Tu noc se zaměstnanec chersonské radnice Maksym Ražanjajev několikrát probudil. Během necelých dvou let ruské invaze na Ukrajinu si na výbuchy zvykl, ale tato noc na 6. června 2023 se mu zdála nezvykle klidná. Za úsvitu ho konečně probral telefonát z práce. Dozvěděl se zprávu, které odmítal uvěřit. Vodní elektrárna Kachovka byla spolu s přehradou zničena. Statisíce kubíků vody se řítily do měst a vesnic dvou samosprávních ukrajinských oblastí: Chersonské a Mykolajivské.
Ražanjajev zapnul sociální sítě a hned uviděl fotografie osad nacházejících se v blízkosti přehrady. Voda už je zaplavila. Lidé seděli na střechách domů, aby si zachránili život.
Z Chersonu je to k přehradě devadesát kilometrů. Ražanjajev odhadoval, že má pět hodin, než voda zaplaví město. Vzbudil své staré rodiče, vzal jejich doklady a odvezl je na druhou stranu Chersonu, dál od řeky. Ve svém malém autě vyzvedával sousedy a takových cest podnikl ráno několik. Kolem poledne se ulice, kde bydlel, ocitla pod vodou.
Poté se připojil ke skupině záchranářů na člunech a pokračoval v několikadenní evakuaci lidí a zvířat. Další dva týdny vytahoval z vody těla mrtvých. Maksym Ražanjajev je jedním ze svědků této tragédie, jehož výpověď zdokumentovali vyšetřovatelé válečných zločinů z ukrajinské iniciativy The Reckoning Project.
Nesnesitelný zápach
Navzdory hromadné evakuaci západního břehu Dněpru, kde se nachází Cherson a který kontroluje ukrajinská armáda, podle generální prokuratury zemřelo 35 lidí.
Počet mrtvých na levém břehu, který od prvního dne invaze ovládá ruská armáda, není známý. Okupační úřady hlásily 53 mrtvých. Může jich být ale víc, protože se tato část nachází v nížině a byla silněji zaplavená. Ukrajinští novináři se telefonicky spojili s obyvateli levého břehu, kteří vypověděli, že je okupační úřady a ruská armáda nechaly napospas osudu. Ukrajinská pohraniční stráž vyslala na levý břeh řeky drony, aby shazovaly lidem na střechy balíčky s pitnou vodou a potravinami.
"V zaplavených ulicích byl nesnesitelný zápach," vzpomíná Ražanjajev. "Musel jsem pracovat v plynové masce. Voda smrděla, byla znečištěná směsí odpadu z domů, nábytku, hlíny a tun zeminy ze dna Kachovské přehrady, kde všechno desítky let hnilo. Městská kanalizace byla zaplavená, plavaly v ní splašky, mrtvá zvířata i ryby," popisuje. Z vody musel všechno vyndat, aby zabránil vypuknutí infekce.
"Ruská armáda Cherson okupovala osm měsíců. Během této doby jsem žil ve městě, protože moje žena porodila syna a my jsme nemohli odejít," říká Ražanjajev. Když ukrajinská armáda v listopadu 2022 Cherson osvobodila, myslel si, že nic horšího než okupace jeho rodinu nemůže potkat. "Ale pak nás Rusové začali denně ostřelovat a zničili přehradu."
Podle Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny a zprávy Programu OSN pro životní prostředí se v zóně ekologické katastrofy nacházelo více než osmdesát ukrajinských osad, v nichž žilo sto tisíc lidí. Voda stoupla o pět až deset metrů a zaplavila přírodní rezervace, lesy, obilná pole, chemické závody i hřbitovy. Rychlý příval vody odsoloval Černé moře.
V Chersonu stála voda tři týdny. Když opadla, zůstaly na budovách stopy ropy. Ještě rok po povodni jsou na půdě po každém dešti vidět ropné skvrny.
Kachovská přehrada zásobovala pitnou vodou pět oblastí Ukrajiny. I rok po tragédii se obyvatelům měst, jako je Nikopol nebo Marhanec, stále vozí voda v barelech. Místní ji pořád musí odebírat do lahví: každý má k dispozici několik litrů na den pro domácí potřebu. Zemědělci rok po katastrofě nemají dost vody pro zavlažování. Dno nádrže je nyní zarostlé stromy a rostlinami, včetně ambrozie, která je pro člověka nebezpečná.
