Gdaňsk (Od našeho zpravodaje) - Skupinka Severokorejců postává a pokuřuje před hlavní bránou do gdaňských loděnic.
"Ještě před půlrokem vůbec nesměli do města. Vozili je dodávkami přímo z ubytovny," říká Fryderyk Radziusz, místopředseda odborového závodního hnutí Solidarita.
Protože polští loďaři odjíždějí do Norska, kde mají až pětkrát větší plat, nezbývá loděnici, která se proslavila bojem proti komunismu, už nic jiného, než požádat o pomoc při hledání zaměstnanců právě nejkrutější komunistický režim na světě.
"Dostávají stejné peníze jako Poláci, tedy 3000 zlotých (asi 22 000 korun), ale většinu z toho musejí stejně odevzdat režimu," dodává Radiusz a vyjmenovává další národnosti, ze kterých pocházejí zaměstnanci nejslavnějších loděnic v Evropě.
Jsou tady Ukrajinci, Rusové, Indové nebo Rumuni. Těch tu ale zůstalo jen málo, protože podle Radiusze měli špatnou pracovní morálku a do práce se jim moc nechtělo.
Poláci, kteří zde zůstávají, mají se "Stoczniou" spojený celý svůj život. Mnohdy zde pracují celé rodiny od dědečka přes otce nebo strýčka až po syny či vnuky.
Nový začátek "Made in Ukraine"
Včera gdaňské závody oslavily 60 let novodobé historie. Je co slavit. Loděnice, které prošly hlubokou krizí v 90. letech a stojí na pokraji bankrotu, mohou být už 5. prosince "zachráněny". Jako živá voda na místní zaměstnance působí příchod nového investora.
Donbas Industrial Union vede třetí nejbohatší ukrajinský oligarcha Serg Taruta. Ten slíbil, že z bývalé ikony demokratického Polska a současných chátrajících loděnic, udělá do pěti let třetí největší výrobnu lodí v Evropě. Zaměstnanci už nebudou odjíždět za prací na západ, ale budou se vracet zpět, tvrdí.
"Donbas to je oligarcha, nejbohatší, přiletěl soukromým letadlem. Před půl rokem koupil hutě v Czenstochowe. Naši kolegové z tamní Solidarity říkají, že je všechno v pořádku a že to, na čem se dohodli plní," říká Radziusz.
Text a foto: Roman Staněk, Mapa: Solidarnošč Gdaňsk
Lodě a větrné elektrárny
Taruta má s loděnicemi, které koupí za 400 milionů dolarů (asi 7,3 miliardy korun), velké plány. Nakoupil doly na rudu v jižní Americe a potřebuje lodě, které by ji mohly převážet do jeho hutí ve Spojených státech a Evropě. A nejlevnější přece je, vyrábět si lodě vlastní.
Cesta k demokracii
Polské město Gdaňsk leží v ústí řeky Wisly a výroba lodí zde byla tradicí už po tisíc let. Do přístavu se dovážel petrolej a vyváželo se odsud uhlí. V roce 1772 byl Gdaňsk zabrán Pruskem. Kromě několika let během napoleonských válek zůstával Danzig v německých rukou až do konce první světové války.
Na konci 30. let Adolf Hitler požadoval, aby bylo město vráceno Německu, Polsko však odmítlo. 1. září 1939 vnikly německé jednotky do Polska, zabraly Gdaňsk a bombardovaly Varšavu. Velká Británie a Francie vyhlásila Hitlerovi válku a tím začala druhá světová válka.
V roce 1980 začali dělníci loděnic stávkovat kvůli prudkému zvýšení cen masa. Tyto stávky se změnily v otevřený protest proti komunistickému režimu. Dělníky vedl elektrikář Lech Walesa, který stanul v čele vzniklého hnutí Solidarnošč (Solidarita).
Všechny demokratizační snahy však byly zastaveny v roce 1981, kdy bylo na celém území vyhlášeno stanné právo. V roce 1989 hnutí vyhrálo první demokratické volby v Polsku po 42 letech. Pád komunismu v Polsku pomohl také dalším zemím východního bloku.
Podle Radziusze chtějí Ukrajinci kromě lodí, vyrábět v bývalých "Leninových loděnicích" také například větrné elektrárny.
Gdaňské loděnice vyrábějí lodě kvalitní. Navíc, díky své minulosti se těší podpoře celé polské společnosti.
Silná Solidarita přesvědčí téměř každou polskou vládu, která je u moci. Když to nejde jednáním, sjedou se dělníci, demonstrují, zapalují pneumatiky, vyhrožují a nakonec dosáhnou svého.
Přesně tak to bylo před čtrnácti dny, kdy loďaři dali najevo vítězi polských voleb - Občanské platformě, že nestrpí další odklad privatizace. "´Přišla nová vláda a nový ministr chce všechno zastavit," upozorňuje Radziusz.
Splatit dluh EU a 10 let nepropouštět
A jak se dívají odboráři na příchod investora, od kterého na uvítanou dostanou všichni zaměstnanci jednorázovou odměnu 450 zlotých (cca 3000 korun)? Odpověď Fryderyka Radziusze je poměrně jasná:
"Souhlasíme se vstupem investora, ale musí se to provést rychle, protože zaměstnanců ubývá a za chvíli nebudeme moci vyrábět. To by byla katastrofa, protože by závod zavřeli, rozprodali po částech. Vznikly by tady hotely a banky."
I když odboráři mluví o ukrajinském podniku téměř neustále v superlativech, tvrdě s ním vyjednávají o tzv. "sociálním balíčku". Zatím se dohodli na tom, že podnik nebude smět propustit zaměstnance po dobu 10 let.
"Oklamat nás nemohou, protože tady není Ukrajina, tady je Evropská unie, tady si nemohou vyhazovat lidi jen tak. Ale myslím, že to bude vpořádku," říká Radziusz.
Ukrajinci se také zavázali splácet velkorysé státní půjčky v hodnotě 1,8 miliard dolarů, které státní loděnice dostaly od polské vlády. EU totiž přímé vládní dotace firmám nedovoluje.
