Vídeň/Praha - Vídeň není jen město valčíků, noblesních kaváren a ještě lepší kávy. Stejně jako švýcarská Ženeva i rakouská metropole platí odjakživa za baštu diplomatů. Byť už Rakousko dávno není světovou velmocí.

Ve Vídni sídlí OPEC, OBSE, MAAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii)… Mají tu i proslulou Diplomatickou akademii Vídeň, v Česku známou hlavně tím, že ji řídil spisovatel Jiří Gruša.

Bez kravaty, nedostudovaný

Země, která učila svět diplomacii, teď tentýž svět diplomaticky zaskočila. Šéfem svého vlastního ministerstva zahraničí totiž udělala člověka, který do žádných příruček pro diplomaty nepasuje.

Nerad nosí kravatu, nemá dostudovanou školu a ještě před třemi lety jezdil po Vídni v černém hummeru a v doprovodu polonahých žen rozdával kolemjdoucím kondomy.

Jmenuje se Sebastian Kurz a je mu teprve 27 let, což z něj činí vůbec nejmladšího ministra zahraničí v celé Evropské unii. Zlí jazykové navíc dodávají, že se svým nagelovaným účesem vypadá spíš jako teenager než politik, který má být rovnocenným partnerem takovým veličinám, jako je americký šéf diplomacie John Kerry, či dokonce jeho ruský protějšek Sergej Lavrov.

Samotní rakouští diplomaté mu prý přezdívají „Maturant".

„V Itálii si někdo, komu je 27 let, nemůže dělat naděje ani na křeslo v parlamentu. A jen o pár set kilometrů dál za našimi hranicemi se Sebastian Kurz, ročník narození 1986, stal novým ministrem zahraničí," poznamenává italský list Il Fatto Quotidiano.

Jak skloubit státnice a státníky?

Německý deník Süddeutsche Zeitung zase pokládá řečnickou otázku, zda je možné skloubit práci šéfa rakouské diplomacie se státnicemi na právech (které na Kurze stále ještě čekají).

Rakušané ale moc dobře vědí, co dělají. Byť bylo od začátku jasné, že na mezinárodní scéně budou nad jejich krokem všichni nevěřícně kroutit hlavou.

Pro lidoveckého vicekancléře Michaela Spindeleggera z ÖVP dopadly zářijové volby katastrofálně - jeho strana ještě nikdy neměla horší čísla. Nejhoršího výsledku v dějinách docílila i sociálnědemokratická SPÖ kancléře Wernera Faymanna.

Lidovci a socialisté sice znovu vytvořili společnou vládu (Werner Faymann dnes složil kancléřskou přísahu), nové vládě se ale v Rakousku říká „koalice poražených". Kvůli protestům proti další „zpátečnické" velké koalici muselo město dokonce nechat pro demonstranty uzavřít proslulý Ballhausplatz.

Sebastian Kurz, nová tvář

Jediné, co může Rakušany uklidnit, je nová, neopotřebovaná a přitom populární tvář. A Sebastian Kurz takovou nepochybně je.

Mnozí ho považují za vůbec největší politický talent, jaký Rakouská lidová strana v posledních letech měla. Dokonce větší než někdejší rakouská star z éry Wolfganga Schüssela - aférami opředený šéf státní kasy Karl-Heinz Grasser.

„Je to možná nejzajímavější politik za dlouhou dobu, kontrast k běžným ministerským obličejům, z nichž žádný není mladší než 50 let," popsal Kurze před časem (když se ještě nevědělo, že bude řídit diplomacii) rakouský zpravodajský magazín Profil.

Mladého politika s téměř dětskou tváří zná - což si nechala ÖVP otestovat - 93 procent Rakušanů. „Všichni ho mají rádi," tvrdí šéf štýrských lidovců Hermann Schützenhöfer.

Doba, kdy coby šéf mladých lidovců (jímž je mimochodem dodnes) získával přívržence výkřiky jako „geil" (boží) nebo „cool", jsou navíc dávno pryč. Dnes platí Sebastian Kurz za vynikajícího řečníka, stratéga a politika, kterému se povedlo nemožné: v zemi, kde ve volbách pravidelně boduje krajní pravice, rozjet projekty, které výrazně usnadňují integraci cizinců do většinové rakouské společnosti.

V dubnu 2011 z něj totiž lidovci udělali - jak jinak než překvapivě - státního tajemníka pro integraci. Rakouská média byla tou dobou plná posměšků a karikatur, jak že má dítě tak těžkou roli zvládnout.

Kurz se však v nové roli našel - postupně prosadil uznávání zahraničních kvalifikací, zavedl semináře pro přistěhovalce, jazykové kurzy pro imámy… Ač lidovec, vysloužil si chválu dokonce od silně levicových organizací, které v Rakousku pomáhají uprchlíkům a cizincům.

Posměšků a karikatur je teď proto v rakouském tisku o poznání míň.

„Není levicový ani pravicový," dočtou se třeba čtenáři v Profilu. „Prostě (jen) pragmatický a rozumný."

Text jsme převzali od sesterské redakce deníku Insider