Tak to vypadá, když mizí ledovec. Unikátní snímky NASA ukazují, jak globální oteplování mění krajinu

Simona Fendrychová Simona Fendrychová
1. 5. 2017 16:21
Roky 2015 i 2016 se zapsaly do historie rekordně vysokými průměrnými teplotami. Ty způsobují kromě jiného masivní tání ledovců. Snímky amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) nabízí srovnání, jak během let klimatické změny přetvořily některé oblasti Země.
Ledovec v Jižní Georgii v Jižním Atlantském oceánu - září 2016.
Ledovec v Jižní Georgii v Jižním Atlantském oceánu - září 2016. | Foto: NASA Earth Observatory

Washington - Když se řekne "tání ledovců", pro mnoho lidí je těžké si takový dopad klimatických změn představit.

Dochází k nim často v oblastech, které nejsou osídlené a nezasahují přímo do života lidí. Navíc se nestávají ze dne na den.

Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) ale nově zveřejnil fotografie, které ukazují, jak moc se tvář Země vlivem globálního oteplování proměnila.

Roky 2015 i 2016 se zapsaly do historie rekordně vysokými průměrnými teplotami. Ty způsobují kromě jiného masivní tání ledovců.

Kry plující v Severním ledovém oceánu pomalu dosahují rekordního minima. V období od října 2015 do září 2016 naměřili vědci nejvyšší teplotu vzduchu nad severním pólem za posledních více než sto let. Průměrná roční teplota je dnes o 3,5 stupně Celsia vyšší, než byla v roce 1900.

Znepokojující je především úbytek silné vrstvy spodního ledu, který obvykle přetrvá i několik letních období. Led starý čtyři roky se z téměř 190 tisíc kilometrů čtverečních v roce 1984 zmenšil na pouhých 110 tisíc kilometrů čtverečních v roce 2016.

Tato vrstva ledu je přitom považována za tu nejpevnější a nejméně zranitelnou, zatímco jiná část v létě vždy roztaje - a v zimě zase zmrzne.

Na snímcích je vrstva nejstaršího ledu znázorněna bílou barvou.

Následující srovnání zobrazuje předčasné tání ledu v Beaufortově moři u pobřeží Aljašky. Vysoké tepoty loni způsobily, že led, který rok předtím vydržel až do května, se začal rozpadat a tát už v dubnu.

V polárních oblastech k tání ledu dochází běžně každý rok. Například v Grónsku se z tajícího ledu a sněhu tvoří vždy na jaře a v létě řeky a jezera. Loni ale začalo tání výjimečně brzy.

V procesu tání navíc funguje tzv. dominový efekt. Vodní plochy mají tmavší povrch než okolní sníh, a proto lépe absorbují sluneční světlo - tím dál zahřívají bezprostřední okolí.

Úbytek ledu se ale týká také jižního pólu, jak dokazuje analýza dat získaných pomocí satelitů. Příčinou je teplá voda oceánu, která omývá spodní část ledovce.

Led navíc netaje jen na pólech. Vysoké teploty mají neblahý dopad také na vysokohorské ledovce.

Na Novém Zélandu jich je 3000, většina z nich se nachází v Jižních Alpách rozprostírajících se na Jižním ostrově.

Od konce 19. století ale ledovce ustupují. V roce 2007 odborníci z Národního institutu pro vodní a atmosférický výzkum připsali jejich tání na vrub hlavně klimatickým změnám. Bez zásadního ochlazení klimatu se ledovce už nedostanou zpět na svou původní velikost.

Ustupuje také největší tropický ledovec v jihoamerických Andách. Qori Kalis se nachází v Peru a do roku 2011 ustoupil natolik, že za sebou zanechal 60 metrů hluboké jezero o rozloze asi 86 akrů.

 

Právě se děje

Další zprávy