Praha - Chtěli zabránit rozpadu největší země světa, Sovětského svazu. Chtěli zachovat nadvládu komunistické strany a svoji vlastní moc.
Takové byly cíle osmi pučistů, kteří se v noci 18. na 19. srpna 1991 rozhodli převzít v Moskvě moc, dočasně odstavit prezidenta Michaila Gorbačova a za pomoci armády a speciálních jednotek KGB "obnovit pořádek."
Místo toho vše dopadlo úplně opačně, než zamýšleli. Jejich krok urychlil zánik SSSR, který přestal existovat na konci téhož roku. Komunistická strana Sovětského svazu byla dokonce ještě v srpnu zakázána. A sami organizátoři zpackaného převratu skončili ve vazbě.
Nezvaná návštěva
V neděli 18. srpna Gorbačov nebyl v Moskvě. Pobýval ve vile v městečku Foros na Krymu u Černého moře, zhruba v polovině cesty mezi Sevastopolem a Jaltou.
V pět hodin odpoledne dostal informaci, že za ním přijela nečekaná a nepozvaná návštěva, což bylo velmi neobvyklé a porušující bezpečnostní pravidla. V delegaci byl jeden ze zástupců šéfa KGB a také ředitel Gorbačovovy kanceláře Vladimir Boldin.
Vzkaz, který mu nezvaní hosté přivezli, ho šokoval. Měl podepsat prohlášení, že se dočasně vzdává výkonu prezidentské funkce a do čela státu jmenuje dosavadního viceprezidenta Gennadije Janajeva.
V opačném případě bude prezident prohlášen za nemocného a jeho povinnosti i tak převezme Janajev jménem takzvaného Výboru pro výjimečný stav.
Gorbačov rozhořčeně odmítl. Pak zjistil, že mu KGB přerušila ve vile telefonní spojení, uzavřela přístupy k jeho rezidenci a střeží i jeho letadlo na nedalekém letišti.
Zůstal téměř tři dny úplně odříznut a izolován. Nadále ho hlídalo jeho dvaatřicet tělesných strážců, ale nemohl se z vily nikam hnout ani nikoho kontaktovat.
Tanky a transportéry v ulicích
O převratu se země a svět dozvěděly následující den. V pondělí 19. srpna v šest hodin ráno. Televize, rozhlas a tisková agentura TASS vydaly prohlášení Výboru pro výjimečný stav.
Pod prohlášením, které slibovalo zastavit hospodářský rozvrat, chaos a rozpad SSSR, se podepsalo osm lidí, osm členů výboru.
Viceprezident Gennadij Janajev, předseda vlády Valentin Pavlov, šéf KGB Vladimir Krjučkov, ministr obrany Dmitrij Jazov, ministr vnitra Boris Pugo, místopředseda Národní rady obrany Oleg Baklanov, předseda Svazu rolníků Vasilij Starodubcev a konečně předseda Svazu průmyslu a dopravy Alexandr Tizjakov.
Ulicemi Moskvy začaly projíždět tanky a obrněné transportéry, ozbrojenci podřízení ministerstvu vnitra a KGB hlídali přístup ke klíčovým budovám a místům v metropoli.
Zároveň se ale zvedl proti puči odpor, se kterým projektanti převratu možná nepočítali. Ruský prezident Boris Jelcin převrat označil za nezákonný a vyzval Rusy k odporu.
Tisíce lidí se houfovaly v centru města. Na Manéžním náměstí poblíž Kremlu a také na Kransopresněnském nábřeží před sídlem ruské vlády (nikoliv federální sovětské, ale republikové ruské), známým jako Bílý dům.
Jelcin na tanku
Část Tamanské divize, vyslané do ulic Moskvy, přešla na stranu Jelcina. Ten tak krátce po jedné hodině odpoledne vyšel před Bílý dům, stoupl si na tank a přečetl výzvu k občanům Ruska.
Přesvědčoval v ní Rusy, aby se postavili převratu na odpor a bránili svobodu.
Před sídlem vlády a ruského prezidenta lidé stavěli barikády a vytvořili řetěz, aby zabránili předpokládanému útoku na Bílý dům.
Odvážný novinář
Jedním z důležitých momentů dramatu byla velká statečnost dvou pracovníků státní televize. Reportéra Viktora Medveděva a zástupce šéfredaktora Valentina Lazutkina.
Medveděvovi se podařilo dostat z hlídané budovy s kamerou do ulic Moskvy a natáčel demonstrace, protesty, stavění barikád a Jelcinův projev.
Večer pak v budově televize sestříhal dlouhou reportáž, která měla jít v devět večer v hlavním zpravodajském programu Vremja. Přestože pučisté nařídili přísnou cenzuru a žádná informace o nepokojích se nesměla dostat ven, zástupce šéfredaktora Lazutkin se rozhodl, že reportáž pustí.
Díky ní se celé Rusko dozvědělo o odporu vůči výjimečnému stavu a lidé se přidávali na stranu Jelcina.
