Budapešť - Před dvaceti lety se v malém, nenápadném městečku Šoproň na maďarsko-rakouské hranici sjely tisíce občanů tehdejší Německé demokratické republiky (NDR) v naději, že se jim podaří emigrovat ke svým západním sousedům.
Ten den se totiž konal tzv. Panevropský piknik pořádaný Panevropskou unií ve spolupráci s maďarskou opozicí.
Kromě symbolického otevření hranic mezi Rakouskem a Maďarskem bylo na programu setkání maďarské a rakouské delegace, aby chtěly demonstrovat dobré sousedské vztahy.
Nikdo však tehdy nečekal, že tříhodinové otevření hranic přiláká tisíce "dederonů", jak se tehdy ne zrovna lichotivě občanům NDR říkalo.
"Účelem setkání nebyl masový odchod východních Němců," říká Walburga Habsburgová-Douglasová, tehdejší výkonná ředitelka hnutí Panevropská unie, jež prosazovala evropskou integraci. Piknik měl podle ní především symbolizovat sbližování západní a východní části evropského kontinentu.
K plotu rozdělující kapitalistickou a socialistickou Evropu se spontánně vydalo několik stovek Němců, kteří hradbu porazili a zamířili za svým západním snem.
Protestní piknik
Otevření hranic však nebylo spontánním aktem. Předcházela mu souhra několika událostí.
V květnu 1989 začalo zreformované vedení maďarských komunistů odstraňovat zátarasy a dráty na hranici s Rakouskem.
O měsíc později v maďarském městě Debrecín promluvil na téma evropské integrace prezident Panevropského hnutí a člen Evropského parlamentu Otto von Habsburg.
Aktivista a opozičník Ferenc Meszaros tehdy dostal nápad uspořádat na hranicích Maďarska a Rakouska protestní piknik, na kterém by se u ohně a opékání vuřtů mluvilo o společné "Evropě bez hranic".
"Když jsem dorazila na místo (pikniku), překvapilo mě, že všichni kolem mě mluví německy a u silnic stály převážně Trabanty," cituje agentura DPA Walburgu Habsburgovou-Douglasovou, která na Panevropském pikniku byla mezi řečníky.
Přes hranice se v den mítinku dostalo jen kolem 600 Němců. Tisíce jich zůstalo "viset" v kempech a lesích kolem hranic a v hlavním městě Maďarska, kde v parcích přespávali ve stanech.
Předzvěst pádu železné opony
Necelé tři týdny po pikniku, přesně 10. září, pak maďarský ministr zahraničí Gyula Horn v televizi prohlásil, že občané NDR pobývající na území Maďarska budou moci vycestovat přes hranice. Imre Kozma z maďarské charity Maltézských rytířů, která pomáhala s ubytováním východoněmeckých uprchlíků v Budapešti, byl tehdy u toho.
"Byl jsem zrovna v kempu obklopen Němci, když to vyhlásili. Ozval se tak silný radostný řev, že to muselo být slyšet až v Berlíně," vzpomíná na pro tisíce německých rodin osudný den Imre Kozma, který charitu stále vede.
Tu noc na Západ vycestovalo asi 5 tisíc občanů NDR. Další tisíce následovaly v příštích dnech. Odhaduje se, že celkem jich bylo 15 až 20 tisíc.
Mnozí události z léta 1989 považují za jakéhosi předskokana pádu Berlínské zdi, a potažmo celé železné opony, který následoval o pár měsíců později.
"Pro mne to znamenalo další symbolickou ránu komunismu," říká dnes o Panevropském pikniku Walburga Habsburgová-Douglasová.
