Moskva - "Emigrace je taková ruská zábava, ta dnešní je už čtvrtá nebo pátá vlna," říká s úsměvem manažer Konstantin nad čajem v dřevem obloženém kabinetu v centru Moskvy. Svou rodinu do Česka přestěhoval už dávno.
Na konci 90. let koupil v Praze byt, ve kterém žije jeho manželka, výtvarnice. Jejich dcera tu vystudovala vysokou školu. Českou republiku si prý ale zvolil náhodně. Hlavní roli v tom sehrály kontakty jeho firmy s českými partnery.
Je přesným příkladem problému, který současné Rusko trápí. Nehledě na posilování státu a příznivé makroekonomické ukazatele se jev spojovaný s dobou, kdy Konstantin z Ruska odstěhoval rodinu, nepodařilo dodnes překonat - emigraci obyvatel. Rusové nehledě na ropný blahobyt houfně odjíždějí do zahraničí.
Rusko se za první Putinovy dekády svezlo na ropné vlně a znovu se ve světě hlásí o slovo. Spojené státy znovu naslouchají hlasu z Kremlu, Evropa je stále více omotávána chapadly ruských potrubí. Jenže lidé odtud stále odjíždějí.
Příliv Rusů je vidět
Ruská suverénní demokracie trpí autoritativními neduhy a klientelismus prostupuje celou společností. Země se snaží dostat do elitního klubu hospodářsky vyspělých států, nicméně její růst je stimulován především exportem surovin. O nutnosti modernizovat zaostalou ekonomiku se hovoří dokonce v Kremlu.
Jen za posledních pět let se podle ruského statistického úřadu ze země do Evropské unie a Spojených států vystěhovalo okolo 106 tisíc obyvatel, skutečná čísla mohou být ve spojitosti s různými formami povolení k pobytu několikanásobně vyšší.
Příliv Rusů je taktéž vidět v Česku. Podle údajů ministerstva vnitra tvoří v Praze třetí nejpočetnější skupinu cizinců. Nápisy v azbuce, ještě nedávno doména pouze Karlových Varů a posádkových měst, se začínají pomalu objevovat ve všech koutech republiky.
Do naší země přitom nepřijíždějí pouze uprchlíci ze severního Kavkazu, ale poslední dobou především ruská střední třída. V České republice nakupují nemovitosti a začínají podnikat. Čím Rusy tak lákáme?
Úplatní úředníci, nucený prodej firem, nepřátelské převzetí společností se souhlasem soudů - tomu všemu je vystaveno podnikání v Rusku. Proto si mnozí majetnější Rusové pro všechny případy vytvářejí v zahraničí bezpečnostní pojistky. A v Česku podle Konstantina nejsou problémy se zákony ani policií, a proto část emigrace míří právě k nám.
"Zrovna teď jeden můj známý kupuje v Praze vilu. Přitom tady v Moskvě mu nic nechybí. Bydlí na Kutuzovském prospektu (jedna z elitních čtvrtí Moskvy - pozn. autora), jezdí v Mercedesu, má solidní firmu," vypráví manažer.
"Proč se zajímá o nemovitost v Česku? Protože už toho má dost. Pořád si u něho podávají kliku lidi v uniformách, a tak začal přemýšlet, co dál. Přitom se jedná čistě o ekonomický nátlak. Se současnou protikremelskou opozicí nebo Pochodem nesouhlasících nemá nic společného. Naopak ještě nedávno mi tvrdil, že člověk nemůže zradit svou vlast, musí mít nějaké principy, čest, a vytýkal mi, když jsem svou rodinu přestěhoval do Prahy. Teď se tam stěhuje také," vysvětluje.
Konstantin o emigraci z Ruska zatím neuvažuje. Životní podmínky v Moskvě jsou podle jeho slov normální a nevidí důvod, proč by měl zemi opouštět. Vystěhoval by se pouze v případě, kdyby přišel o svůj byznys.
| Blog spolupracovníka Aktuálně.cz Jiřího Justa z Moskvy |
Nechci žít v kleci
Petrohradský podnikatel Igor potvrzuje Konstantinova slova. Rovněž podle jeho názoru je současná vlna ruské emigrace spojena s ochranou majetku.
"V Rusku nikdo nemá jistotu, že ho o vydělané peníze nepřipraví. Devadesát devět procent posledních ruských emigrantů odjelo do zahraničí kvůli tomu, aby svůj majetek schovali na bezpečnějším místě," říká. Kontinentální Evropa prý láká, na rozdíl od Velké Británie, především středně velké podnikatele. Emigrace do ostrovního království není spojena pouze s prestiží, ale především s nemalými výdaji.
"Každý, kdo chce do Anglie převést peníze, musí zaplatit daň srovnatelnou s jednou třetinou sumy. To si mohou dovolit pouze ti, kteří mají natolik velký majetek, že jim to nevadí," vysvětluje Igor. Ostatní prý jedou do těch zemí EU, které jim jsou kulturně i mentálně bližší.
Podobný zájem s Českou republikou spojuje také Igora. Při hledání místa, kam by mohl v zahraničí investovat, se poohlížel po slovanských zemích. Naši zemi si zvolil díky společníkovi, který znal české prostředí a jazyk. Jak ale tvrdí, Češi mu jsou bližší než například Poláci.
Své podnikatelské aktivity v Česku však spíše považuje za experiment a o vystěhování z Ruska zatím neuvažuje. "V Rusku se mi líbí víc než v Evropě. Po dvou týdnech v zahraničí se mi po Rusku stýská a chci se vrátit domů. Dokud ruské hranice budou otevřené, tak nikam neodjedu. Jakmile se začnou zavírat, okamžitě emigruji. Nechci žít v žádné kleci," dodává.
Do Česka přes JAR
V bytě na moskevském předměstí vypráví svůj český příběh podnikatel Oleg s manželkou Natalijí. Jejich cesta do Česka připomíná Švejkovu anabázi. Nejdříve plánovali usadit se v Jihoafrické republice, když ale do země přijeli, zjistili, že je příliš kulturně i geograficky vzdálená od jejich původní domoviny.
"Dokonce jsem se tam bála chodit ven sama," tvrdí Natalija. Česká republika se jim naopak zalíbila na první pohled. Kulturní a jazykový rozdíl není tak výrazný a slovanské kořeny obou států podle nich sehrály nemalou roli při jejich volbě.
Manželé si před několika lety na jihu Čech koupili dům. Plánují ho zrestaurovat a předělat na hotel. Jejich sousedé odjeli z Ruska do naší republiky kvůli obavám z dalšího ekonomického vývoje země, sami zatím o vystěhování nepřemýšlí. "Definitivně bychom odjeli, kdyby se zhoršila kriminalita nebo začala válka. Prozatím plánujeme v Česku podnikat," říká Oleg.
Všichni dotázaní podnikatelé se shodují v tom, že jejich zájem o Českou republiku nemá politický podtext. Netransparentní volby a nízká úroveň občanských práv není to, co by je pobízelo k emigraci.
V Česku se politika dělá v hospodě u piva, v Rusku zase doma za kuchyňským stolem. Důležitější pro ně je možnost podnikat, osobní bezpečnost a ochrana majetku. V tom jim prý Česká republika vyhovuje.
