Praha - Nalezení černých skříněk zmizelého malajsijského Boeingu 777 může přispět k dalšímu zvýšení bezpečnosti civilního letectví. Říká to alespoň zástupce generálního ředitele českého Úřadu pro civilní letectví Petr Navrátil.
"To je také důvod, proč je pátrání po tomto havarovaném letadle věnována tak velká pozornost," upozorňuje Navrátil, sám bývalý palubní inženýr letounů Il-18, Tu-154 či Boeing 727. Jeho úřad vykonává státní dozor nad bezpečností civilního letectví.
S blížícím se vypršením třicetidenní lhůty, kdy dochází životnost akumulátorů černých skříněk, které stále vysílají lokační signály, roste i nervozita expertů.
Aktuálně.cz: Co všechno se honí hlavou odborníkovi na bezpečnost letectví, když sleduje marné pátrání po malajsijském boeingu s 239 lidmi na palubě?
Petr Navrátil: Zemřelo velké množství lidí a snad každý stát či letecká společnost má zájem na tom, aby se podobným tragédiím mohlo zabránit - proto je tak důležité vyšetřit příčiny této letecké katastrofy. A z toho pramení velká pozornost, kterou tomuto neštěstí věnují nejenom letečtí odborníci, ale i lidé, kteří se často ocitají v roli pasažérů velkých dopravních letounů.
A.cz: Snad mi prominete poněkud spekulativní a mnohokrát položenou otázku - co se podle vás mohlo na palubě malajsijského boeingu odehrát?
Pokud se nenajdou černé skříňky, stále se budeme pohybovat v rovině spekulací. Na palubě mohlo dojít k rapidní ztrátě přetlaku, a tudíž i dekompresi. Lidé tedy mohli zahynout už za letu, kdy boeing už jen automatickým letem někam dolétl.
Katastrofu mohla zavinit i technická závada... třebaže si umím jen těžko představit takovou závadu, která by pilotům znemožnila komunikaci s řídící věží letového provozu - tedy alespoň po nějakou dobu. V úvahu připadá i únos.
Variant se nabízí poměrně hodně a jen těžko říct, která je nejvíce pravděpodobná. Proto znovu říkám - je velmi důležité udělat vše pro to, aby byly takzvané černé skříňky nalezeny. Bez těchto zapisovačů údajů o letu a komunikaci pilotů příčinu tragédie nezjistíme. Takže se do té doby budeme bavit jen a jen v rovině hypotéz.
A.cz: Náhlou dekompresi může způsobit třeba náraz meteoritu?
V absurdním případě to může být i náraz meteoritu. Mohl se ale porouchat mechanismus zavírání dveří od zavazadlového prostoru... Boeing 777 je ale natolik spolehlivý, bezpečný a moderní letoun, že bych tuhle závadu rovněž vyloučil. Pro mě osobně je to stále velká záhada, co se na palubě letounu mohlo vlastně stát.
A.cz: Nakolik ovlivňují podobné nehody civilní leteckou přepravu? Například v tom, aby posádka letounu nemohla vypnout odpovídač, podle něhož pozemní řídící stanoviště sledují směr i výšku letu? Pokud tedy piloti odpovídač opravdu vypnuli, jak se spekuluje.
Každá nehoda s tragickými následky mění letecké předpisy i technické požadavky na letadla. Po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001 je dnes například velmi obtížné vniknout do pilotního prostoru. Únosci se tam zkrátka jen tak snadno nedostanou.
Až budou známy příčiny tragédie malajsijského boeingu, pak můžeme stanovit taková technická opatření, aby se tragédie neopakovala. Ať už půjde o odpovídač bez možnosti jeho vypnutí anebo detekci letadla po celou dobu jeho letu satelitní navigací. Umím si představit hodně technických řešení, ale nejdříve musíme zjistit, na co konkrétně máme technickými změnami v letounech reagovat.
A.cz: Rozumím tomu dobře, že únos vylučujete?
Pokud se skříňky ozývají z oceánu z míst, kde měly být opakovaně jejich signály zachyceny, tak se ten letoun zřítil do vody na samé hranici svého doletu s tím palivem, s nímž startoval. Neumím si představit únosce, který letoun unese a letí s ním osm hodin a pak se s ním zřítí do oceánu. Smysl takové akce mi uniká.
A.cz: Myslíte, že je reálné vyzvednutí černých skříněk z několikakilometrové hloubky. Tedy pokud se je podaří lokalizovat.
Pořád si myslím, že je to v technických možnostech států, které je hledají. Čtyři a půl kilometrová hloubka, o níž se hovoří, by neměla být nepřekonatelnou překážkou. Vysílač by měl být schopen vydržet tlak hloubky přes šest tisíc metrů. Otázkou ale je, jak rychle se ho podaří nalézt. V těchto dnech jsme už na hranici kapacit jeho akumulátorů.
Výrobce garantuje třicet dnů. Podle mě ale můžeme počítat s jistou rezervou navíc - tak několika dnů. Snad se ho tedy podaří lokalizovat dříve, než přestane vysílat. Každopádně je to ale na hranici.
Důležitá je ovšem i poloha vysílače na mořském dně. Pokud totiž zapadl do nějaké skalní úžlabiny, může být jeho vysílání do některých směrů omezeno. Přesto věřím, že se podaří i tuto záhadnou tragédii objasnit, tak jako se v minulosti objasnily příčiny většiny leteckých katastrof.
