Florencie - Jedno z nejdůležitějších děl italské renesance, Rafaelova Madona v lukách může být opět ukázána veřejnosti. Deset let trvaly složité studie a restaurační práce, při nichž byly využity nejmodernější technologie i maximální lidská trpělivost a ruční jemnost.
Obraz o rozměrech 107 x 77 cm malovaný olejem na dřevě ukazuje Madonu se dvěma dětmi hladícími stehlíka. Od Rafaela Santiho je všeobecně známější obraz Sixtinská Madona, který vznikl mezi lety 1513-14. Madona v lukách je o sedm let starší.
Fascinující je, že tento starší obraz přežil i zhroucení domu v roce 1547, pod jehož troskami byl na dlouhá léta ukryt, a přečkal i špatné restaurační zásahy, jimiž prošel v minulosti.
Výsledky nynějších restauračních prací jsou podle pozorovatelů úchvatné. Nahnědlý povlak, který obraz po staletí zatemnil, je pryč. Madoniny tváře nyní září růžovou barvou, její roucho je tmavě rudé a modré, a člověk téměř může slyšet zurčící kaskády v pozadí toskánské krajiny.
„Tento pacient v nás vyvolal nejvíce rozechvělosti a přinesl nám nejvíce bezesných nocí," řekl Marco Ciatti (53), šéf restaurátorského oddělení ve florentském Opificio Delle Pietre Dure - jedné z neprestižnějších laboratoří, specializujících se na takto náročné případy.
„Strávili jsme celé dva roky tím, že jsme obraz studovali, než jsem se rozhodli, zda jít na to, protože dílo bylo poškozeno v minulosti - což bylo jasně patrné na rentgenech. Restaurační práce by tak mohla dopadnout špatně."
Rentgeny, skeny, infračervené fotografie, lasery, muži a ženy v bílých pláštích, mikroskopy, latexové rukavice - zní to jako případ z nemocnice a v mnoha ohledech i byl. Ale Opificio není žádná pohotovost. Netlačí na ně čas. Je to místo pomalého uzdravování.
„Sami na sebe nahlížíme jako na doktory, kteří se věnují pacientovi jako celku raději, než abychom se soustředili na specifické choroby," řekl Ciatti. Právě restaurátorské práce soustředěné na jednotlivosti v minulosti obraz poškodily.
Rafael Santi, jenž žil v letech 1483 a 1520, namaloval dotyčný obraz v roce 1506 pro bohatého obchodníka s vlnou, Lorenza Nasiho.
Obraz známý v italštině jako Madonna del Cardellino ukazuje Pannu Marii se dvěma dětmi, jež symbolizují mladého Krista a Jana Křtitele. Stehlík je symbolem budoucího Kristova utrpení, protože krmení ptáčka probíhá mezi trny.
Když se v roce 1547 Nasiho dům zřítil, obraz byl rozlomen na sedmnáct kusů. Ridolfo di Ghirlandaio, Rafaelův současník, použil ke scelení obrazu hřebíky, a přemaloval trhliny tak, aby nebyly příliš viditelné. Později se dílo stalo součástí sbírky mocné florentské rodiny Medicejů.
Dvaapadesátiletá Patricia Riitanová žije s Rafaelovým obrazem již deset let. „Jsem jen technička," říká skromně. „Ale ano, myslím si, že tento obraz znám pravděpodobně lépe než Rafael. On se na něj jistě díval, já se na něj po všechny ty roky dívala mikroskopem."
Náročnost oprav lze jednoduše popsat jako přenesení malby z polámané a hřebíky sbité dřevené desky na zcela nový malířský stojan, na jehož ploše byly revitalizovány jednotlivé barvy. Vzhledem k rentgenům bylo možné opět obnovit původní motiv se stehlíkem.
Příští měsíc bude Madonin obraz vystaven ve florentském Medicejském paláci. Poté se vrátí do svého domova, místnosti 26 v galerii Uffizi.
