Soul - Severní Korea přitvrzuje svůj postoj vůči Jižní Koreji a Spojeným státům. Jak slovy, tak činy.
Poté, co na její v pořadí třetí test jaderné bomby odpověděla ve čtvrtek Rada bezpečnosti OSN zpřísněním sankcí, Pchjongjang s platností od pondělí 11. března zrušil dohodu o neútočení s jihem. Vypovídá také dohodu o příměří z roku 1953, podepsanou na konci války.
Jihokorejci a Američané zase - počínaje dneškem - pořádají velké vojenské manévry, kterých se zúčastní deset tisíc vojáků jihokorejské armády a tři tisíce příslušníků sil USA.
Ještě předtím pohrozil Pchjongjang Spojeným státům preventivním jaderným úderem a Jihokorejcům válkou.
"Vztahy mezi severem a jihem zašly tak daleko za nebezpečnou hranici, že už nejdou napravit. Na Korejském poloostrově nabírá vrch krajně nebezpečná situace, kdy jaderná válka může vypuknout právě teď," praví se v prohlášení státního Výboru pro mírové sjednocení Koreje v Pchjongjangu.
Bojí se Jihokorejci války, nebo jen mávají rukou nad hrozbami, na které jsou zvyklí? Aktuálně.cz odpověděl ze Soulu velvyslanec České republiky v Korejské republice Jaroslav Olša jr.
A.cz: Pociťujete, že v Jižní Koreji existuje strach z válečného konfliktu, nebo ta ostrá prohlášení lidé spíše odbývají jako tradiční rétoriku Severní Koreje?
Nejednoznačnost mé odpovědi je dána nejasností samotné situace. Vyhrůžky ze strany Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) jsou v pravdě věcí na denním pořádku, ale tentokrát je slovník těchto vyhrůžek ostřejší a obsahově přesnější. Představa, že by po více než půlstoletí jedna ze stran - tedy KLDR - vypověděla dohodu o příměří z roku 1953, vyvolává řadu otázek o dalším fungování "hranice" mezi oběma státy...
Jihokorejci nicméně na verbální vyhrůžky ze strany KLDR reagují spíše indiferentně až apaticky a zabývají se svými normálními povinnostmi a životem. Dobře si ale vzpomínám na moment, kdy severokorejské dělostřelectvo v zimě 2010 poprvé od skončení korejské války zasáhlo ostrov Jonpchjong a zabilo zde dva jihokorejské vojáky a dva civilisty - v tu chvíli se indiference změnila ve zlobu.
A.cz: Co v současné době na jihu převládá v pohledu na KLDR? Soucit s tamními obyvateli, nebo nepřátelství?
Velkou roli tu hrají generační rozdíly v dnešní jihokorejské společnosti. Zatímco ti nejstarší ještě stále osobně pamatují často jak válku, tak hlavně své příbuzné a blízké, kteří možná stále ještě žijí tam někde "na severu", a situaci tak vnímají podstatně emotivněji, střední a o to více mladá generace už nemá žádné přímé emotivní a osobní vazby na nic "na severu", což vyvolává už výše uvedenou jistou indiferenci.
A.cz: Nemají Jihokorejci tak trochu obavy z případného sjednocení poloostrova? V tom smyslu, že to pro Jižní Koreu bude po všech stránkách - zejména ekonomicky - obrovská zátěž?
Samozřejmě že si všichni - jak obyčejní lidé, tak politici - dobře uvědomují, že případné sjednocení Korejského poloostrova bude pro Korejskou republiku extrémní zátěží - a to nejen finanční, ale také lidskou. Oblíbené srovnávání se sjednocením Německa je totiž díky jiné ekonomické, ale především společenské odlišnosti obou korejských států spíše irelevantním vzorem.
A.cz: Spoléhá Jižní Korea i nadále ve vojenské oblasti hlavně na spolupráci a pomoc USA? Patří to pořád ke klíčovým prvkům obranné strategie Jižní Koreje?
Spolupráce se Spojenými státy je pochopitelně klíčovou součástí všech strategií jihokorejských politiků. Všechny obranné strategie Korejské republiky tradičně operují s tím, že se Spojenými státy mají "Strategickou alianci pro 21. století", jež "bude dále prohlubována", vždy s cílem "dosáhnout míru na Korejském poloostrově", abych volně parafrázoval jejich dokumenty.
Na území Korejské republiky je stále téměř 30 tisíc amerických vojáků a americká přítomnost v širším regionu je samozřejmě výraznou zárukou pro bezpečnost Korejské republiky.
Podívejte se na fotografie americko-jihokorejského vojenského cvičení z roku 2010:
