"Celá budova se třásla, jako by byla vyděšená z toho nejhlubšího zahřmění, které jsem kdy slyšela. Naivně jsem běžela k oknu. Pak přišlo ještě mnohem větší zahřmění, zdálo se, že i samotný zvuk se tříští. Všude kolem létalo rozbité sklo. Bez přemýšlení jsem se schovala pod stolem," popsala úterní výbuch v libanonské metropoli korespondentka amerického deníku New York Times Vivian Yeeová.
"Když svět přestal pukat, otřela jsem si krev z očí a uviděla jsem, že můj byt je jako po demolici. Žluté vchodové dveře ležely na jídelním stole."
Novinářka popisuje i paniku, které po výbuchu propadla. Nemohla najít pas ani pořádné boty. Vyběhla ven po střepech z rozbitých oken a zjistila, že stará čtvrť, ve které bydlí, se proměnila v místo připomínající válečnou zónu.
Na ulici kolem ní projel člověk na motorce, a když si všiml její zakrvácené tváře, nabídl jí odvoz do nemocnice. Jenže brzy narazili na překážku: ulice byly zaplněné uvázlými auty a hordami sutě. Dál museli pokračovat pěšky. Cestou potkávali davy raněných lidí.
"Někdo mi později řekl, že obyvatelé Bejrútu, kteří vyrůstali v období patnáct let trvající libanonské občanské války, instinktivně hned po prvním výbuchu vyběhli z bytů na chodbu, protože věděli, že se roztříští okna. Já jsem nebyla tak dobře vyškolená, ale Libanonci, kteří mi v následujících hodinách pomohli, měli v sobě až srdcervoucí vyrovnanost pocházející z toho, kolik katastrof už v minulosti prožili. Téměř všichni pro mě byli cizinci, přesto se ke mně chovali jako k příteli," dodává novinářka.
V libanonské kanceláři americké stanice CNN v Bejrútu se nejdřív začala třást země. Tak silně, že lidé padli na zem a čekali, až to přejde. O zlomek vteřiny později se k otřesům přidal hluk tříštícího se skla.
"Když jsem se rozhlédl, viděl jsem, jak se ke mně blíží oblak žlutého prachu. Ulice byla posetá štěrkem a rozbitým sklem. Lidé běhali, křičeli a snažili se pochopit, co se to stalo," popsal korespondent americké televize Ben Wedeman.
Okna kanceláře byla vytržená ze zdí. Na chodbě leželo velké červené logo CNN, které ještě pár vteřin předtím viselo nad vchodem.
Luxusní čtvrť zkolabovala
Novinář Zajn Džafár byl v době výbuchu v centru města, kde sídlí centrály velkých firem, ministerstva i pobočka britské televizní stanice Sky News, pro kterou pracuje. Jde o luxusní čtvrť, ve které sice nebydlí moc lidí, ale každý den tudy mnoho Libanonců prochází.
"Moje první myšlenka byla: Tohle přece nemůže být zemětřesení," popisuje momenty po prvním, slabším výbuchu. "O několik vteřin později explodovala okna a odlétly dveře. Když jsem vstal ze země, vešla do mého bytu žena s dítětem a naříkala, aby jí někdo pomohl. Místnost zaplnil kouř a ozval se zvuk alarmů."
Na ulici se valil oranžový a pak černý dým. "Vypadalo to, jako kdyby všechno zkolabovalo. Budovy bez fasád, některé starší domy se do sebe zhroutily," popisuje centrum města. Lidé z domů zachraňovali veškerý svůj majetek v taškách a batozích, vzali si všechno, co zbylo a co unesli. Nikdo nevěděl, co se právě stalo, mluvili mezi sebou o raketovém útoku. V ulicích parkovalo několik sanitek.
"Zeptal jsem se pracovníka civilní obrany, jestli někoho zachraňují z bytů v budově. Odpověděl, že ano, že vytáhli několik těl a pátrají po dalších," dodává.
Ohlušující hluk odklízení trosek
Informace o tom, co se ve skutečnosti děje, přicházely postupně a byly čím dál chmurnější. Tlaková vlna vysklila okna budov, které stojí až čtyři kilometry od přístavu, kde k výbuchu došlo. V šest hodin odpoledne kouř zeslábl a změnil barvu dorůžova. Odhalil kaluže krve v ulicích, rozdrcené stromy a rozmlácená auta.
Skrz bulváry projížděly sanitky, ale i auta a motorky odvážející zraněné do nemocnic, které se okamžitě začaly plnit. Oblak kouře připomínající typický hřib po nukleárním výbuchu se ještě půl hodiny tyčil nad městem.
"Cestou k místu výbuchu bylo zpustošení ještě komplexnější. Celou čtvrť s nočními kluby to prakticky vymazalo. Ani týdny neustávajícího dělostřeleckého ostřelování nezpůsobily tolik ruin, a to ani během vrcholu občanské války," říká korespondent britského deníku The Guardian Martin Chulov.
Ve středu, druhý den po výbuchu, jsou nemocnice stále plné. Mrtví a zranění se teprve počítají. "Zvuk odklízení skla a trosek je ohlušující," píše na Twitteru novinářka z agentury AP.
