejmě přesně nevím, jak tento důl konkrétně vypadá. Určitě jsou tam ale desítky kilometrů chodeb, takže je možné, že na určitých místech mohl přežít někdo, kdo se ještě pořád nedostal na povrch.
Každý horník je vybaven samozáchranným dýchacím přístrojem, který ho na určitou dobu ochrání. Ale později se musí dostat někam, kde se dá dýchat. Četl jsem, že tam vhánějí zvenku kyslík, tak zřejmě nějaké informace o přeživších mají.
Pokaždé je to jiné a těžko jednotlivá neštěstí srovnávat. Například v roce 2010 v Chile zůstali lidé v dole tři měsíce, ale zůstali v komoře, kde měli vzduch. Pak je všechny vytáhli živé.
A.cz: Turecká média píší o tom, že zařízení na šachtě bylo staré a pořízené tak, aby vyšlo levně. Má turecký důlní průmysl v Evropě špatnou pověst, co se týká bezpečnosti provozu?
Do takových spekulací se nechci pouštět. Já jsem fáral v různých zemích. Od skandinávských přes Rakousko, Švýcarsko, Francii, Británii a Německo. Ale v Turecku jsem nebyl, takže si nedovolím nějaké soudy.
Mohu říci jen tolik: mezinárodní organizace pro báňské záchranářství, která vznikla v roce 2001, má jednadvacet členských států. Založilo ji devět zemí, včetně České republiky. Vyměňujeme si zkušenosti, jednou za dva roky se scházíme na konferencích. Když se něco někde stane, můžeme si poskytnout rady, zkušenosti a pomoc. Turci členy této organizace nejsou. Ne proto, že by je tam nikdo nechtěl, ale protože zatím neprojevili zájem.
