Brusel, Berlín - Ještě před nedávnem to znělo jako návrh stojící mimo realitu všech ekonomických souvislostí současného světa. Jako krok do neznáma zatížený obrovskými riziky, k němuž Evropská unie sáhne až v okamžiku, kdy už nebude vědět, kudy kam.
Dnes začíná o vydávání společných evropských obligací, po nichž již delší čas pošilhávají ty unijní země, jež jsou nejvíce stiženy současnou finanční a hospodářskou krizí, uvažovat také Německo.
Tedy země, která při likvidaci státních dluhopisů, jež před časem vydala, platí v rámci Unie nejnižší úroky. Ačkoliv zatím nevydala žádné oficiální stanovisko, proti vydávání společných eurobondů už zjevně není striktně ani vládní Křesťansko-demokratická unie (CDU) kancléřky Angely Merkelové.
Merkelová v úterý jednala o současných finančních potížích eurozóny, a tedy i o myšlence euroobligací s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Po schůzce zopakovala své stanovisko, že nevěří, že by společně garantované evropské dluhopisy vyřešily současnou situaci v eurozóně.
Sarkozy se však s Merkelovou podle svých slov shodl na třech dalších opatřeních: eurozóna by měla mít kolektivní "ekonomickou vládu" pod vedením prezidenta Evropské unie, měla by zavést daň na finanční transakce a zakotvit princip vyrovnaného rozpočtu do ústavy členských zemí eurozóny. "Vládu" by tvořili šéfové států a vlád všech zemí eurozóny, scházela by se dvakrát ročně a vedl by ji prezident Evropské unie Herman Van Rompuy.
Schůzka obou politiků se uskutečnila přesně v den, kdy Eurostat přišel s oznámením, že růst německé ekonomiky činil ve druhém čtvrtletí tohoto roku pouhých 0,2 procenta. V prvních třech měsících to přitom bylo ještě 0,8 procenta a za minulý rok dokonce 3,5 procenta.
Ještě hůře ekonomicky je na tom právě Francie, kde je růst podle posledních čísel přesně nulový.
Vyšší úroky pro Německo, nižší pro Řecko
Jako první přišel s myšlenkou společných unijních obligací podle deníku Spiegel on-line nynější sekční šéf durynského ministerstva hospodářství Jakob von Weizsäcker ještě v době, kdy pracoval pro bruselský ekonomický think-tank Bruegel.
"Z krize se, jak se až doposud předpokládalo, jen tak nedostaneme," řekl v rozhovoru pro internetové vydání prestižního týdeníku. "Z toho důvodu se nyní také intenzivněji přemýšlí nad evropskými dluhopisy."
Proti unijním obligacím byly především ty země, které mají nízké zadlužení nebo jejichž ekonomika až doposud rostla slušným tempem. Vedle Německa tedy také Nizozemsko či Finsko.
Nápad naopak podporovalo Řecko a Portugalsko a nově také Itálie a Španělsko.
Zatímco Berlín si půjčuje s úrokem ve výši pod 2,5 procenta, v případě Říma a Madridu se úroky vyšplhaly již na šest a co se týče Atén a Lisabonu dokonce na úroveň deseti procent.
Podle odhadů by úroky z eurobondů činily přibližně pět procent. Jen Německo by tak na vyšších úrocích muselo každoročně zaplatit třicet miliard eur navíc. Nyní na splácení svých dluhů vydává každoročně přibližně tři sta miliard, když staré obligace nahrazuje novými.
Za "jedinou cestu", jak ven ze současné krize, označil společné evropské obligace také americký finančník maďarského původu George Soros.
Za hlavní výhodu eurobondů označují jejich stoupenci fakt, že by daly vzniknout obrovskému trhu s dluhopisy v hodnotě několika bilionů eur, téměř tak velikému jako v případě amerických obligací. Žádný investor by jej nemohl ignorovat.
Evropský měnový fond?
Společně s myšlenkou evropských obligací se v EU uvažuje o založení unijního "měnového fondu", který by působil jako garant a stabilizační faktor pro případ dalších podobných krizí.
Jeho základem by mohl být Evropský fond finanční stability (EFSF), s jehož pomocí mají být překlenuty současné potíže nejslabších článků eurozóny. Na odkoupení řeckých, portugalských, irských, italských a španělských obligací s cílem snížit úroky, které jsou z nich placeny, vynaložila EU již sto miliard eur.
Do konce příštího roku by to mohlo být dalších 500 miliard eur.
