Firmy registrované v Dubaji koupily od ledna do dubna nejméně 39 milionů tun ruské ropy za více než 17 miliard dolarů (362 miliard korun), což je podle dokumentů ruského celního úřadu asi třetina vývozu.
Záznamy o pohybu lodí ukazují, že část této ropy skončila ve skladovacích terminálech v SAE. Zbytek, zhruba 90 procent, se však nikdy nedotkl půdy SAE a místo toho plul přímo z ruských přístavů k novým odběratelům v Asii, Africe a Jižní Americe. List Financial Times to označuje za jeden z největších případů v historii, kdy byly přesměrovány globální energetické toky.
Obchod s energiemi v SAE byl na vzestupu už před invazí na Ukrajinu. Konflikt a následné západní sankce však tento vývoj výrazně urychlily.
Z dvaceti největších obchodníků s ruskou ropou za první čtyři měsíce letošního roku jich bylo osm registrováno v SAE, ukazují údaje celního úřadu. V případě obchodu s rafinovanými ropnými produkty, jako je nafta a benzin, je dominance SAE ještě vyšší - v zemi bylo registrováno deset z dvaceti největších obchodníků.
Rozkvět tohoto obchodu zemi ještě více obohatil, přes banky v SAE totiž protekly miliardy dolarů z prodeje ropy a místní zóny volného obchodu přilákaly desítky nových firem. Otestoval také vztahy se spojenci, například se Spojenými státy, které chtějí zachovat toky ruské ropy, ale obávají se nových obchodních tras, které by podkopaly sankce.
Spojené arabské emiráty jsou důležitým komerčním centrem už po staletí. Lákaly obchodníky, kteří přepravovali zboží mezi Evropou a Asií. V posledních letech se staly významným místem obchodu pro zlato, diamanty a zemědělské komodity, jako je čaj a káva. Pomohla jim zejména moderní podnikatelská infrastruktura, bankovní služby a mírná regulace.
Emiráty jsou osmým největším producentem ropy na světě. Nikdy však nebyly velkým místem pro obchod s ropou. Objem obchodu byl mírný a firma ADNOC z emirátu Abú Dhabí zřídila vlastní obchodní dceřinou společnost teprve před třemi lety. Blízkost země rostoucím africkým a asijským trhům a skutečnost, že se tam neplatí daň z příjmů fyzických osob, začaly však lákat obchodníky ještě před válkou na Ukrajině. Dalším lákadlem je politická neutralita země.
Obchodování s ruskou ropou z Dubaje není nelegální. Západní sankce jen zakazují dovoz této ropy do EU, Británie a dalších zemí prosazujících pravidla skupiny ekonomicky vyspělých zemí G7, což je i případ Švýcarska. Podle těchto omezení mohou západní firmy také nadále prodávat ruskou ropu do dalších částí světa, pokud se tato ropa prodává pod stanoveným cenovým limitem.
Uvedená opatření byla vytvořena kvůli tomu, aby ruská ropa sice zůstala na trhu, ale zároveň aby Moskvě snížila příjmy z prodeje ropy. Obchodníci registrovaní v Dubaji tak nemusí splňovat nařízení o cenovém stropu, řada z nich ale toto nařízení dodržuje, aby měli napojení na západní služby, jako je bankovnictví, pojištění a přeprava.
