Praha - Brazilští fotbalisté zítra zahájí zápasem s Chorvatskem mistrovství světa. Do Brazílie se vrací šampionát po čtyřiašedesáti letech. Jaký bude, jak ho budou Brazilci prožívat a jak se největší latinskoamerická země v posledních letech změnila?
O tom hovoří bývalý český velvyslanec v Brazílii Ivan Jančárek, který tam působil v letech 2008 až 2013.
Podívejte se ZDE na podrobný program šampionátu. Od úvodního výkopu až po finále
Nyní je vrchním ředitelem Sekce mimoevropských zemí na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky.
A.cz: Co se bude v Brazílii dít, když domácí fotbalová reprezentace mistrovství světa nevyhraje, nebo dokonce vypadne brzy?
Zajímavá otázka (smích). Řeknu vám o své zkušenosti z roku 2010. V době, kdy se tehdy hrál šampionát v Jihoafrické republice, jsem už byl v Brazílii velvyslancem. Brazílie byla favoritem a i tak vystupovala. V Brazílii se nemluvilo o ničem jiném než o zisku šestého titulu.
Když hrála první zápas, tak jsem nikdy za svůj pobyt tam neviděl tak prázdné, mrtvé město, jakým byla po dobu tohoto utkání metropole Brasilia. Bylo to pak v každém zápase, až přišlo čtvrtfinále. To Brazilci s Nizozemskem prohráli a v tu chvíli ztratili o šampionát zájem.
Něco podobného asi teď nemůžeme očekávat, protože jsou pořadatelé. Ale mám pocit, že v náladě brazilské společnosti je cítit určitá změna oproti minulosti. Fotbal už není jenom modla. Brazilci zvažují, zda všechny peníze, které byly vynaloženy na pořádání mistrovství světa, byly vynaloženy efektivně.
Brazilci to, myslím, zvládnou dobře, převládne pozitivní atmosféra. Jsou to od přírody pozitivní lidé. Bude to v rámci místního temperamentu jiné mistrovství než v Evropě, ale očekávám, že úspěšné.
A.cz: Není rozsah kritiky šampionátu v Brazílii přece jen překvapením? Vzhledem k tomu, že jsou Brazilci tak fotbalumilovný národ? Nebo jsou představy o nich jako o naprostých fotbalových fanaticích přehnané?
Myslím si, že někdy jsou trochu přehnané. Ale samozřejmě vychází to z určité historie. Pro Evropana je Brazílie zemí krásných pláží, samby, karnevalu a fotbalu. Nic víc.
Brazílie je ale dnes jinou zemí, za poslední roky se dost změnila. Například oproti roku 1970, kdy získala na šampionátu v Mexiku titul a vládla tam tvrdá vojenská diktatura. Díky fotbalu a fenomenálnímu týmu, který tehdy Brazilci měli – včetně Pelého – se podařilo stmelit národ. Ten zapomněl na život v diktatuře a slavil, byl jednotný a hrdý. Přestože měl za sebou nejhorší roky represí vojenského režimu.
To dnes už neplatí. Brazílie od té doby vyspěla, je to jiná společnost. Je tam samozřejmě stále velká fotbalová vášeň, ale ne taková, že by s fotbalem padal a umíral svět. Brazilská společnost má i jiné priority, které se týkají dobrého zdravotnictví, dobrého školství, dobrého pracovního uplatnění, řešení sociální nerovnosti a tak dále.
V roce 2004 přišel k moci prezident Lula a Brazílie zažila obrovský boom. Hospodářský a společenský, zvýšila se její váha na mezinárodním poli. Což se odrazilo i na tom, že dostala šanci pořádat fotbalové mistrovství světa a olympijské hry v Rio de Janeiru. Nicméně peníze, které do těchto záležitostí investovala, možná mohly být investovány jinak, ale to je těžké soudit. Pořádat mistrovství ve dvanácti městech je náročná záležitost.
A.cz: O sociálních problémech a chudobě v Brazílii se hovoří už desetiletí. Co je jejich hlavní příčinou?
Je to historická záležitost. Brazílie byla dlouho rozvíjející se země, kde je úzká vrstva velmi bohatých lidí a naopak velká skupina chudých a velmi chudých. A má slabou střední třídu.
Až díky politice posledních deseti let se podařilo dostat 40 až 60 milionů lidí z chudoby do kategorie střední třídy. Důsledkem je ekonomický růst díky vnitřní spotřebě. Více lidí si kupovalo více ledniček, více televizí, začalo žít více spotřebním životem.
Tato střední třída dnes tvoří většinu obyvatel v Brazílii, rozdělení bohatství v zemi je rovnoměrnější než dříve. Ale ještě stále deset, dvacet milionů lidí žije v chudobě nebo extrémní chudobě.
A.cz: Brazílie je rasově velmi pestrým společenstvím. Existuje tam rasismus?
Latentní rasismus tam v žádném případě neexistuje. Je to jedna z mála zemí vzniklých na základě imigrace. Původní obyvatelstvo téměř vymřelo, Indiánů je velmi málo. Brazílii tvoří hlavně potomci evropských imigrantů a potomci otroků ze západní a jižní Afriky. Je to smíšená společnost, kde žijí černí, bílí, míšenci. Rasismus tam není, což každý podle mě pozná. Je tam cítit, že barva pleti nehraje žádnou roli.
Je samozřejmě pravdou, že přistěhovalci evropského původu přece jenom více ovládají byznys nebo státní správu. A mezi chudšími jsou spíše lidé tmavé pleti. Ale rasismus, s tím Brazílie opravdu problém nemá.
A.cz: Před čtyřmi lety se často propírala vysoká míra kriminality v Jihoafrické republice, nakonec šampionát Jihoafričané zvládli dobře. Brazílie je rovněž pověstná zločinností…
Řekl bych, že Brazílie se na to velmi dobře připravovala a že i ona tohle zvládne. Výhodou je, že nemá problémy s politickým terorismem.
Já z vlastních debat s Brazilci vím, že se připravovali velmi odpovědně. Míra kriminality a násilné kriminality skutečně je vysoká, v oblasti takzvaných favel (chudinských čtvrtí ve velkých městech - pozn. red.) je vysoká úmrtnost v důsledku násilných trestních činů. Ale je to ohraničené v některých oblastech. Nedomnívám se, že by to mělo zásadně ovlivnit šampionát a dění kolem něj.
