Šestadvacetiletý Rakušan se vydal na 2112 metrů vysokou horu Pleschnitzzinken v pohoří Schladmingské Taury. Když se do pozdního odpoledne nevrátil, ohlásil to jeho známý v 16:50 policii. Sdělil, že se mu pokoušel dovolat, ale jediné, co ze sluchátka slyšel, byly skřípavé zvuky.

Horská služba s horskou policií spustily záchrannou operaci, do které bylo zapojeno asi 20 lidí a také psi schopní najít člověka pod masou sněhu. V 19:23, po pěti hodinách od pádu laviny, záchranáři skialpinistu lokalizovali díky lavinové sondě, takzvanému pípáku, kterou měl u sebe. Lyžař byl v hloubce asi jednoho metru a po vyhrabání byl schopen i přes silné podchlazení s horskou službou komunikovat.

Stefan Schröck ze štýrské horské služby případ označil za mimořádné štěstí v neštěstí, které skialpinistu potkalo. "Pod sněhem měl dostatečnou vzduchovou kapsu, takže měl kyslík a mohl dýchat," řekl Schröck. "Ze statistického hlediska se něco takového v Alpách stane jednou za 20 let," dodal.

Schröck poznamenal, že pro záchranu je rozhodujících prvních 15 minut pod sněhem, protože pak naděje na přežití kvůli nedostatku vzduchu prudce klesá. Vytvoření dutiny je často dílem náhody, neboť i menší lavina dokáže při pohybu člověka vysvléct, ty silnější pak vyvracejí stromy a unášejí skalní bloky. Zavalený člověk bez dutiny není schopen pohybu a ani nemá představu o své poloze.