Novináře Medveděva nadřízení vyplísnili, okamžitě mu zakázali pokračovat v práci a jeden z nich mu doporučil, aby raději někam zmizel. "Nikdo z nás neví, co se může v příštích dnech stát," řekl mu.
Opilí pučisté
V pět odpoledne uspořádal Výbor pro výjimečný stav tiskovou konferenci. Viceprezident Janajev na ní hovořil velmi nervózně a zmateně.
Později se ukázalo, že byl tehdy i následující den opilý, stejně jako premiér Pavlov. Nedokázali zvládnout stres.
Z dnešního pohledu je úsměvné, že jedním z mála zahraničních státníků, který poslal Janajevovi blahopřejný telegram a jednoznačně svržení Gorbačova podpořil, byl libyjský vůdce Muammar Kaddáfí.
Obránci Bílého domu vytrvali na místě i přes noc, přestože se šířily zvěsti o blížícím se útoku. V pondělí 20. srpna se v centru Moskvy sešlo na demonstraci 150 tisíc lidí, v Leningradě na Palácovém náměstí podle odhadů dokonce až 300 tisíc lidí.
Někteří představitelé armády a KGB dali najevo, že s převratem nesouhlasí. Na stranu Jelcina se přidal velitel výsadkářů Pavel Gračev (později "odměněný" funkcí ministra obrany) i uznávaný veterán z Afghánistánu a velitel 14. armády Alexandr Lebeď.
Pučistům skoro nic nevycházelo tak, jak si představovali. Ministr obrany Jazov dal odpoledne 20. srpna příkaz všem jednotkám, aby se vracely do kasáren a základen.
Smrt tří demonstrantů
Tři lidé přišli o život ve středu brzy ráno 21. srpna. Demonstrant Dmitrij Komar se pokusil zastavit nedaleko Bílého domu obrněný transportér. Ale spadl z něj a zabil se.
Vladimir Usov, který ho neznal, se mu vydal pomoci, ale byl zastřelen do hlavy. Rozlícený dav pak transportér napadl a při tom byl zastřelen třetí mladík, Ilja Kryčevskij.
To se odehrálo krátce po půlnoci. Očekávaný útok nakonec nepřišel a v půl desáté ráno ministr obrany Dmitrij Jazov podal demisi.
V pozdějším rozhovoru s vyšetřovateli, který přetiskl deník Izvestija, tvrdil, že vojáci od něj měli rozkaz v ulicích nestřílet, přestože byli vybaveni ostrou municí.
"Nařídil jsem, aby jen blokovali některé ulice a některá místa. Střílet jsem zakázal."
Elitní oddíl KGB se držel zpátky
Podle jedné z verzí rozkaz dobýt Bílý dům a zlikvidovat ohnisko největšího odporu proti puči ztroskotal na veliteli speciální protiteroristické jednotky KGB Alfa generálmajoru Viktoru Karpuchinovi.
Alfu tvořilo zhruba patnáct tisíc mimořádně vycvičených mužů.
Generálmajor ve svém svědectví uvedl, že plán byl jasný. Zásahové jednotky OMON měly ve tři ráno "vyčistit" prostranství před sídlem ruské vlády a jednotka Alfa by pak za pomoci helikoptér dobyla Bílý dům.
Karpuchin se však postavil proti nadřízeným a neuposlechl rozkaz. Svoji jednotku do akce neposlal.
"Když bychom do toho šli, výsledkem by bylo krveprolití. Odmítl jsem," řekl po událostech v rozhovoru pro časopis Literaturnaja Gazeta.
Převrat tak ztroskotal především na tom, že klíčové postavy v armádě, KGB a na ministerstvu vnitra odmítly vykonat rozkazy nadřízených. Nechtěly střílet a zabíjet.
Z Moskvy na Krym a zpět
Strůjci puče se nakonec sami vydali letadlem za Gorbačovem na Krym. Ten se s nimi odmítl bavit a nařídil jejich zatčení. Ve vazbě neskončil jen ministr vnitra Boris Pugo, který se sám zastřelil.
Sovětský prezident se vrátil do Moskvy letadlem ve čtvrtek 22. srpna krátce po půlnoci. Jeho ženu Raisu kvůli nervovému zhroucení na palubě ošetřoval lékař, měl dokonce podezření na mrtvici.
Mnohé atributy a symboly komunistického režimu se zhroutily. Ve čtvrtek dav za pomoci jeřábu strhl před budovou KGB sochu zakladatele sovětské tajné policie Felixe Dzeržinského a dva dny poté ruský prezident Boris Jelcin postavil Komunistickou stranu Sovětského svazu mimo zákon.
Po pádu komunistických režimů v zemích bývalého sovětského bloku tak skončila vláda srpu a kladiva i tam, kde začala. Pro Čechy a Slováky je přitom zajímavé i datum, kdy puč ztroskotal. 21. srpna...
