Kyjev (od našeho zpravodaje) - Nástupiště hlavního kyjevského nádraží je plné. Podél kolejí nervózně čeká asi stovka lidí.
V rukách mají květiny, modré a žluté balonky, ukrajinské vlajky. Opodál stojí skupinka uniformovaných vojáků. Živě si povídají - a neustále kontrolují čas na informační tabuli.
Jeden z nich drží modrou knihu se zlatým křížem. Asi bibli.
Vlak z východoukrajinského Charkova má zpoždění. Sedm minut je pro lidi na perónu jako celá věčnost.
365 dní a 7 minut čekají na své blízké.
"Na první kolej přijede vlak EC 725 Charkov-Kyjev, ve kterém se vracejí příslušníci 25. praporu Kyjevská Rus ze zóny protiteroristické operace. Děkujeme našim hrdinům za odvahu," zazní najednou z nádražního amplionu. Netrpělivá atmosféra na nástupišti ještě zhoustne.
Rok v šedinách
"Čekáme na tatínka. Jmenuje se Dmitrij," říká dáma okolo padesátky. Na nádraží přišla s dcerou.
"Ten rok byl hrozný. Podívejte, jak jsem zešedivěla. Teď už ale bude všechno v pořádku," říká s úlevou.
Davem se proplétá babička menší postavy. Tu a tam prohodí pár slov s vojáky. "Můj vnuk je velitel jednotky. Nemůžu se ho dočkat. To čekání je příliš dlouhé," říká Věra Alexandrovna.
Dobrovolnický prapor Kyjevská Rus, na který všichni tak napjatě čekají, založili bývalí aktivisté, kteří na Majdanu demonstrovali proti režimu prezidenta Viktora Janukovyče. Od loňského léta bojuje v Doněcké oblasti proti proruským separatistům.
Na východě Ukrajiny zažili dobrovolníci pravé peklo. Jejich prapor působil v tragicky proslulém Debalceve.
Výstupek fronty s důležitým železničním uzlem, který se zařezával mezi dvě separatistické republiky, vzali na přelomu ledna a února rebelové útokem. Ofenziva proruských jednotek pokračovala - navzdory podepsanému příměří.
Podle neoficiálních informací přišla ukrajinská armáda v Debalceve až o několik stovek mužů. Mezi mrtvými byli také příslušníci praporu Kyjevská Rus.
"Sláva hrdinům"
Čekání je u konce. Kyjevské nádraží propuká v jásot. Z vagónů vystupují vojáci.
Jejich blízcí je zasypávají květinami. V očích se lesknou slzy. Zní ukrajinská hymna a sborové: "Sláva hrdinům! Hrdinům sláva!"
Unavené a lehce zmatené dobrovolníky atakují špunty od šampaňského. Korkovému nebezpečí čelí ochotně.
Jsou doma, válečné hrůzy zůstaly daleko na východě. Mírný Kyjev jim po roce na frontě musí připadat jako svět z jiné reality.
"Takové přivítání jsem vůbec nečekal. Překvapilo mě, že lidi přišli za námi na nádraží," říká nadšeně Andrej.
"Naše jednotka byla v Debalceve loni v létě i letos v zimě. Obzvlášť v zimě to tam bylo velmi těžké. Teď se vracíme z Popasné v Luhanské oblasti. Je tam více méně klid. Žít se tam dá," tvrdí.
"Mnoho našich lidí zemřelo v Debalceve. Přišli jsme tam o sedmnáct kluků," dodává jeho kolega s plnovousem. "Klukům, kteří teď jsou na našich pozicích, přeji, aby se ve zdraví vrátili domů."
Vojáci se objímají, pijí šampaňské a jedí jahody, které jim přinesli lidé z Kyjeva. Vlak dávno odjel do depa a oni stále stojí na nástupišti.
"A co nejdříve uděláte, až se vrátíte domů?" ptám se Andreje. Voják se odmlčí.
Přemýšlí dlouho. "Budu si prostě užívat života," odpoví nakonec nejistě.
