Londýn - Spánek a snění jsou nedílnou součástí života každého z nás.
To, jak se v noci vyspíme, do značné míry ovlivní celý náš den a nejrůznější spánkové poruchy komplikují život čím dál většímu počtu lidí.
Pro efektivnější noční odpočinek je důležité vědět, co se vlastně v našem mozku při snění odehrává.
Podle studie publikované v roce 2010 v odborném magazínu Journal of Neurology mohou například divoké noční můry, doprovázené trhavými pohyby a děsivými výkřiky, upozornit na vážná neurologická onemocnění, zejména Parkinsonovu chorobu nebo demenci.
Tyto příznaky se navíc mohou projevit i deset let před dalšími obtížemi, jež tuto nemoc provázejí.
Ti, kdo se bojí uléhat kvůli strachu z děsivých snů, by zase měli myslet na to, že čím později půjdou spát, tím spíš je noční můra vystraší.
Souvislost mezi ponocováním a zlými sny prokázala studie mezi 264 studenty. Ti dostali za úkol vyplnit dotazník o svých spánkových návycích a ohodnotit na stupnici od nuly do čtyř, jak často a s jakou intenzitou je trápí noční můry.
Ti, kdo chodili spát pozdě, uváděli v průměru číslo 2,10, zatímco takzvaná ranní ptáčata, tedy ti, kdo chodí spát dřív a dřív se probouzejí, uváděli průměrně jen 1,23.
Proč tomu tak je, vědci zatím nevědí, domnívají se ale, že to může mít souvislost s vylučováním stresového hormonu zvaného kortizol. Pokud se totiž kortizol vyplaví ve spánku, může podle všeho změnit povahu prožívaného snu, zejména ho zdramatizovat a udělat z něj noční můru.
Videohry jako trénink
Naopak změnit děsivý sen na příjemný prožitek mohou lidé tím, že si uvědomí, že sní. A studie prokázaly skutečnost, že větší schopnost ovládat své sny mají lidé, kteří holdují počítačovým hrám.
"Pokud trávíte hodiny ve virtuálním světě, v podstatě to trénujete. Počítačoví hráči jsou zvyklí, že si mohou virtuální realitu upravovat a pak to uplatňují i ve spánku," vysvětlil severu MSNBC psycholog z Grant MacEwanovi University v Kanadě Jayne Gackenbach.
Na otázku, proč vlastně sníme, ale zatím vědci přesvědčivou odpověď nepřinesli.
Jisté je, že spát musí každý. Kdy a jak dlouho ale záleží na každém jednotlivci i společnosti, v jaké žije. Spánkové návyky ale máme do jisté míry zapsány i v genech.
