Al-Bajda /Od našeho zvláštního zpravodaje/ - Kaddáfího vojenské letouny stojí opuštěně na letištní ploše. Otevřené hangáry jsou prázdné. V některých místech prostřílené.
Vedle kdysi pojízdných schodů, určených pro cestující dávno zrušené pravidelné linky z Tripolisu, se válí použitá a zapomenutá bazuka.
A nad vstupní bránou do letecké základny a letiště Labrak, nedaleko města Al-Bajda na severovýchodě Libye, vlaje červeno-černo-zelená vlajka "svobodné Libye".
Než mohla zavlát, strhlo se tu jedno z největších dramat, která provázejí povstání Libyjců proti režimu Muammara Kaddáfího.
Právě sem obří Iljušiny přepravovaly příslušníky Kaddáfího speciálních jednotek a africké žoldnéře s automatickými zbraněmi, aby potlačili revoltu na severovýchodě Libye.
Ohořelé trosky terminálu s kulkami ve zdech, zbytky munice na letištní ploše zůstávají po krvavé bitvě, která se tady hned v úvodu rebelie v polovině února odehrála.
Dobrovolníci z Al-Bajda a Šahátu - včetně vojáků, kteří se přidali na stranu revoluce - tu bránili po zuby vyzbrojeným vyslancům režimu, vystoupivším z letadel, v průniku do města.
Mnoha Kaddáfího mužům se to v tancích podařilo. Ovšem po třídenních krvavých bojích se Al-Bajdá prohlásila za první libyjské město osvobozené od Kaddáfího.
Zemřely přitom stovky lidí.
Jak to celé začalo?
Ačkoliv za začátek revoluce je v Libyi považovaný 17. únor, v Al-Bajda se velký protest, který si vyžádal prvních patnáct mrtvých, konal už o den dříve.
"Po těch patnácti mrtvých vyšli všichni obyvatelé ze svých domů a jednoduše přemohli vojáky a policisty bránící Kaddáfího. Tady na letišti zemřelo hodně lidí na obou stranách, některé rebely odvlekli vojáci do letadel a odletěli s nimi pryč. Od té doby se o nich neví," vypráví velitel základny, oblečený do neurčité vojenské uniformy, přičemž o jeho příslušnosti svědčí jen červeno-zeleno-černý odznak, který má připevněný na hrudi.
Město leží na upatí pohoří Džebel Achdár, v překladu Zelené hory. A je to skutečně jedna z mála oblastí v Libyi, kde je víc zeleně než pouště a kamení. V zimě tu dokonce každoročně napadne sníh jako v jediné lokalitě v zemi, která jinak vyniká extrémně vysokými vedry.
Svatyně mrtvých
Na náměstí v centru města je k vidění stejný obrázek jako v jiných libyjských městech, kde už nevládne Kaddáfí.
V provizorní svatyni jsou vyvěšeny fotografie a jména lidí zabitých režimem. Ať už při současném povstání, nebo v předchozích letech.
Pokud se týká dalšího setrvání Kaddáfího v Tripolisu a většině západní Libye, místní se snaží zůstat optimisty.
"Všichni se těší, až uslyší, že je mrtvý. Ale předpokládám, že tak za měsíc dva může být všemu konec," myslí si Alí Hamíd, který pracuje na radnici v provizorním vedení města.
Ačkoliv se na několika frontách stále bojuje, východní Libye už začíná fungovat jako stát.
"Nejsme bojovníci"
Policie sice neexistuje, poněvadž ta z dob Kaddáfího se nevrátila do služby a policejní stanice jsou většinou vypálené a vyrabované, ale každé město nebo vesnice má svoji radu, která ho spravuje.
Na silnicích mezi městy stojí kontrolní stanoviště s hlídkami vyzbrojenými kalašnikovy a v některých případech i protiletadlovými zbraněmi, ačkoliv ty teď vzhledem k leteckému embargu, stráženému silami NATO, nemusejí používat.
Elektřina i voda fungují, ani se zásobováním benzínem zatím velký problém není. Ubývá však zásob potravin. Na chleba se stojí dlouhé fronty a většina věcí výrazně zdražila.
Libyjci jsou ale rozhodnutí vydržet. "Nejsme žádní vojáci, žádní bojovníci. Jen obyčejní lidé, kteří chtějí lepší budoucnost pro sebe a své děti," říká Hamíd.
Z automobilu na parkovišti zrovna vystupují tři muži. Dva nejmladšího z nich podpírají, ten má s sebou i hůl.
Vyhrnuje si nohavici a ukazuje zakrvavené obinadlo pod kolenem. "Rás Lanúf," dodává významně. Památka na několik týdnů staré boje o ropný terminál, který je momentálně v rukou Kaddáfího sil.
Poražený netvor
O nenávisti k vůdci výmluvně svědčí kresby na zdech kolem náměstí. Kaddáfího znazorňují obvykle jako netvora, který je ale poražen. Například stětím hlavy.
"Nedivte se, v téhle části Libye téměř nenajdete rodinu, která by o někoho kvůli Kaddáfímu nepřišla. A pro něj jsme všichni krysy," říká jeden z obyvatel Al-Bajda, kterého přilákala přítomnost zahraničního novináře.
Jiné graffiti vyjadřují poděkování televizním stanicím, jako jsou BBC, Al-Džazíra nebo CNN. Zpravodajství Al-Džazíry běží skoro v každé kavárně a každém obchodě, lidé čekají na dobré zprávy z Tripolisu a západu země.
Podle Libyjců jejich zpravodajství přimělo svět k zásahu proti diktátorovi. Jak autor reportáže zjistil na vlastní kůži, novináři jsou tu stále nadšeně vítáni.
Všichni se usmívají a nabízejí pomoc. Při libyjské kontrole na hranici s Egyptem se libyjský úředník dokonce omlouval za to, že kontrola pasu a novinářského průkazu "trvala tak dlouho".
Přestože na státní televize, vysílající z Tripolisu, se už nikdo nedívá a kdysi všudypřítomné billboardy s tváří vůdce jsou ve šrotu, na tvář Kaddáfího se východní Libyjci stále musejí téměř denně dívat. Když nakupují, protože jednodinárové a padesátidinárové bankovky stále "zdobí" jeho tvář.
Na památky není čas
Jen kousek od Al-Báidy a místa krvavé bitvy o letiště Labrak leží kousek úplně jiné Libye. Opodál veškerého toho běsnění kolem Kaddáfího a revoluce stojí v tichu a klidu zbytky antického řeckého a římského města Kyréne.
Jedna z nejvýznamnějších památek jižního Středomoří patřila k cílům organizovaných turistických výprav, které do Libye mířily.
Teď je opuštěná, vstupné se neplatí a hlídač Nadžíb má za úkol dávat pozor, aby někdo něco neukradl, než se situace v Libyi vrátí k normálu.
"Kaddáfí tu postavil luxusní hotel. Tady nahoře nad Kyréne. Doufám, že další hotel už v Libyi nikdy nepostaví," usmívá se.
