Praha - Ve stejné době, kdy Organizace spojených národů varuje, že svět může tento rok přijít až o 51 milionů pracovních míst, a kdy Mezinárodní měnový fond očekává nejnižší růst světové ekonomiky od druhé světové války, schválila americká Sněmovna reprezentantů plán, který má znovu nastartovat americkou ekonomiku a zabránit dlouhotrvající recesi.
Před dlouhodobou recesí nás už nic neochrání, říkají pesimisté. Ve Spojených státech vše krachem trhu s hypotékami začalo, ozdravení americké ekonomiky by mohlo krizi ukončit, dávají naději optimisté. Podívejme se, oč v Obamově plánu na záchranu ekonomiky USA jde a kde ho mohou potkat problémy:
Kolik to bude stát?
Původně Barack Obama požádal Kongres, aby na oživení ekonomiky poskytl 825 miliard dolarů, tato částka však neprošla. Rozpočtový výbor Sněmovny reprezentantů ji snížil na 816 miliard a Sněmovna ji následně zvýšila na 819 miliard dolarů. Další změny lze očekávat od Senátu, kde mají sice demokraté většinu, ale republikáni zde mohou návrh procedurálně blokovat.
Co je cílem balíčku?
Obama spojil ekonomické a politické cíle. Částečně tak chce z peněz pokrýt financování svých předvolebních slibů jako reformy školství nebo investice do zelené energetiky. Ekonomickým dopadem bude vytvoření nových pracovních míst, snížení nezaměstnanosti a obnovení chuti amerických spotřebitelů k utrácení. Kvůli tomu také balíček počítá s úlevami na daních pro jednotlivce i podniky. Podle Obamy díky plánu získají práci téměř 4 miliony Američanů. V roce 2008 přišla ekonomika USA o více než 2,5 milionu pracovních míst.
Kam peníze konkrétně půjdou?
Nejvíce peněz bude investováno do veřejných projektů. Reforma školství, která zahrnuje například modernizaci učeben, přijde na 141 miliard dolarů. Stavby mostů, silnic a další infrastruktury spolknou 90 miliard dolarů. Zateplení domů a další zelené energetické technologie 54 miliard dolarů. Dvě stě sedmdesát pět miliard půjde na daňové úlevy, 102 miliard na podporu v nezaměstnanosti a rekvalifikaci a 87 miliard do fondů zdravotního pojištění pro chudé Medicaid.
V čem se plán liší od záchranného balíčku, který byl schválen na konci minulého roku?
Jde o strukturálně jiný plán a investice do jiného odvětví ekonomiky. Bushův plán řešil finanční krizi a nedostatek likvidity, Obamův se pokouší vyrovnat s ekonomickou krizí. První plán na to šel seshora a vlil 350 miliard (dalších 350 miliard chce uvolnit Obama) do krachujících bank, které měly následně sobě samým i Američanům začít tyto peníze dále půjčovat. Naproti tomu nynější plán je zaměřen na udržení ekonomiky v chodu a zajištění nových pracovních míst.
Jak rychle budou peníze připraveny?
Obama na plánu s vůdci obou stran v Kongresu pracoval už před svou inaugurací a chtěl, aby mu zákon na stole ležel již první den v úřadě. To se nepovedlo, ale zpoždění zatím není příliš velké. Zákon však ještě musí projít Senátem, kde mají větší vliv republikáni, a ti se ho budou snažit "ořezat", protože je podle nich neefektivní a drahý. Administrativa oznámila, že jejím záměrem je uvolnit až tři čtvrtiny peněz během příštího roku a půl.
Kam se poděla proklamovaná nestranickost?
Obě strany mluví o nutnosti zachránit krachující ekonomiku, neshodnou se však v tom, jak to udělat. Ve Sněmovně reprezentantů tak pro Obamův balíček nezvedl ruku ani jeden republikán. Obamův plán Republikánská strana obvinila z neúčinnosti a místo toho navrhla další snížení daní, které prý ekonomice pomůže více. I mezi republikány jsou spory, fiskální konzervativci upozorňují na obrovskou zadluženost USA a chtěli by moc vlády omezit, a nikoliv zvyšovat. Ze stejného důvodu kritizovali už Bushův "socialistický" balíček na záchranu bank.
Skončí "malé domů", nebo ne?
Obama sliboval, že se v jeho záchranném plánu nedočkáme tzv. earmarks, tedy přípisů, respektive "malých domů" konkrétním projektům, které zaplavují zákony týkající se úplně jiných věcí. Obama i jeho konkurent z prezidentských voleb John McCain chtěli s earmarks zatočit, i nyní však peníze na projekty typu "pro stav ekonomiky zásadně důležitý akvapark v Miami" půjdou.
O mnoha z nich totiž budou rozhodovat vlády jednotlivých států USA a předem se ví, které projekty doporučí, ačkoliv nebudou v zákoně přesně vyjmenovány - jako tomu musí být u earmarks. Neprůhlednost systému se tak naopak zvýší.