Každodenní ostřelování
Po záplavách začal Maksym Ražanjajev pracovat na inspekci životního prostředí v Chersonu, kde zkoumá dopady války. Od té doby se svými kolegy denně v neprůstřelných vestách jezdí do míst, která Rusové ostřelují. Cherson je od ruských pozic na druhém břehu Dněpru vzdálený tři až pět kilometrů. Ražanjajev říká, že každý den ve městě slyší asi dvacet výbuchů.
Ulice Chersonu jsou i přes den prázdné. Většina obyvatel odešla a ti, kteří zůstali, se skrývají před bombardováním. Ražanjajevův kolega z inspekce životního prostředí Oleh Kajdašov žije už rok se svou ženou ve sklepě jednoho z domů. A to nejsou všechny problémy, které jeho rodinu potkaly.
Za okupace Rusové Kajdašovy syny mučili. Po osvobození Chersonu v listopadu 2022 byl jeho byt zničen granátem a chalupu zaplavila voda. Jako inspektor chersonské ekologické služby odebral vzorky půdy, které nakonec ukrajinské úřady zahrnuly do vyšetřování zničení Kachovské přehrady.
Ukrajinská prokuratura trestní řízení zahájila hned v prvních hodinách po tragédii. Mezinárodní humanitární právo důrazně chrání bezpečnost přehrad, hrází a jaderných elektráren. Jejich zničení je považováno za válečný zločin. Samostatně ukrajinští prokurátoři vyšetřují ekologickou tragédii (takzvanou ekocidu), protože není možné obnovit životní prostředí, které v regionu existovalo před katastrofou.
Podle Maksyma Popova, poradce ukrajinského generálního prokurátora pro otázky životního prostředí, se vyšetřování potýká s mnoha obtížemi. Některá dotčená místa jsou stále okupovaná a ekologové se dostávají pod palbu. Jen málo zemí na světě vyšetřuje zničení přehrady během války, proto není snadné se těmto podmínkám přizpůsobit.
Výbuchy přehrad
Podle zprávy organizace Truth Hounds, která dokumentuje válečné zločiny, se ruská armáda zmocnila kontroly nad kachovskou vodní elektrárnou už 24. února 2022. Území kontrolovala v době tragédie a okupuje ho i nyní. Týden před výbuchem ruská vláda povolila nevyšetřovat havárie na vodních stavbách, "k nimž došlo v důsledku nepřátelských akcí, sabotáží a teroristických činů". Přibližně ve stejné době ruská armáda vyhodila do povětří dvě další malé přehrady v Doněcké oblasti, které zaplavily vesnice, připomíná Maksym Popov.
"Přehrady byly zničeny i během jiných válek, ale nebyly tak velké a tyto zločiny nebyly vyšetřovány. Ukrajina je první zemí, která na to vynakládá prostředky. Díky tomu se ve světě zintenzivnila diskuse o zločinech proti životnímu prostředí," říká Maksym Popov. Evropská unie přijala směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí, Belgie zařadila trestný čin ekocidy do svého trestního zákoníku a Shromáždění smluvních stran Římského statutu diskutuje o zařazení ekocidy mezi mezinárodní trestné činy.
"Válka na Ukrajině se lidem v jiných zemích může zdát vzdálená, ale není tomu tak. Tragédie Kachovské přehrady již mění svět," míní Popov.
Ukrajinská generální prokuratura připouští, že soudy v souvislosti s tragédií v Kachovce mohou trvat roky. Nebude se jednat o jediný proces. Popov vysvětluje, že se postupně na lavici obžalovaných ocitnou ti, kdo vydali rozkaz k odpálení přehrady a naplánovali operaci, i když si uvědomovali její ekologické důsledky. Procesy budou probíhat u ukrajinských soudů, ale mohou se konat i v jiných zemích na základě principu univerzální jurisdikce. Ukrajina také počítá s Mezinárodním trestním soudem, který odpovědnost za způsobení nadměrných škod na životním prostředí řadí mezi válečné zločiny.
Článek byl připraven v rámci iniciativy The Reckoning Project ukrajinských a mezinárodních reportérů, analytiků i právníků, jejímž cílem je zdokumentovat válečné zločiny Rusů na Ukrajině. Autoři tohoto projektu shromažďují výpovědi svědků možných válečných zločinů a zaznamenávají je neutrálním způsobem podle metodiky, která je činí použitelnými pro soudní spory.
Video: Záběry zničené Kachovské přehrady (6. 6. 2023)
