Praha - Sociální stát Německo v krizi obstál. Musí se však změnit, aby se z ní dostalo.
S takovým tvrzením dnes souhlasí zástupci všech německých politických stran.
Shodnou se dokonce i na tom, v čem je hlavní nedostatek. Státní podpora nezaměstnaným je příliš vysoká vzhledem k nízkým mzdám.
Tady ale začíná spor: pravicová FDP tvrdí, že se dávky musí snížit, aby se lidem vyplatilo pracovat. Sociální demokraté (SPD) zase žádají minimální mzdu, která by byla výrazně vyšší než sociální dávky.
Dekadence pozdního Německa
Kreslený vtip z Frankfurter Rundschau shrnuje současnou německou diskusi o sociálním státu, zvláště o jeho základním kameni, kterým je od ledna 2005 dávkový systém Hartz-IV.
"Ale to je jen o pár eur víc, než mám na dávkách podle Hartz-IV," diví se v něm prostý Němec, kterému šéf nabízí pracovní smlouvu.
Šéf odpovídá s nadhledem: "Peníze? Vám jde jen o peníze? Není práce o něčem důležitějším? O smyslu, naplnění, poslání?"
Hartz IV totiž zajišťuje lidem, kteří přijdou o práci, příjmy ve výši nejméně 60 procent dosavadního platu po dobu tří let. Teprve potom je německý občan odkázán na dávky existenčního minima. Lidé na podpoře však musí přijímat i méně placenou práci, při níž mzdu zvyšují státní příplatky.
Německá sociální síť je proto mnohem pevnější než v Česku, která vyplácí podporu v nezaměstnanosti pouhých pět měsíců v maximální výši 50 procent dosavadního platu.
Westerwelle v útoku
Hartz-IV bere motivaci pracovat, postěžoval si šéf liberální FDP a vicekancléř Guido Westerwelle. Německo se podle něho propadá do "dekadence pozdního Říma", jehož občané rovněž žili nad poměry. Přitom je nic nenutilo pracovat, protože jejich příjmy byly vysoké i bez práce.
Westerwelleho výpad ocenili někteří novináři.
Například Richard Wagner v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung upozornil, že dávky Hartz IV jsou vypočteny, aby i nezaměstnaný Němec mohl naplnit své existenční i kulturní a politické nároky. Německo se tak stává naplněním komunistické vize: "Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb".
Naopak Berliner Zeitung přirovnal Westerwelleho vystoupení k rakouskému populistovi Jörgu Haiderovi.
Starosti meklenburského číšníka
Westerwelleho pochopitelně odsoudili sociální demokraté.
"Především neplatí, že příjemci Hartz-IV mohou mít stejný příjem jako ti, kdo pracují," upozornil v rozhovoru pro Aktuálně.cz Philipp Steinberg, který je ekonomickým poradcem předsedy SPD Sigmara Gabriela.
Němci nemají minimální mzdu, ale odbory jednotlivých spolkových zemí se domlouvají se zaměstnavatelskými svazy na takzvaných tarifech. Nejmenší mzdu 1555 eur měsíčně mají podle Steinberga číšníci v Meklenbursku-Předních Pomořanech.
Rodina se dvěma dětmi má přitom ve východním Německu nárok na dávky z Hartz-IV ve výši 1548 eur.
Steinberg upozorňuje, že shoda je pouze zdánlivá. Pokud má číšník rodinu se dvěma dětmi, neplatí žádné daně, ale pouze 311 eur sociálních odvodů. Stát mu naopak na dětských přídavcích vrací 648 eur a dotuje jeho bydlení 150 eury. Číšník tak má o 500 euro víc, než kdyby byl na dávkách Hartz-IV.
Přesto i Steinberg připouští, že zvláště východoněmecké mzdy jsou příliš blízko zaručeným sociálním příjmům. "Křesťanské odbory neumějí domluvit dobré tarify," tvrdí.
Sociální demokracie podle něho nemůže připustit snížení dávek, proto se musí zákonem stanovit minimální mzda.
Německo by tím napodobilo Českou republiku, kde minimální mzda 8 tisíc korun dosahuje třetiny průměrného platu.
Kdy jsou Němci chudí
Politici z levice i pravice přitom nezpochybňují názor ekonomických expertů, že právě Hartz-IV přispěl k nebývalému růstu příjmových nerovností.
"Pomohl lidem s úplně nejnižšími příjmy, doplatila na něj však dolní střední třída," připouští i Philipp Steinberg a dodává: "Bohužel to musím říct, i když systém prosadila naše koalice se Zelenými."
Hartz-IV sice lidem zaručil nějaký příjem, zároveň však byli nuceni přijímat horší práci, a tím se stali závislými na podpoře.
"Najednou zjistili, že stojí těsně na okraji sociální propasti. Spadli by tam, kdyby jim byl Hartz-IV odebrán," vysvětluje Steinberg, že jde především o psychologický problém.
Ovšem také nová podpora v nezaměstnanosti přispěla k tomu, že se podíl domácností pod prahem chudoby zvýšil z deseti procent před deseti lety na 14 procent v roce 2008, ve východním Německu dokonce na 20 procent. V případě jednočlenné domácnosti jde o úroveň 925 eur měsíčně, u čtyřčlenné rodiny necelých 2000 eur.
To ovšem neznamená, že jsou třeba východní Němci chudší než občané Česka, které je nejrovnostářštější zemí Evropy s pouhými osmi procenty chudých domácností. Kupní síla obyvatel bývalé NDR je stále o čtvrtinu vyšší a pod německou hranicí chudoby propadá víc než polovina českých domácností.
Rozhodne Porýní
V každém případě němečtí experti považují propad příjmů domácností za základní příčinu krize, protože snižuje celkovou kupní sílu a tím i ekonomický výkon.
Dokud se rozdíly nezmenší, cestu z krize Německo nenajde, míní například Gustav Horn z düsseldorfského Institutu pro makroekonomický výzkum.
Spor, jak sociální stát přestavět, rozhodne hlavní vládní strana CDU. Čeká však do května na volby v nejlidnatější spolkové zemi Severním Porýní-Vestfálsku. Když vládní koalice vyhraje, udrží většinu ve Spolkové radě, druhé komoře německého parlamentu a bude moci snížit dávky. Pokud volby v Porýní přinesou většinu ve Spolkové radě opozici, reformu domluví CDU se sociálními demokraty.
S rozumem v koncích
"Za bývalé NDR to bylo všechno přehlednější," stěžuje si jeden ze štamgastů v baru poblíž nádraží v Teltowě, braniborském městečku hned za hranicí někdejšího západního Berlína. Do baru chodí na freiberské pivo a na placený televizní kanál, který vysílá klipy ze sedmdesátých a osmdesátých let.
"K tomu jsme tehdy neměli přístup," říká muž, který po převratu založil živnost jako zedník. Přesto tvrdí, že ho živí manželka.
"Někdy vydělám přes tři tisíce měsíčně, platím ale daně za celou rodinu. Nakonec mi zůstane 1600 eur, a to je méně než manželka, která je ve státní správě," popisuje svou situaci.
Už vůbec nechápe smysl, proč má vyšší příjem i jeho dcera, která vydělá až 1500 eur jako kadeřnice, a které Hartz-IV doplácí dalších 500 eur. "Přitom bydlí zadarmo u nás," podivuje se živnostník nad tím, jak stát přerozděluje i uvnitř jeho rodiny.
