Jugoslávská automobilka Zastava se v 80. letech proslavila především svým vozem Yugo, který se úspěšně prodával i na Západě. Ve Spojených státech amerických si ho lidé mohli koupit pod názvem Yugo GV, přičemž zkratka znamenala Great Value, v českém překladu "výhodná nabídka".
Vůz stál asi čtyři tisíce dolarů, což odpovídalo třetině tehdy nejprodávanějšího auta amerického trhu - Fordu Taurus. Šlo také o nejlevnější automobil v USA vůbec, čímž dovozce jugoslávské stroje mohutně propagoval. Rychle se z nich stal prodejní hit, který jasně porazil konkurenci zpoza železné opony, sovětskou Ladu i československé škodovky.
Ještě v roce 1988 porodeje vozů Yugo atakovaly 32 tisíc kusů, o rok později už jich ale nebylo ani 11 tisíc. Američany, zvyklé na auta s jednoduchou údržbou a velkou trvanlivostí, překvapila nespolehlivost jugoslávského automobilu.
Začaly se tak množit reklamace a stížnosti, přičemž náklady na odstranění nedostatků rychle dosahovaly astronomických výšin. K tomu je potřeba připočíst i fakt, že aby si vůbec někdo nové Yugo koupil, museli prodejci přijít s nejrůznějšími slevovými pobídkami. I na nejlevnější auto na americkém trhu.
Co začalo jako velká senzace, skončilo jako propadák. Špatná kvalita i nespolehlivost udělaly z vozu na dlouhou dobu držitele předních příček různých anket o nejhorší auto prodávané v Americe.
Přesto má Yugo dodnes fanoušky po celém světě. Jedním z nich je právě Čobo, který vozy opravuje a nemíní v tom přestat. "Většina mých zákazníků a přátel ví, že mám největší zásobu dílů od společnosti Zastava. Kreslím je a jezdím s nimi už od mládí," popisuje svou vášeň automechanik.
Většina automobilů, které spravuje, pochází od majitelů žijících v zahraničí. "Někteří jsou z USA, Irska, Německa nebo Rakouska. Mám tu vozy majitelů téměř ze všech zemí světa," vysvětluje Bosňan s tím, že je těžké se touto prací uživit. "Určitě si tím jde nějak vydělat, aby člověk neskončil na ulici, ale všechno, co tady dělám, dělám jen z lásky k těm autům," jmenuje Čobo.
