Vancouver/Praha - Na olympijských sportovištích ve Vancouveru a okolí už se místo závodníků a hráčů prohánějí úklidové čety. Olympijská vesnice se vylidňuje. Hry jsou minulostí, elita sněhových a ledových mužů a žen se zase sejde až za čtyři roky v Soči.
Ale kde jedni končí, druzí začínají. Vancouver, provincie Britská Kolumbie a celá Kanada teď spočítají, kolik se vydělalo. Nebo prodělalo?!
A možná se dopočítají čísel, která se jim nebudou moc líbit, podobně jako tomu bylo v České republice po loňském lyžařském šampionátu v Liberci.
Celkové vybudování areálů a zázemí pro šampionát spolklo 1,9 miliardy z veřejných rozpočtů. Další peníze šly od státu a na poslední chvíli i od Libereckého kraje. Oproti původním předpokladům stála pořadatelská část o 30 milionů navíc, tedy 623 milionů. S 200 miliony korun přispěla na závody Mezinárodní lyžařská federace (FIS), zbytek si měli zajistit pořadatelé sami vlastním marketingem a prodejem vstupenek. Potřebné peníze tým Kateřiny Neumannové nezískal.
Stát tak zaplatil navíc dalších 259 milionů korun. Hospodaření navíc skončilo ztrátou 81 milionů. Původní suma ale stále narůstá o úroky. K polovině února se tak vyšplhala již k 111 milionům korun.
I vancouverský rozpočet výrazně převýšil původní plány. Počítalo se s investicemi ve výši 1,5 miliardy amerických dolarů. Teď to vypadá na šest, možná až osm miliard.
Jen bezpečnostní opatření stála skoro miliardu dolarů oproti původně očekávaným 200 tisícům. Zahajovací ceremoniál byl nejdražší v historii zimních olympiád, podle kanadských médií přišel na 38 milionů dolarů (což je ovšem téměř desetkrát méně než stál ceremoniál v Pekingu).
Hry velmi negativně ovlivnila globální finanční krize. Sponzorů proto bylo málo, někteří nemohli své závazky kvůli vlastním potížím splnit, například zkrachovalý General Motors.
Olympijskou vesnici z části zaplatí daňoví poplatníci. Britská Kolumbie už snížila výdaje na zdravotnictví a kulturu.
Vancouver sice získal novou dálnici, nové byty a v posledních pěti letech olympiáda vytvořila tisíce pracovních míst, ale málokdo počítal, že náklady narostou do takové výše.
"Budeme to splácet do konce našich životů," tvrdí Chris Shaw, aktivista skupiny, která ve Vancouveru bojovala proti uspořádání her.
Pořádat dnes podobné sportovní svátky už je finančním rizikem. Skutečné náklady totiž obvykle vysoce převýší ty plánované.
Stalo se to Aténám, které skončily po letní olympiádě v roce 2004 s dluhem sedmi miliard dolarů. Sydney v roce 2000 tratilo 2,3 miliardy dolarů. Už teď stoupá rozpočet příštích her v Londýně.
Můžeme jen spekulovat, jak by dopadla Praha, kdyby její kandidatura byla stále aktuální. Kolikrát vyšší by byly náklady, zpočátku odhadované na 132 miliard korun.
Komentátor deníku Vancouver Sun Vaughn Palmer nabádá své krajany k mírnému optimismu. "Něco se nám vrátí z televizních práv, prodeje lístků, od sponzorů a něco nám tady přece jen zbude. Máme například novou dálnici, kterou jsme potřebovali."
Starosta Vancouveru Gregor Robertson v deníku Globe and Mail přesvědčuje obyvatele města, že pozitiva je třeba vidět v dlouhodobém horizontu. Vancouver podle něj přilákal pozornost světa, nalákal do budoucna turisty a ukázal se jako středobod pro byznys a podnikání v celém Pacifiku.
Vancouver ovšem průběh samotných her podle očekávání zvládl. Sněhu bylo nakonec dost, po počátečních zmatcích fungovala dobře doprava, obavy z toho, že lidé ve městě a v provincii Britská Kolumbie zůstanou k olympiádě chladní a neteční, se nepotvrdily.
Atmosféra prý nakonec byla lepší než před osmi lety v Salt Lake City nebo před čtyřmi lety v Turíně.
"Nikdy jsem se při olympiádách nesetkal s takovým entusiasmem, jako tady ve Vancouveru," prohlásil šéf Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Jacques Rogge.
Vancouverské hry ale budou také navždy spojeny se smrtí gruzínského sáňkaře Nodara Kumaritašviliho, který se zabil při tréninkové jízdě několik hodin před zahajovacím ceremoniálem.
A dlouho se zřejmě bude vracet otázka, zda trať nebyla zbytečně rychlá a nebezpečná nebo zda nosníky nemohly být zakryty od počátku a ne až po smrti závodníka.
"Máme morální zodpovědnost za to, co se stalo," řekl Rogge.
