Právě tento požadavek vyslovovaly tisíce aktivistů, kteří v těchto dnech manifestují v mexických ulicích. A sice, aby se s vodou nezacházelo jako s dalším obchodním artiklem, nýbrž aby byla garantována jako součást základního práva.
Přísun vody by měl být chráněn dohodami
Voda "má velmi odlišné funkce i hodnoty, prvořadé etické postavení", jež se liší od jiných zdrojů, zdůraznil předseda nadace pro novou kulturu vody Pedro Arrojo. Denní přísun 30 až 40 litrů vody pro jedince by měl být zaručen a chráněn mezinárodními dohodami, pokud to bude nutné, dodal.
"Z principu nemá smysl brát na to ekonomická měřítka. Lidská práva se ani nekupují, ani neprodávají, ani se s nimi neobchoduje na burze, ve Wall Streetu. Je to kategorie, která se musí účinně zaručit, nikoliv však s ekonomickým dopadem," zdůraznil.
Je také zapotřebí vzít v potaz i vodu užitkovou, která je dodávána do vodovodního řadu, na WC, ale i lidem, kteří žijí na periferii. Tato součást životního zdroje je obdobná jako právo na zdraví či vzdělání pro kteréhokoliv člena společnosti, kterým jsou tato práva zpřístupněna jako minimální veřejné služby, "i když nemají peníze".
Nejdražší, voda pro obchodní účely
Na tuto vodu by měly být zavedeny rostoucí bloky cen - tedy čím vyšší je spotřeba, tím více by měl občan platit za přístup k vodě. Toto schéma by umožnilo podněcovat lidi, aby dobře vodu využívali, a aby ten, kdo nabízí služby, využil přebytky k dotování osob s nízkými prostředky.
Nejdražší by měla být voda používaná k obchodním účelům, tedy v průmyslu apod. Jde o 70 procent celkového objemu vody užívané ve společnosti. Poplatky by měly pokrýt náklady na ni.
Nikdy by však ekonomické využití vody nemělo mít přednost před lidskými právy, zdůraznil Arrojo.
Klíčovou roli v nakládání s vodou hrají národní i místní vlády, které jsou také povinny poslouchat lidi. S ohledem na vodu by se nikdy postavení občana nemělo změnit v postavení klienta, upozornil. Zodpovědnost za hospodaření s vodou musí převzít celá veřejnost, řekl dále.
