Praha - Již tuto neděli proběhnou v sousedním Rakousku prezidentské volby. Svou pozici se pokusí obhájit současný prezident Heinz Fischer, původně člen sociální demokracie. Do předvolebního boje se ale zapojila také Barbara Rosenkranzová za Svobodné a Rudolf Gehring za Křesťanskou stranu Rakouska.
O tom, jaká nálada panuje mezi rakouským voličstvem, mluvil v rozhovoru pro Aktuálně.cz šéfredaktor zahraničního vysílání Českého rozhlasu a rodilý Vídeňan Gerald Schubert.
A.cz: Který z kandidujících má podle Vás největší šanci na zvolení?
Myslím, že svou pozici úspěšně obhájí současný prezident Heinz Fischer. Je považován za konsenzuálního politika s dlouholetými zkušenostmi. Je volitelný pro velkou část politického spektra. Zbylí kandidující jsou příliš slabí, a navíc jsou atraktivní jen pro úzkou skupinu lidí. Jsou poměrně vzdálení politickému střednímu proudu.
A.cz: Nakolik myslíte, že současnému prezidentovi Heinzi Fischerovi pomůže ve volebním klání jeho nedávné odsouzení Benešových dekretů?
To podle mého názoru nehraje velkou roli. Chápu, že v České republice se toto téma pozorně sleduje, ale pro rakouské voliče a voličky není příliš důležité. Existuje sice nepočetná skupina lidí, kteří se diskuze o tzv. Benešových dekretech aktivně účastní, ale při volbě prezidenta jde přece o úplně něco jiného.
A.cz: Proč se tedy Heinz Fischer, jinak známý spíše svými umírněnými výroky, k takovému vyjádření uchýlil? Jistě tušil, že vyvolá vlnu reakcí.
Zastávám názor, že nejefektivnější diskuze o minulosti se mohou vést pouze v zemi, jíž se diskutovaná dějinná událost týká. Nakonec je to v zájmu každého státu, aby vlastní minulost nepotlačoval. Ale i zahraniční pozorovatelé mohou mít samozřejmě vlastní názor. Domnívám se, že Heinz Fischer takto projevil svůj obecný postoj k vyrovnávání se s minulostí. I v souvislosti s rakouskou historií totiž vždy zdůrazňoval nutnost otevřené diskuze. Nejen, co se týče let 1938-1945, ale také například dlouho zamlčovaného období tzv. austrofašismu v letech 1934-1938.
A.cz: Barbara Rosenkranzová se v rámci předvolebního boje rozhodla příliš neventilovat své někdy až extremistické postoje (např. již uznala, že v období národního socialismu existovaly plynové komory). Nakolik se jí to daří?
Podle průzkumů veřejného mínění jí to příliš nepomáhá. Voliče a voličky, kteří na historické otázky reagují citlivě, rozčiluje už to, že se Barbara Rosenkranzová jako politička vůbec od takových názorů musí nejdříve distancovat. I když se to v českých poměrech může zdát neobvyklé, je také zásadní, že Barbaru Rosenkranzovou nepodporuje už ani vlivný bulvární deník Kronen Zeitung. I ten pravděpodobně pochopil, že Rosenkranzová je natolik kontroverzní, že by její podpora v Rakousku, které je přece jen orientováno na jistý konsenzus, byla riskantní. Navíc této kandidátce chybí i plná podpora vlastní strany Svobodných, pro níž rovněž nepředstavuje ideální kandidátku na prezidentku.
A.cz: Proč podle Vašeho názoru nevyslala lidová strana - druhá nejsilnější v zemi - žádného kandidáta či kandidátku?
Jistou dobu se spekulovalo o dolnorakouském hejtmanovi Erwinu Pröllovi. Říká se ovšem, že Erwin Pröll by tím snížil šance svého synovce Josefa Prölla, který by se za pár let mohl stát spolkovým kancléřem. Josef Pröll je nyní vicekancléřem a ministrem financí. Je také předsedou lidové strany. Navíc je mu teprve 41 let. Pravděpodobně plánuje ještě velkou kariéru, a jeho příznivci v lidové straně mu jí nechtějí ohrozit. Jeho strýc Erwin Pröll se proto drží zpátky.
A.cz: A protože kandidát „z druhé řady" by měl příliš málo šancí proti Heinzi Fischerovi, lidovci od kandidatury nakonec úplně upustili?
Myslím si, že skutečný důvod je ten, že proti Heinzi Fischerovi by zřejmě neměl šanci uspět ani Erwin Pröll. Fischer, ač bývalý člen sociální demokracie, požívá velké důvěry i u mnohých vlivných členů lidové strany, například u prezidenta hospodářské komory Christopha Leitla. Mnozí lidovečtí politici také říkají, že se Fischer jako prezident vlastně nedopustil žádné závažné chyby.
A.cz: Voličům lidové strany by mohl být nejbližší třetí kandidát - Rudolf Gehring, předseda Křesťanské strany Rakouska. Někdy je však označovaný až za křesťanského fundamentalistu. Myslíte si, že voliče lidové strany osloví?
Některé voliče a voličky lidové strany možní osloví, mnoho jich ale myslím nebude. Kromě neustálého zdůrazňování křesťanských hodnot toho ve volební kampani příliš mnoho nenabídnul.
A.cz: Prezidentských voleb se zúčastní také šestnácti- a sedmnáctiletí voliči a voličky. Jak myslíte, že to ovlivní výsledek?
Žádný ze tří kandidujících možná nebude pro mladé příliš zajímavý. Momentálně to ale vypadá, že 71letý Heinz Fischer je oslovuje nejvíce. Barbara Rosenkranzová a Rudolf Gehring vystupují extrémně konzervativně. Kromě toho se odborníci shodují, že Fischer vytvořil ze všech tří kandidujících nejvhodnější komunikační platformu cílenou na mladé voliče a voličky. Narozdíl od svých konkurentů například využívá sociální sítě typu Facebook.
